Zalesňování Namibie jako součást projektu the Great Green Wall: Za ambiciózním projektem stojí belgický profesor působící na České zemědělské univerzitě

Většina lidí by namítla, že obnovení zeleně v Namibii je utopie. Země se totiž pyšní 60 miliony let starou pouští Namib, zatímco její druhá polovina patří do ekosystému pouště Kalahari. Sever je poněkud vlhčí a dříve zde rostly různé typy trvalých nebo listnatých lesů, které však byly většinou vykáceny pro potřeby zemědělství a živočišnou výrobu, v poslední době i vzácné dřevo pro čínský trh. Obnova lesů se stává nutností a namibijská vláda se v souladu s pařížskými dohodami zavázala vysazovat 10 000 hektarů ročně, což je při rozloze země sice jen almužna, ale přece jen. Zdá se však, že i tak malou plochu je obtížné zajistit. S vědomím všech těchto skutečností jsem se společně s vlámskou nevládní organizací Entrepreneurs without Frontiers, která má projekty zalesňování v Sahelu a nyní se přesouvá do Namibie, vydal právě sem hledat vhodné plochy pro výsadbu.

Na místě nejprve vizuálně analyzujeme satelitní snímky Google Earth, abychom zjistili, kde se nacházejí „degradované“ oblasti s malou nebo žádnou vegetací. Jakmile jsou tyto oblasti předběžně vybrány, vyrážíme do terénu, abychom naživo posoudili omezení a možnosti, které lokality nabízejí. Používanými parametry jsou současný porost a hustota stromů a keřů; kvalita bylinné a travní vrstvy (včetně relativního podílu vytrvalých druhů, protože ty tvoří páteř zdravého půdního pokryvu); půda (písek, hlína nebo jíl; kameny nebo jiné překážky) a vlastnosti terénu se svahy umožňujícími zachycení odtékající vody; předchozí zkušenosti s výsadbou a obhospodařováním stromů a keřů; a další. Při návštěvách v terénu komunikujeme s místními komunitami, abychom získali jejich pohled na místní problémy nejen v přímé souvislosti se stromy a keři nebo celkovou degradací, ale také na ty, které souvisejí se zajištěním potravin a vody a v širším rozměru, tedy se socioekonomikou životního prostředí. Zvláště nás zajímá jejich znalost a zájem o místní druhy stromů a keřů, protože záměrem je koneckonců vysazovat pouze místní nebo endemické druhy, které jsou ekologicky dobře přizpůsobené prostředí, ale zároveň jsou místními komunitami ceněny pro jakékoli vlastnosti, složení a produkty, které představují. V terénu také využíváme technologii dronů, abychom díky nim získali podrobnější informace než ze satelitních snímků, a měli tak živý obraz z místa dění: Jaká je konfigurace vegetace, jak špatná je situace, kde je vegetace natolik degradovaná, že by se rozsáhlé zásahy staly nákladově výhodnými, a jiné. Na základě všech shromážděných informací se pak snažíme přijmout kvalifikované rozhodnutí o prioritách, kde začít s výsadbou.

Z technického hlediska není výsadba stromů a keřů problém. Většina druhů dobře roste ze semen. Naše řešení tedy spočívá ve vytvoření správného půdního prostředí pomocí orby nebo ruční přípravy půdy tak, aby shromažďovala vodu v období dešťů a umožnila semenům vysetým nebo ze zásoby v půdě vyklíčit a vyvinout se v sazenice, které vytvoří silný kořenový systém umožňující přežití v období sucha. Pěstování rostlin ve školkách a jejich následné přesazování na pole se provádí jen výjimečně, jelikož náklady jsou při tomto způsobu příliš vysoké na to, aby umožnily nákladově efektivní zalesňování. Nejdůležitějším faktorem úspěchu je umožnit místním komunitám podílet se na těchto aktivitách. Proto je a bude nutné spolu s hledáním vhodných míst pro výsadbu začít komunikovat s místními organizacemi pod záštitou tradičních samospráv a vedoucích představitelů a naladit je na téma zalesňování. Ve většině případů bude nutné kombinovat pěstování potravinářských plodin s výsadbou stromů a keřů, protože prioritou místních komunit je vždy přežití, tedy zajištění potravin a bezpečnosti. Neřešení druhého jmenovaného je zaručeným faktorem neúspěchu, takže nad tím není nutné dlouze uvažovat. Doufejme, že desetileté praktické zkušenosti Fakulty tropického zemědělství s tímto typem aktivit by měly být zárukou úspěchu. A tak na křídlech dronů letíme za splněním našich snů.

Patrick Van Damme, děkan Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze

Foto: Daan Degroote