Je ekologické zemědělství dostatečně konkurenceschopné na cestě k udržitelné budoucnosti?

Co to vlastně je ekologické zemědělství 

Každý někdy pravděpodobně slyšel spojení ekologické zemědělství. V širším pojetí je tento pojem chápán jako alternativní model zemědělství, který si klade za cíl vyrovnat se s enviromentální krizí začleněním udržitelných procesů do svých zemědělských aktivit. Naproti tomu stojí konvenční zemědělství převládající zejména v průmyslově vyspělých zemích. Pro něj je naopak charakteristická maximalizace produkce ve spojení s urbanizací krajiny či nízkou biodiverzitou.

Role ekologického zemědělství ve světě  

Ekologické zemědělství je součástí dílčích cílů udržitelného rozvoje OSN. V mezinárodním prostoru se tomuto alternativnímu modelu hospodaření dostává značné podpory. Dílčím úspěchem může být například ekologická strategie Farm to Fork přijatá Evropským parlamentem, která je jádrem evropské strategie pro ekologické zemědělství. Tato strategie je také součástí Zelené dohody pro Evropu, jež má přispět k dosažení uhlíkové neutrality v Evropě do roku 2050. Cílem je v tomto případě dosáhnout alespoň 25 procent zemědělské produkce udržitelnou a ekologickou cestou. Za zmínku stojí také snaha Evropské komise, která v současnosti připravuje další nové iniciativy na podporu ekologického zemědělství.

Současný stav 

Na první pohled může být patrné, že přechod na šetrný způsob zemědělství je vzhledem k aktuální environmentální situaci více než žádoucí. Vždyť samotné funkce ekologického zemědělství podporují celosvětovou vizi udržitelné budoucnosti. Jedná se o oblasti zdraví půdy a zvířat, vyšší biodiverzitu fauny a flóry, produkci biopotravin, údržbu krajiny nebo ochranu životního prostředí. Pokud se ovšem blíže podíváme na celosvětovou zemědělskou produkci, zjistíme, že podíl ekologického zemědělství je stále zanedbatelný. S tím také souvisí relativně malé procento vyprodukovaných potravin s nálepkou „bio“.

Proč tomu tak je 

Stejně jako v jiných sektorech je i v zemědělství vysoká míra konkurence. Ekologické zemědělství v tomto prostředí soutěží s konzervativnějšími zemědělsko-potravinářskými modely. Koncept udržitelného zemědělství totiž nabourává pilíře konvenčního způsobu hospodaření, kde častokrát vítězí kvantita nad kvalitou. Myšlenka šetrného zemědělství tak pod tíhou maximalizace zisku ztrácí svou dynamiku. Tím se dostává do pozadí.

Je však potřeba zmínit, že i přes vysokou konkurenci dosáhlo ekologické zemědělství v posledních třiceti letech několika významných úspěchů. Bohužel je stále řadou odborníků považováno za původně úspěšnou strategii, které již není účinná. Hodnocení role ekologického zemědělství na globální úrovni ovšem není tak jednoduché. Zejména s ohledem na různorodost jednotlivých regionů a vybraných zemí, kde se ekologické zemědělství aplikuje. Díky této geografické, socioekonomické a politické rozmanitosti je vytvořen široký prostor pro interpretaci, zda je ekologické zemědělství adekvátní danému prostředí, nebo není. A zda je možné považovat jeho roli v celkové hospodářské produkci daného území za úspěšnou.

Ve zmíněné studii vědci z ČZU zkoumali pohledy lidí, kteří jsou do ekologického zemědělství zapojeni. Výzkumný vzorek poté rozdělili na tři skupiny podle odlišného vnímání role ekologického zemědělství ve společnosti.  První skupina zastává i přes nízkou produkci (v porovnání s konvenčním způsobem) biopotravin názor, že biopotraviny jsou zdravější a ekologičtější než konvenčně vyráběné potraviny. Ekologické zemědělství je pro ně spojeno se základními hodnotami, jako je zdraví, kvalita potravin a šetrné výrobní procesy. Kritiku typu „ekologické zemědělství musí být produktivnější, ekologické zemědělství vyžaduje příliš velkou spotřebu půdy za cenu minimálních výnosů“ však odmítají. Tím zároveň ignorují nově vznikající problémy například v podobě celosvětového obchodu s biopotravinami. Náklady spojené s ekologickou výrobou a následnou dopravou jsou v tomto případě tak vysoké, že v konečném důsledku zpochybňují samotný přínos ekologické produkce pro životní prostředí.

Druhá skupina souhlasí se zásadním vlivem ekologického zemědělství na lidské zdraví. Podle nich by měly být výživné biopotraviny více začleněny do společnosti, do stravy ve školách, v nemocnicích a celkově do veřejného stravování obecně. Současně si však uvědomují jejich jistou exkluzivitu. Vysoká cena totiž činí z biopotravin luxusní zboží a omezuje tak jejich dostupnost pro širší populaci. Finální podoba zemědělství by dle této skupiny lidí měla být kombinací těchto odlišných zemědělských směrů s akcentací na společné cíle udržitelného rozvoje.

Třetí skupina vnímá ekologické zemědělství jako protiváhu ke konvenčnímu zemědělství. Tito lidé opět věnují velkou pozornost zejména biopotravinám. Spotřebitelé by dle nich měli mít větší pochopení k práci spojené s výrobou biopotravin. To se projeví zejména ve vyšší ceně, která by ovšem mohla přispět ke snížení plýtvání potravinami. Skupina spoléhá na dobrou informovanost spotřebitelů, kteří vědí, co kupují. Poptávka po biopotravinách ve skutečnosti není omezena vysokou cenou nýbrž nedostatečnou informovaností o kvalitě biopotravin. Podle této skupiny se tak dá žít trvale udržitelným způsobem, který nemusí nutně znamenat vyšší životní náklady.

Ačkoliv má konvenční a ekologické hnutí společné dílčí cíle na bázi potenciálně sdílených hodnot udržitelnosti, názory jejich stoupenců se výrazně liší. Hlavně pokud jde o roli ekologického zemědělství ve společnosti. Kritika se snáší zejména na dlouhodobou skepsi vůči produkci ekologického zemědělství, které v porovnání s konvenčním zemědělstvím výrazně zaostává, co se produkce týče. Vysoké nároky jsou také kladeny na proces schvalování biopotravin před jejich distribucí. To logicky odrazuje potenciální zemědělce, kteří by chtěli do své aktivity začlenit alternativní a udržitelné způsoby zemědělství. V neposlední řadě je významným aspektem „a priori“ opoziční charakter vzájemného postavení ekologického a konvenčního zemědělství, jež by při dostatečné snaze mohlo dosáhnout chytré kombinace ekologických a konvenčních metod. Toto spojení by v budoucnu mohlo přispět k větší udržitelnosti zemědělství jako takového. Pokud ovšem k dialogu nedojde, je vysoce pravděpodobné, že tento stav bude i nadále vytvářet nové rozpory v diskusi o ekologickém zemědělství a jeho roli v rámci evropského systému produkce potravin.

Doc. Mgr, Ing. Lukáš Zagata, Ph.D.