Česká stopa krajinářské architektury v Německu: student Yury Miranovich zazářil v mezinárodní soutěži

Soutěž The Sponge City – Ideas for the UNESCO World Heritage of Quedlinburg vyhlásil německý svaz krajinářských architektů (BDLA: Bund Deutscher Landschaftsarchitekten). Jejím hlavním motivem bylo pomoci prostřednictvím krajinářských řešení německému městu Quedlinburg, které je sužováno přívalovými dešti. Město leží ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko jihozápadně od Magdeburgu. Pro zachovalé a výjimečné památky románské architektury bylo v roce 1994 zapsáno na seznam památek světového dědictví UNESCO a z hlediska historického prostředí a atraktivity místa bychom ho mohli přirovnat k Českému Krumlovu.

“Až takový úspěch to nebyl, umístil jsem se na třetím místě. Ale považuji to za osobní výhru, protože okolnosti, za kterých jsem svůj projekt připravoval a odevzdával, vyžadovaly hodně úsilí. Nad to, byl jsem téměř přesvědčený, že nemám žádnou šanci,” pokračuje Yury. BDLA totiž soutěž vyhlásil v září 2021. Vzhledem k tomu, že byl Yury v posledním ročníku studia, připravoval diplomovou práci a také ho čekaly státní zkoušky, zúčastnit se nechtěl. Podobně to měli i Yuryho studentští kolegové. Informaci o konání soutěže tedy předal na sekretariát fakulty. Nikdo se do soutěže nepřihlásil. To přišlo Yurymu jako velká škoda: “Na poslední chvíli jsem se proto rozhodl, že do toho půjdu.”

Psal se únor 2022. Do odevzdání projektu zbýval měsíc a velké studentské týmy z Německa na svých projektech pracovaly už půl roku. Yury měl na projektu pracovat s kolegyní, ale ta, bohužel, onemocněla. Nakonec tedy projekt zpracoval sám a za dramatických podmínek jej i odevzdal: “Do města jsem se jel nejdříve podívat. Po návratu jsem na projektu pracoval v kuse asi tři týdny. Nezbyl mi čas, abych projekt poslal poštou. Proto jsem v poslední den možnosti odevzdání, to bylo 31. března, nasedl do auta a projekt jsem jel odevzdat osobně. Při zpáteční cestě jsem měl trochu strach, protože jsem toho moc nenaspal a cesta tam a zpět obnášela zhruba 750 km.”

Veškeré úsilí ale stálo za to! Po měsíci, aniž by to Yury čekal, mu volali organizátoři soutěže se sdělením, že v soutěži uspěl. Pozvali jej také k prezentaci projektu před občany města Quedlinburg: “Jedná se o středověké kamenné město a jednu z největších památek hrázděného zdiva v Evropě. Znamená to, že město má mnoho úzkých uliček, zároveň je všechno zadlážděno, takže podloží moc nepřispívá tomu, aby se voda vsakovala do země.  To je z hlediska přívalových srážek asi ten největší problém, protože voda se zde jednoduše zadržuje. A já jsem navrhl krajinářské architektonické řešení, které jsem nazval Modrozelené hradby Quedlinburgu.”

Když se na projekt Modrozelených hradeb podíváme (náhled ke stažení zde), můžeme pozorovat Yuryho elegantní řešení problému. To totiž nespočívá pouze v retenčních podzemních nádržích, jak navrhují v základu němečtí architekti, ale také v celkovém zvelebení města, které je vidět: “Řešení projektu jsem konzultoval se zkušenějšími kolegy architekty. Ti mi poradili, abych se nezabýval detaily, ale abych zkusil vše ideově víc propojit.”

Celkový koncept pak Yury postavil na tzv. “měkkých řešeních”, která jsou založena na průlehách, dešťových zahradách a zelených plochách: “Tam, kde to bylo možné, jsem například zúžil ulice a vytvořil průlehy nebo dešťové zahrady. Jsou to terénní modelace, které pomáhají zadržovat vodu. V některých případech se těmi zásahy omezila parkovací místa, takže jsem v jednom místě navrhl velkou parkovací třípatrovou garáž. Zároveň ta garáž slouží jako vyhlídkový bod, protože střecha je obytná. Tam, kde to šlo, jsem vytvořil zelené střechy.”

