Václav Zeman kromě právě dokončených studií, na která na podzim naváže v doktorském programu, působí už čtyři roky ve společnosti Dachser. Zde se úspěšně věnuje cenotvorbě v oblasti logistiky. Volný čas tráví především s přítelkyní a mezi jeho koníčky patří sport, tenis i cvičení ve fitness centru. Od sedmi let hraje na klavír, dokonce jeden čas uvažoval o studiu na konzervatoři. Před pátečním finále Muže roku jsme Václavovi položili několik otázek.
Co pro vás úspěšný postup do finále soutěže Muž roku znamená?
Postup pro mě znamená určitou reflexi, že moji práci na sobě samém dokážu ocenit nejen já a moji blízcí, ale i ostatní lidé, například porota Muže roku. Takže asi nejdu úplně špatným směrem.
Co dobrého vám účast v soutěži přinesla, čím vás obohatila a co bylo třeba pro úspěch udělat?
Setkal jsem se zde s mnoha sympatickými a ambiciózními lidmi. Myslím tím zejména ostatní soutěžící, a také členy realizačního týmu. Pro mě osobně bylo zapotřebí velké dávky sebevědomí a odhodlání. Nikdy předtím jsem nemluvil před kamerami, na pódiích ani do mikrofonu před tolika lidmi. Je samozřejmě potřeba na sobě dlouhodobě a kontinuálně pracovat a zlepšovat se, aby se člověk vůbec k takové příležitosti dostal.
Ve vašem případě jde o spojení antického ideálu duševní a fyzické krásy – úspěšně jste dostudoval PEF, nyní se chystáte na doktorské studium, a přitom nezapomínáte na kultivaci těla. Myslíte si, že svým příkladem můžete ovlivnit a inspirovat další příslušníky generace Z?
Nevím, jestli bych se úplně nazval spojením antického ideálu duševní a fyzické krásy. Jsem pouze člověk, který rád usilovně pracuje sám na sobě – na svém intelektu, vzdělání, zdraví, vzhledu i schopnostech. A rád to dělám i pro své blízké, případně pro svou rodinu a potomky, aby měli co nejlepší život. A pokud tím nějakým způsobem pozitivně ovlivním příslušníky jakékoliv generace, budu jedině rád. Není to ale primární účel.
O generaci Z se mluví jako o „křehké“ generaci, což asi nebude váš případ. Jak své vrstevníky vnímáte?
Téma generačních rozdílů a mentální odolnosti zástupců generace Z mě přirozeně zajímá, jelikož ke své práci i životnímu stylu potřebuji velkou mentální i fyzickou odolnost. Také proto jsem se zúčastnil jedné z debat v aule ČZU, kterou zaštítil pan rektor, profesor Michal Lošťák, na téma „Je v pohodě nebýt v pohodě?“.
Můj názor je takový, že generace Z ještě nedostala šanci ukázat, že tak křehká není. Dost podle mě záleží na tom, s kým a v jaké době srovnáváte. Odolnou totiž mnohdy nemá důvod, prostor ani motivaci být. V dnešní době bezpečí a blahobytu, jaké tu u nás máme a jaké vybudovaly předešlé generace, ještě plně nepřevzala otěže. Myslím si ale, že její čas přijde. A věřím, že se jako její zástupci budeme hrdě starat jak o budoucí, tak i o starší generace. Někteří se o to už snažíme.
Můžete zmínit tři dominantní rysy své osobnosti?
Touha učit se a poznávat nové věci, dotahování věcí do konce a empatie.
Už čtyři roky působíte ve společnosti Dachser, kde se věnujete cenotvorbě v oblasti logistiky. Je to vaše práce snů?
Možná si to často ani neuvědomuji, ale asi se dá říct, že ano – je to taková moje kariérní cesta snů. V této logistické firmě jsem začal pracovat již v roce 2022, ve druhém ročníku studia na naší univerzitě v rámci trainee programu. Prošel jsem si několika odděleními firmy. To mi dalo velký přehled jak o firmě, tak i o odvětví logistiky. Rád bych ve svém kariérním postupu samozřejmě nadále pokračoval. Uvidíme, jestli se mi to poštěstí.
Vaše diplomová práce pojednávala o využití AI v řízení firem. Jak toto téma zúročujete v praxi?
Při své práci čerpám spíše z poznatků a zkušeností kolegů. Párkrát mi ale téma mé diplomové práce, jelikož je velmi aktuální, otevřelo dveře například pro osobní články ve firemním časopisu nebo pro workshop, který jsem u nás ve firmě mohl spolupořádat.
Jsem také členem skupiny AI Research Network na ČZU, do které jsem se dostal primárně díky výběru tématu AI v řízení firem u vedoucího mé diplomové práce, doktora Milana Školníka. Pro zmíněnou skupinu pracuji jako junior researcher a shromažďuji a zpracovávám data o využití umělé inteligence ve společnosti.
Na podzim začnete pracovat na titulu Ph.D. Na co konkrétně se chcete zaměřit?
Rád bych částečně navázal na svou diplomovou práci, ale chci se zaměřit primárně na to, jakým způsobem umělá inteligence ovlivňuje rozvoj lidí a firmy, ve které pracuji. Toto téma bych rád zkoumal i v regionálním kontextu.
Čeho byste chtěl v životě dosáhnout?
Možná teď budu trošku poeticky filozofovat, ale rád bych zkrátka dosáhl dlouhodobého štěstí. S tím, co mám a dělám, jsem momentálně šťastný a rád bych si tento stav udržel co nejdéle. A nejen pro sebe, ale i pro své blízké.
O čem tajně sní kandidát na Muže roku 2026?
Nemám žádný speciální sen, kromě toho klasického amerického snu – kariérní vývoj, který třeba i pozitivně ovlivní kolegy kolem mě, firmu i společnost, ve které žijeme. Dále šťastnou manželku, děti, rodinu a dostatek kvalitních prostředků k životu.
Ptala se: Lenka Prokopová
Podobné články
Dlouhodobé sucho provázané opakovanými teplotními extrémy výrazně zvyšuje riziko požárů v krajině. Podle odborníků je potřeba zavádět preventivní opatření, která rizika požárů zásadně omezí. Mezi nejúčinnější a nejlevnější patří odstraňování vůbec nejhořlavějšího materiálu, kterým je v krajině suchá tráva. Nejefektivněji
„Pocházím z Mostu. Většina mé rodiny pracovala na šachtě nebo pro horníky. Žila jsem mezi lomy a výsypkami, vyrůstala v krajině, která se před očima proměňovala. Dnes se díky studiu na Fakultě životního prostředí ČZU profesně podílím na hledání její
