Slavnostní chvíle si nenechali ujít zástupci fakulty a univerzity, Lesů ČZU i řada bývalých kolegů, absolventů a studentů, kteří na profesora Matyáše dodnes vzpomínají s úctou. Atmosféra setkání byla symbolicky klidná a komorní, jako by sama příroda vzdávala hold člověku, který ji léta vědecky i prakticky chránil a formoval.
Lesník s vizí a učitel s lidským přístupem
Profesor Matyáš patřil k osobnostem, jejichž vliv přesahuje hranice jedné generace. Jako emeritní děkan a dlouholetý pedagog Fakulty lesnické a dřevařské ČZU byl znám nejen svým odborným přehledem, ale i neobyčejně lidským přístupem. Studenti o něm často říkali, že dokázal složitá témata vysvětlovat srozumitelně a s nadšením, které v posluchárně okamžitě změnilo atmosféru.
Jeho profesní zaměření bylo mimořádně široké: věnoval se lesní těžbě, dopravnictví, lesním stavbám, zpracování dřeva i organizaci práce v lese. Byl praktickým lesníkem v tom nejlepším slova smyslu. Zajímaly ho reálné problémy terénu a jejich přenos do výuky i výzkumu. Nezřídka se stávalo, že studenty bral do lesa i mimo rámec výuky, aby jim ukázal detaily, které v učebnicích nenajdou: specifický typ terénu, způsob založení svážnice nebo chyby, kterých se v praxi nesmí dopustit.
Odkaz, který nezmizí
Odhalený pamětní kámen má připomínat nejen profesorovy vědecké a pedagogické výsledky, ale také jeho životní filozofii: „Les není jen zdroj. Je to partner, o nějž je třeba pečovat s respektem a pokorou.“ Jeho kolegové často vzpomínají na větu, kterou pronesl při jedné z exkurzí: „Les nás vždy přežije. Na nás je, aby to bylo k jeho prospěchu.“ Právě tento postoj se stal inspirací pro řadu dnešních odborníků.
Památník v univerzitních lesích je připomínkou člověka, který ovlivnil podobu českého lesnictví druhé poloviny 20. století i počátku století současného. A pro všechny, kteří profesora Matyáše poznali jako studenti či kolegové, je zároveň i tichým poděkováním.
Podobné články
Druhů rostlin preferujících půdy bohaté na živiny s vysokým obsahem dusíku za posledních šedesát let v Evropě prudce přibylo. Tento trend jde napříč všemi stanovišti, jako jsou mokřady, lesy, křoviny a traviny. K takovému závěru došli vědci v čele s
Od března je ředitelkou Zoo Praha, kde už pár let předtím pracovala jako koordinátorka in situ projektů na ochranu zvířat ve volné přírodě. Řídila například převoz koní Převalského do Mongolska nebo projekt Toulavý autobus na ochranu goril nížinných v Kamerunu.
