Botanická zahrada České zemědělské univerzity má Národní sbírku rostlin

Sbírku začal utvářet v roce 1947 prof. František Pospíšil a je spojena se vznikem sbírek užitkových rostlin tropů a subtropů, kdy akademičtí pracovníci přiváželi ze svých cest po rozvojových zemích první rostliny z rodu Citrus. Dnes sbírka obsahuje 151 subtropických a tropických dřevin rodu Citrus a v pracovní kolekci má zahrada dalších zhruba 50 druhů citrusů. Sbírka se desítky let formovala a je neustále rozšiřována o nové moderní, raritní i historické odrůdy.

Co je Národní sbírka rostlin?

Síť Národních sbírek rostlin založila Unie botanických zahrad ČR (UBZ) v letošním roce. Podrobnosti vysvětluje Pavel Sekerka, prezident této unie Pavel Sekerka:

Národní sbírka je definovaná jako registrovaná a dokumentovaná sbírka určité skupiny rostlin. Sítě národních sbírek jsou známé zejména z Velké Británie a Holandska, ale dobře fungují také v Polsku. Smyslem je podchycení významných sbírek, metodická pomoc s jejich vedením a jejich udržitelnost jako přírodního a kulturního dědictví. V České republice dosud systém národních sbírek neexistoval.  

Sbírky rostlin u nás přitom mají dlouholetou tradici sahající až do Rakousko-Uherska. Sbírky botanických zahrad i mnohých profesionálních a amatérských pěstitelů jsou na vysoké úrovni jak pěstovanými druhy, tak metodologií vedení. V době, kdy je dovoz rostlin z exotických zemí stále obtížnější až nemožný, jsou sbírky rostlin navíc významným genetickým zdrojem a národním bohatstvím, které by bylo možné využít ve vědě.  

Vznik sítě Národních sbírek rostlin byl odsouhlasen na valné hromadě UBZ v lednu 2023, nyní byly dohodnuty základní podmínky, které musí sbírka splňovat, a způsob přijímání nových sbírek. Sbírky budou jmenovány vždy na tři roky, během nichž bude zpřesněná metodologie a podmínky managementu sbírek.   

 Síť Národních sbírek rostlin není pouze marketingová záležitost. Spíše naopak. Hlavní důvod jejich vzniku je vzájemné sdílení informací, napojení na odborné pracovníky – kurátory sbírek a koordinace mezi jednotlivými zahradami a dalšími subjekty. Přináší také sebeuvědomění – stanovení priorit ve správě sbírek a jejich managementu. Národní sbírka rostlin by měla být výkladní skříní zahrady a může být výborným materiálem pro botanické vzdělávání, vědu a šlechtění rostlin. V ochraně druhů mají zvláštní význam specializovaná pracoviště a sbírky, zabývající se domácími ohroženými druhy.  

Síť národních sbírek zatím představují sbírky botanických zahrad, ale počítáme, že během dvou let bude postupně otevřena i pro zájemce z jiných organizací a soukromým pěstitelům.