„Lesnictví se musí dělat srdcem a s obrovskou pokorou k přírodě,“ říká správce křivoklátských lesů

Jak vzpomínáte na studium na ČZU?

První kontakt s univerzitou jsem měl v roce 1999, kdy jsem se hlásil na denní studium oboru Lesnictví. S ohledem na skutečnost, že mé bydliště bylo blíže k Brnu, vystudoval jsem nakonec lesní inženýrství na Mendelově univerzitě.  Na ČZU jsem se vrátil až v rámci doktorského studia v roce 2010. V té době jsem byl zaměstnán u Lesní správy Lány (p. o. Kanceláře prezidenta republiky) a na fakultu jsem to měl blízko. Vzhledem k tomu, že jsem studoval v kombinované formě studia při práci, tak jsem si studentského života moc neužil.

Zůstal jste v oboru, který jste studoval. Bylo důležité, že jste se během studia dostal často do terénu či do praxe?

Já měl velkou výhodu v tom, že jsem studoval na Střední lesnické škole v Hranicích, kde jsme měli praxe skutečně hodně. K prohloubení praktických dovedností jsem také využíval letní prázdniny, které jsem trávil na Šumavě u své tety (lesní inženýrky). Propojení studia a praxe vnímám jako klíčové. I z těchto důvodů se snažíme na naší lesní správě o užší spolupráci s ČZU.

Dnes spravujete rozsáhlé lesy na Křivoklátsku. Co vás na té práci baví?

Především její pestrost. Není dána jenom odlišnostmi lesa, ale velmi širokým pracovním záběrem. Naše lesní správa dělá lesnictví od A do Z a každý den přináší nové výzvy.

Co si pod správou lesa vlastně představit? Co všechno řešíte?

Vše od semenářství a školkařství až po těžbu. Kontrola nad celým výrobním procesem je velmi náročná a klade samozřejmě vysoké požadavky na odbornou zdatnost lesního personálu. Pro pěstování kvalitních porostů pro budoucí generace je však naprosto zásadní.

V jaké kondici jsou české lesy?

České lesy jsou významně poznamenané kalamitami v posledních letech. Při mých cestách po republice vidím zásadní rozdíly v přístupu k obnově lesa. Někde, stejně jako u nás, přistoupili k obnově lesních porostů bezprostředně po kalamitě. Na jiných místech se masivně využívá přirozené obnovy širokého spektra dřevin. Obě cesty mají svá pozitiva i negativa, výsledkem by ale měly být v obou případech lesy výrazně odolnější než smrkové monokultury vzniklé ve velké míře po mniškové kalamitě ve dvacátých letech minulého století. Jak nám ukazuje letošní jaro, problémy se suchem a dalšími extrémy počasí budou stále běžnější a naše lesy se musí na tyto změny adaptovat.

Jedna ze studií odborníků ČZU tvrdí, že s oteplením klimatu budou české lesy pod mnohem větším tlakem kalamit jako kůrovec a požáry. Jak na to můžeme lesy připravit?

Jak jsem již uvedl, hlavním nástrojem je a bude především změna dřevinné skladby. Dalším důležitým faktorem je i změna prostorové skladby lesa. Vysokou pozornost je nutné věnovat i výchově lesních porostů. Zásahy v mladých lesních porostech musí být intenzivnější, než co jsme se učili na lesnických školách před třiceti lety, kdy se o klimatické změně vůbec nehovořilo a dostupnost vody pro lesní porosty byla významně odlišná. Není zásadní rozdíl v množství srážek, problém je v jejich distribuci, kdy spadne velké množství vody v krátkém čase a část vody nám bez užitku z lesa odteče. Zásadní je také absence vody z tajícího sněhu. Se suchem a nárůstem teplých dnů samozřejmě roste i riziko vzniku lesních požárů a v lesích se nám začínají objevovat noví lesní škůdci, kterým současné podmínky vyhovují.

Podnikáte už něco konkrétního, co by mohlo pomoci odolnosti lesů v budoucnu?

Každá kalamita je velkou tragédií pro krajinu, ale zároveň velkou příležitostí něco změnit. Takto jsme k tomu přistoupili i na našem majetku. Ve výsadbách máme zhruba 35 dřevin v různých kombinacích. Na těchto směsích si testujeme, které jsou pro adaptační strategii vhodné, abychom v případě další vlny kalamity byli lépe připraveni. Důležitou adaptační strategií je i výběr odolných a prověřených populací různých dřevin ke sběru semenného materiálu. Právě z těchto populací se snažíme vypěstovat ve vlastních školách sadební materiál pro budoucí lesy. Spektrum dřevin je skutečně pestré – od hrušně až po tis. Mezi další adaptační nástroje patří již uvedená intenzivnější výchova s úpravou druhové skladby a prostorová úprava lesních porostů.

A jak by měl vypadat „odolný les budoucnosti“ v české krajině?

Les budoucnosti by měl být především takový, aby dokázal v co nejvyšší míře poskytovat veškeré své funkce. Není to pouze o produkci dřevní hmoty, ale i o schopnosti zachycovat vodu, chránit půdu před erozí, poskytovat prostor pro další organismy (a to včetně člověka), ukládat uhlík do půdy i biomasy atd. Stabilita lesních porostů bude významnější než maximalizace produkce.

Využíváte při správě lesa drony a další moderní technologie? K čemu konkrétně se hodí?

Moderní technologie nám významně pomáhají při správě majetku. Především k evidenci pracovních činností. Námi používané moduly jsou na cloudu a máme tedy vždy přístup k aktuálním datům, což je důležité pro řízení a plánování provozu. Spolupracujeme také se soukromou společností zabývající se monitoringem lesa pomocí dálkového průzkumu Země (analýza zdravotního stavu, kůrovcových ohnisek, stavů zásob atd.). Moderní technologie, přesné datové analýzy a modelování bude mít v budoucnu v lesnictví nezastupitelnou roli, a to i přes náš poměrně konzervativní přístup k inovacím. Mít aktuální informace o stavu lesa bude mimořádně cenné a výrazně to zefektivní hospodaření. Lidská činnost však bude samozřejmě v některých oblastech pořád nezastupitelná.

Říkáte, že les má mnohogenerační přesah. Co to pro vás osobně znamená?

Práce na šlechtickém majetku má svá specifika. Právě zde je kladen mnohem větší důraz na dlouhodobou prosperitu a zlepšování stavu majetku. Nejsme vázáni funkčním obdobím, decenniem, profesní etapou lesníka, ale jdeme mnohem dále. Děláme i taková opatření, která v horizontu několika měsíců či let možná někomu nedávají smysl, ale jejich přínos ocení až generace po nás. Není to sprint na efekt, je to rozvážný běh v tempu, které jsme schopni udržet po dlouhou dobu. Rodina majitele se nepasuje do role vlastníka, ale správce, jemuž je rodový majetek svěřen do péče. A rodinou není myšlena pouze současná generace, ale i předkové a budoucí potomci. Je to obrovský závazek.

Co byste doporučil studentům, kteří o lesnictví uvažují?

Aby dobře zvážili, jestli pro ně les bude pouze práce, nebo poslání. Lesnictví se musí dělat srdcem, s obrovskou pokorou k přírodě a s vědomím, že své znalosti a zkušenosti musíme stále prohlubovat. Jen to nás bude posouvat vpřed.