„Snažíme se, aby hlas studentů byl slyšet,“ říká zástupkyně ČZU v asociaci ELSA

Díky tomu, že Česká zemědělská univerzita vypravila do Hohenheimu autobus, mohla se této jedinečné akce zúčastnit početná čtyřicetičlenná delegace jejích studentů. Účastníci z této pražské univerzity byli velice aktivní a v silné konkurenci, kdy na konferencích léta dominovali studenti Wageningen University, vídeňské BOKU nebo švédské SLU, se jim povedlo získat tři první místa z celkových čtrnácti. Poprvé se letos zúčastnili i studenti z nových partnerských univerzit jako L’institut Agro (Francie), NMBU (Norsko), EMU (Estonsko) a Ghent University (Belgie). Celá akce se tak významně rozrostla.

„Pro mě jako hlavního organizátora loňského ročníku to byla mnohem pohodovější konference. Konečně šlo využít příležitosti diskutovat s kolegy z našich nejbližších partnerských institucí o dalším rozvoji spolupráce, vylepšování společných aktivit a rozšiřování povědomí o této univerzitní síti,“ říká Mikuláš Josek z Oddělení mezinárodních vztahů České zemědělské univerzity. Tématem konference v Hohenhheimu byla Síla vědy – mnoho pohledů na náš svět (The Power of Science – Many Perspectives on our World).

Kromě oceněných řečníků si „cenu za aktivitu“ odnáší i studentská asociace ELSA, která společně s Univerzitou v Hohenheimu setkání mladých vědců z evropských univerzit sdružených v ELLS organizovala. Českou zemědělskou univerzitu v asociaci ELSA zastupují Benjamín Petržela z Fakulty lesnické a dřevařské a studentka Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů Tereza Otcová. Ta je již tři roky tváří ELSA a její velmi aktivní členkou…

Terezo, v čem vidíš hlavní přínos těchto konferencí?

Je to skvělá šance pro studenty, jak se potkat s lidmi z různých zemí a různých univerzit a společně řešit témata vědy, kterým se věnují, podívat se na ně z jiné perspektivy. Vznikají tu nové možnosti spolupráce, studenti pak spolu mohou pracovat na výzkumech.

Povězme si něco o historii studentské asociace ELSA a o tvém angažmá v ní.

V roce 2001 vznikla Euroleague for Life Sciences (ELLS) a záhy poté byla založena přidružená Euroleague Student Association (ELSA). Já jsem se přidala před třemi roky. Vyzkoušela jsem si různé pozice, nejprve to bylo v rámci e-learningu, pak ve vedení ELSA, kdy jsem byla její místopředsedkyní a nějakou dobu i zastupující předsedkyní. To obnáší koordinovat mítinky, připravovat agendu a podobně. A před půl rokem jsem byla zvolena do „task force“ (pracovní skupina – pozn. red.), což je exekutivní část asociace ELLS sdružující prorektory, vedoucí mezinárodních vztahů a další zástupce vedení univerzit.

Vloni se konference konala v Praze. Jak by z tvého pohledu dopadlo srovnání s tou letošní v Hohenheimu?

My jsme to měli jednodušší vzhledem k menšímu počtu studentů a univerzit, protože tehdy se noví partneři ELLS teprve přidávali. Tím, že jsem měla možnost podílet se na organizaci naší konference, viděla jsem hodně rozdílů a také některé nedostatky. V Hohenheimu mají nádherné prostory ve starých historických budovách, což umocnilo celou atmosféru, ale podle mě jsme řadu věcí zorganizovali o něco lépe. Například naše „poster sessions“ (prezentace pomocí posteru – pozn. red.) vypadaly tak, jak mají vypadat. Studenti měli plakáty se svými projekty vytištěné a rozvěšené po chodbě, takže bylo možné si je prohlédnout. A když student prezentoval svůj projekt, stál vedle něj a všichni ho mohli vidět, což v Hohenheimu bohužel tak nebylo. Tam měli své projekty na dataprojektoru na těch pár minut, kdy je prezentovali. Mrzelo mě to už kvůli nim.