Yury svým návrhem dále také například zasáhl do toku potoka Mühlgraben, který město z jedné strany obtéká. Kde to bylo možné, Yury potok zrevitalizoval a zmeandroval. Tím, že se potok zmeandruje, se celkový tok zpomalí a vytvoří se větší plocha na zadržování vody. Navíc, meandry jako takové přispívají ke zvyšování biodiverzity.

“Z druhé prezentace, která byla před městským zastupitelstvem a zástupci stavebního úřadu města Quedlinburg, mám dojem, že se jim projekt líbil. Vítězné projekty se možná opravdu uskuteční. Nyní se budou projednávat dále, a to jak z ekonomického hlediska, tak kulturního. Vstupuje do toho i politika. Když všechno dobře dopadne, vítězové budu přizváni k vypracování detailnějšího návrhu,” dodává Yury.

A na závěr taková perlička. Prezentace projektu před veřejností a občany města Quedlinburg probíhala v angličtině, ta před zastupitelstvem města pouze v němčině: “Bohužel, neumím německy, takže jsem si všechno napsal v němčině na papírek, odprezentoval a zdá se, že to všichni pochopili. Teď dokončuji tedy diplomovou práci a chystám se na státní zkoušky. Doufám, že i to dobře dopadne.”

Věra Klimšová

Foto: Martin Augustin / Kateřina Mertenová

Komentář k účasti Yury Miranoviche ve studentské krajinářské soutěži pro město Quedlingburg vyhlášené pro období 2021–2022 dodává Ing. arch. Martin Augustin, PhD., KZKA FAPPZ ČZU, vedoucí diplomové práce Yury Miranoviche:

Projekt získal třetí cenu mezi dvaceti čtyřmi přihlášenými soutěžními projekty a soutěže se zúčastnilo na sedmdesát studentů, včetně účastníků z asijských zemí nebo ze Spojených států amerických.

Úspěch Yury Miranoviche je o to významnější, že podle dostupných podkladů je to poprvé za dvanáctiletou historii soutěže, kdy se podařilo získat ocenění účastníkovi studujícímu na nějaké z českých univerzit.

Město Quedlinburg je velmi významné z hlediska historie nejen Německa, ale i Evropy, a jeho centrum s dvěma tisíci zachovanými hrázděnými stavbami má více než tisíciletou historii a je zapsáno na seznam kulturního dědictví UNESCO. Je velmi obtížné přicházet s návrhy na zásahy do tohoto přísně chráněného území. Zároveň je zde téma globálního oteplování a s tím spojeného přehřívání urbánních celků naléhavější. Proto byla úloha a zadání soutěže velmi aktuální a zároveň obtížná. Yura Miranovich se s tím vypořádal výborně.

Velmi cennou zkušeností pro něj, jako studenta, je také oficiální projednání projektu před představiteli městské správy a obce v cizím jazyce na historické radnici, kde bylo možno sledovat částečně i místní tradiční průběh úředního jednání obce. S trochou nadsázky řečeno, jako by to bylo třeba v britském parlamentu. I tady Yura uspěl výborně, což ocenili nejen přítomní představitelé obce uznalým poklepáváním do desek stolů historického jednacího sálu, ale po skončení také slovně někteří profesoři okolních univerzit.

S Yurou jsme se shodli v diskusích, které jsme nad soutěžním projektem vedli – jak v předběžných konzultacích na naší univerzitě, tak potom v Quedlinburgu samém – že ho bude Yura ve své diplomové práci dále rozvíjet. Není vyloučeno, že některé nápady, s kterými přišel a prezentoval je, budou mít odraz v dalším směřování rozvoje města Quedlinburg.

Úspěch Yury Miranoviche v Quedlinburgu podtrhuje, že spojení studentských prací, nejen v oboru krajinářská architektura, se skutečnou praxí, srovnáváním v mezinárodním kontextu a spoluprací jsou velice důležité a jedná se o jeden z nejlepších možných způsobů, jak podnítit zájem studentů o profesní růst. Podobné příležitosti rozšíří jejich obzor, a kromě upevnění jazykových znalostí podpoří navázání kontaktů důležitých pro jejich budoucnost.