Soukromé zahrady, venkovská náměstí a pražská zákoutí v pojetí budoucích krajinářů

Vaše výstavy patří na univerzitě mezi aktivity, které tradičně přitahují pozornost. Přichystali jste si tentokrát nějaké novinky, nebo jde o tradiční koncepci?

Je to tradiční pojetí. Koncept těchto výstav máme daný a snažíme se v něm pokračovat. Takže jsou to opět výstupy zimního semestru bakalářského a magisterského studia.

K vidění jsou tu například bakalářské práce s návrhy proměn soukromých zahrad.

To jsou moji studenti a studenti paralelního ateliéru, který vede kolegyně Sedláčková, v zimním semestru jsem vedl ateliér na téma Zahrada. Úvodní bakalářská zadání jsou pojaté parkové prostory ateliérů zahradní a krajinářské kompozice. Pak už se to týká jednotlivých zahrad, vždy jde o zadání konkrétní zahrady u existujícího domu. Studenti ten dům a zahradu mohou navštívit a pak si v ateliéru vymyslet, jak by se celý prostor dal ztvárnit. Já většinou vybírám domy se zahradou, které mají nějakou hodnotu. Ne každý chce samozřejmě svoji zahradu proměnit. My si tedy představujeme, že současný majitel dům se zahradou prodá a nový majitel bude mít své nové požadavky. To je pak zadání semestrální práce. Vy vidíte, že by ta zahrada mohla něco vyjadřovat, mohla by vypadat daleko lépe, ale klient to třeba nemusí chtít.

Vy tedy vybíráte domy a zahrady, které jsou pak předmětem zájmu studentů?

Většinou je vybírám já, v paralelním ateliéru potom kolegyně, která ateliér vede.

To musí být dost náročné.

Jde mi hlavně o to, aby to byl hodnotný dům. Třeba nějak oceněný, někde publikovaný nebo přihlášený do soutěže o cenu architektů a podobně. Takže si projdu domy, které mi připadají vhodné, oslovíme jejich autory, jestli jim to nevadí. Pokud ne, mohu ten dům považovat za potenciálně vhodné místo pro přetvoření zahrady.

Jste spokojen s tím, jak se tématu zmocnili studenti?

Oni se během semestru vždy někam posouvají, takže jsem i tentokrát s jejich výkonem spokojen.

A magisterské práce?

Jeden ateliér má jako zadání ztvárnění malé parkové plochy nebo náměstí. Další pak dopracovává některá z těchto zadání do technických detailů. Například způsob zakládání zeleně, kolik by stálo založení zeleně a údržba jako provádění řezů – čili dopracování konkrétních detailů. A posledním tématem je ztvárnění venkovského prostoru. Studenti mají zadanou konkrétní obec a tam nejprve upravují intravilán a přechod do krajiny. V dalším semestru pak u téhož venkovského sídla mají dořešit celý katastr jako volnou zemědělskou kulturní krajinu.

Musí respektovat finanční limit, nebo je to jen na nich?

Když si vezmeme můj již zmiňovaný ateliér, který se zabýval tématem rodinné zahrady, tak já je k úvahám o ceně vedu. Třeba si mají představit, že by úpravy stály dva miliony Kč. Ale když tam například žije rodina, kde manželka je na mateřské dovolené, mají tři děti a manžel je učitel, tak jim zahradu za dva miliony udělat nemohou, měli by tedy zahradu řešit úsporněji. Ale když si vymyslí, že je majitelem ředitel pobočky Komerční banky a má za ženu lékařku, pak mohou pracovat s tím, že by to mohlo stát třeba zmíněné 2 nebo 3 miliony korun.

Co máte nyní v plánu vy ve vaší praxi? V poslední době jste pracoval na projektu revitalizace Riegrových sadů. Už je hotovo?

Zbývá poslední pětina nebo čtvrtina parku, na kterou zatím městská část Praha 2 nevyčlenila peníze, takže se tam zatím nepokračuje. Doufám, že se začne letos nebo příští rok. Je třeba připravit projekt a tendrovou dokumentaci, vyřídit stavební povolení a vybrat firmu, která to celé bude realizovat.

A v současné době mám v Bílině rozpracovaný projekt rekonstrukce okolí kostela svatého Petra Pavla s prostorem navazujícím na náměstí. Už mám stavební povolení, tendrová dokumentace je hotová a nyní by se měl vybírat zhotovitel úprav.

Rozhovor vedla: Lenka Prokopová