ELSA získala v Hohenheimu „cenu za aktivitu“. Co si pod tím máme představit?

Naše univerzita se spolu s celým sdružením ELLS snaží dostat do European Universities Iniciative (EUI) a s tím je spojena úplně jiná práce, než na jakou jsme v rámci ELLS zvyklí. Po nás, studentech, se chtělo, abychom se k tomu vyjádřili a podíleli se na celém procesu. Spolu se čtyřmi studentkami jsme se do toho tedy pustily nad rámec běžných aktivit sdružení ELSA. Snažíme se, aby byl hlas studentů slyšet, aby se předávalo dál, co si myslí a co je pro ně důležité, samozřejmě v rámci možností jednotlivých univerzit. To všechno jsou důvody, proč se rozhodli nám udělit „ELLS Prize“.

Jaká je tvoje motivace pro práci v ELSA?

Je to příležitost pracovat a spolupracovat s lidmi z různých univerzit. Už jen to, že každá z nich má jiný způsob řešení, jinou prestiž a pozadí je vždy trochu jiné. Příležitost setkávat se, navázat přátelství, spolupracovat na projektech a na úkolech, které ELSA má. Ale rozhodně nás nenechávají spát na vavřínech. Vždy před nás postaví nějakou výzvu, nad kterou se musíme zamyslet a zjistit, co si o tom myslí studenti u nás na univerzitě. Poptat se, zkusit odvodit, jaká je situace. A pak jít, stoupnout si před ostatních dvacet studentů a prezentovat jim, jak to máme u nás, společně se domluvit na tom, co si my, jako ELSA, myslíme. A nakonec se postavit před rektory a prorektory, předestřít jim postoj studentů a snažit se ho obhájit.

Cítíte ze strany vedení univerzit podporu?

Bez toho by to nešlo. A musím říct, že jsou otevřeni všem připomínkám a nápadům, které jim předneseme. Podpora je velká, je vidět, že se o nás zajímají, jsou ochotni o věcech diskutovat a vyjít nám vstříc. Koneckonců, vedení univerzity by mělo vědět, co si studenti myslí, jaké jsou jejich potřeby a co chtějí.

Co tě nejvíc oslovilo na setkání v Hohenheimu a co podstatného si z konference odnášíš? 

Asi to, že nás dokázali ocenit. To je odměna za celý rok práce a je hezké, že si toho někdo všimne. Potom všechno, co děláme, dává smysl. My jsme získali ocenění už v Praze, ale tam jsem řešila spoustu jiných věcí ohledně organizace, tak jsem si v konečném důsledku řekla: „Uf, je to za námi!“ Bylo fajn vrátit se do pozice „ELSA studenta“, který je „jen“ účastníkem konference.

A jaká je vlastně role takového „ELSA studenta“?

Především moderovat ústní prezentace. Ručíme za to, že všechno půjde podle plánu, moderujeme diskusi a otevíráme témata a musíme dodržovat časové limity. Zároveň máme možnost si vymyslet něco dalšího, nějaký drobný vylepšovák. Letos jsme si připravili „ELLS discuss sessions“. Pozvali jsme studenty, aby se bavili o tématech, která jsou pro ně zajímavá a aktuální. Panovala tam uvolněná atmosféra, byl to takový pokec na kafíčku se zajímavými lidmi a se studenty z jiných univerzit.

O jakých tématech jste diskutovali?

Především to byla akademická budoucnost (Discuss your Academic Future), tedy možnosti studia, stáže a tak. Prostě si společně popovídat o budoucnosti. A pak také o vědě na téma Biodiverzita a Jak předávat vědu lidem (Bringing Science to the People).

Co bylo nejzajímavější pro tebe?

Pro mě to bylo téma Jak předávat vědu lidem. Vědy o životě zahrnují celou škálu oborů, které se dají studovat, a já opravdu rozumím jenom zlomku toho všeho. Když mám možnost moderovat různé prezentace, dozvídám se spoustu věcí, kterým tak docela nerozumím. Ale když se člověk zamyslí, jak všechno předat dál, aby to i laik pochopil, najednou se ukáže „aha“ efekt… Takže jsme se bavili o tom, jak správně a srozumitelně předávat informace lidem, kteří nejsou z oboru. A právě tyhle konference jsou velkým průkopníkem, protože nutí studenty předávat informace tak, aby jim porozuměl úplně každý. Další přidanou hodnotou je nutnost předávat je v angličtině.

Vytvářejí se mezi lidmi, kteří působí ve studentské asociaci ELSA, neformální vztahy?

Rozhodně. A vztahy, jaké mezi sebou máme teď, jsou asi nejlepší za poslední tři roky. Vídáme se často, jezdíme na výjezdní porady na různé univerzity a máme docela unikátní zážitky. Tak unikátní, že se na to nedá zapomenout.

A co by se podle tebe do budoucna mohlo zlepšit?

Teď je asi největším problémem ohodnocení „ELSA studentů“. Na každé univerzitě to mají jinak. Někteří jsou za své aktivity placeni, jiní ne a pracují jako dobrovolníci. Někteří mají zaplacenou celou cestu, jiná univerzita má problém, jestli už to náhodou není moc peněz… Tyhle rozdíly nás trochu trápily. Když člověk pracuje na dobrovolné bázi, má úplně jiný přístup, než když to dělá za nějaký příspěvek. Rádi bychom to sladili a vytvořili férové podmínky pro všechny.

Podělíš se s námi na závěr o nějaký nezapomenutelný zážitek?

Je jich víc, takže jeden obzvlášť pěkný… Dostali jsme možnost připravit si hodinový program, kde jsme rektorům, prorektorům, zástupcům IRO a lidem z mezinárodních oddělení univerzit měli představit, co bychom chtěli prosadit. Dali jsme dohromady šest studentů ze skupiny ELSA a vybrali si témata, nad nimiž by se univerzity měly zamyslet, projednat je a pak řešit. Téma Udržitelnosti jsme rozdělili do dvou skupin: „Life sciences“ a „Best practices“. V té první šlo o to, že by se „life sciences“ univerzity měly lépe prezentovat v oblasti udržitelnosti. Že by měly být příkladem pro ostatní, když je to jejich stěžejní téma. A druhá oblast se týkala vzájemného sdílení „best practices“, těch nejlepších možných zkušeností. Právě tady vidíme velké mezery, v současné době si to každá univerzita řeší sama za sebe. A druhým hlavním tématem byly Benefity pro studenty a inkluzivita prostředí. Oba tematické okruhy jsme nejprve představili a pak přítomné rozdělili do čtyř skupin. Každou z nich koordinoval jeden z našich moderátorů a předem připravenými otázkami se je snažil popíchnout k zamyšlení. Nechali jsme je přemýšlet a vymýšlet, pak jsme si to sepsali a sjednotili.

Potom jsme zástupce každé skupinky nechali prezentovat, co jsme probrali, pak jsem já přetlumočila náš názor na to, co by se mělo změnit a jak konkrétně. Úplně na závěr jsme pozvali pana profesora Lošťáka, aby shrnul, co si myslí, že je potřeba udělat, aby se něco pohnulo. Svoji vizi představil i rektor polské univerzity. Potěšilo mě, že nás všichni pozorně vnímali a pochopili, co se jim snažíme sdělit. Pan profesor Lošťák to krásně shrnul slovy: „Jasný přínos toho je: Máme skvělý směr, teď musíme začít pracovat.“ Přesně to jsme chtěli. Aby se něco změnilo.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová