Absolventka ČZU Kateřina Lagner Zímová: „Přála bych si, aby ekologie byla vnímána spíš jako parťák rozvoje, ne jako jeho překážka“

Celým životem vás provází láska k přírodě a k její ochraně. Kde má tento vztah kořeny?

Nejspíš zrovna tady, kde spolu mluvíme – ve Hvězdě. Celé dětství, veškeré volné chvíle jsem trávila v tomhle parku. Byla jsem jedináček a takové docela introvertní dítě, takže jsem opravdu spoustu času trávila tady mezi stromy. A také v Jizerkách. Taťka dělal správce na horské chatě v Rokytnici nad Jizerou, tam to byla úplná divočina. Přes týden jsem se pohybovala ve Hvězdě a o víkendech v Rokytnici. Byla jsem takové lesní dítě. A říkala jsem si, že by bylo skvělé mít práci, která mi umožní být pořád venku.

Ochranu přírody a životního prostředí jste pak vystudovala v oboru Aplikovaná ekologie na ČZU. Kdybyste se měla vrátit v čase, zvolila byste si totéž?

Určitě. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Já měla představu, že budu dělat ochranu přírody, už od dětství, i když jsem si samozřejmě nedokázala představit, co to obnáší. Když jsem se pak po gymnáziu rozhodovala, kam jít na vysokou, bylo jasné, že to bude ekologie. A studijní náplň aplikované ekologie v Suchdole se mi líbila. Od každého oboru kousek, takže člověk získá komplexní přehled. Byla to jasná volba, dodnes toho nelituji a musím říct, že ze studia pořád hodně čerpám. Ten obor je úplně skvěle postavený.

Na co ze svých studií na ČZU nejraději vzpomínáte?

Měla jsem moc ráda terénní cvičení. Aplikovaná ekologie je a vždycky byla tak nastavená, že se hodně učilo venku. Jezdili jsme často do Kostelce nad Černými lesy, skoro každý předmět má k sobě terénní cvičení, a to jsme všichni úplně milovali. Byla to legrace, a ještě jsme se dozvěděli spoustu nových věcí. Tak na to určitě vzpomínám nejradši.

Udržujete kontakty se svými spolužáky?

Ano. Máme pravidelné srazy našeho ročníku a potkáváme se s kolegy i profesně. Člověk na někoho z nich občas narazí během své práce třeba na úřadě, v Agentuře ochrany přírody a krajiny i jinde. A myslím, že se vždycky rádi vidíme.

Vy jste začínala na Agentuře ochrany přírody a krajiny. Co vám dala tahle zkušenost, která byla startovacím můstkem do další kariéry?

Ta agentura pro mě byla úplný sen. Když jsem byla na univerzitě, spoustu studijních materiálů vydávala právě ona. Byla to taková modla, která přinášela ty nejdůležitější informace. Když jsem si pak vybírala praxi, zkusila jsem napsat e-mail na pražské středočeské středisko AOPK, že bych měla zájem tam pracovat. A povedlo se. Od neplacené praxe jsem se postupně dostala na nějaké úvazky a když jsem na ČZU studovala doktorský program, měla jsem už v té agentuře vedlejší úvazek. Byl to pro mě úžasný zdroj informací a zároveň takové propojení akademické sféry s praxí. Dostávala jsem se ke spoustě případů, co ekologové musí řešit v terénu nebo jak všechny procesy vypadají z hlediska legislativy. Byla to úžasná škola.

Takže přípravka na vaši samostatnou Kancelář krajinné ekologie. Čemu se zde věnujete?

Když se má někde něco postavit „na zelené louce“, ať už je to malý domeček nebo něco většího jako dálnice či větrná elektrárna, tak se tam my, krajinní ekologové vypravíme spolu s kolegy přírodovědci a uděláme podrobný průzkum. Zmapujeme krajinu, zjistíme, jaký je počáteční stav, než by se tam mělo něco postavit. A naším dalším úkolem, a v podstatě i posláním je postarat se, aby se stavbou ten stav nějak výrazně nezhoršil. A zároveň musíme vymyslet opatření na ochranu cenných částí přírody a krajiny.

Například biokoridory?

Přesně tak, navrhujeme různé biokoridory nebo náhradní biotopy, jako jsou mokřady, tůně či náhradní výsadby tam, kde to dává smysl.

Vzpomenete si na nějaký zločin, který se stal při realizaci takových staveb?

Naštěstí to nebylo v žádném našem projektu.  My jsme si to vždycky pohlídali, takže v tomto ohledu určitě máme čisté svědomí. Samozřejmě občas někde ujedou stromečky, že jsou někde jinde, než mají být, ale žádný zásadní problém nenastal. Velkým průšvihem je ale Bečva, dosud nevyšetřená kauza. A co mě osobně aktuálně trápí, jsou různé dezinformační kampaně proti větrným elektrárnám. Mám pocit, že s nimi máme docela bohaté zkušenosti. Je to čistý obnovitelný zdroj, který se zbytečně stává terčem dezinformačních kampaní. A to je velká škoda.

V poslední době často pracujete v oblasti Krušných hor, a tam právě problém větrných elektráren hodně rezonuje.

Je tam velmi silný odpor proti stávajícím elektrárnám, v Krušných horách jich je poměrně velké množství. My tam shodou okolností provádíme dlouhodobý monitoring větrných parků, abychom zjistili, jestli opravdu mají vliv třeba na ptáky a netopýry. A zjišťujeme, že příroda je ohromně přizpůsobivá. Není to tak, že by na stávající populace měly větrné elektrárny negativní vliv, ale spíš se změnilo druhové složení. Místní druhy si zvykly, že tam větrné elektrárny jsou, a nastěhovaly se tam i jiné, kterým to tolik nevadí, včetně chráněných druhů. Takže je to velmi zajímavé a nedá se mluvit o negativním vlivu. Spíš je důležité hodně přemýšlet a plánovat, kam větrnou elektrárnu umístit.

Jak se vám daří skloubit zájmy investorů, legislativu a svoji představu o tom, co je pro přírodu dobré a co už není? Je to obtížné?

Je to dost obtížné. Naše práce má takovou tu hezkou část, to jsou průzkumy v terénu, kdy na vás nikdo nemluví a nic po vás nechce. A potom je ta velká, a vlastně důležitější část, za kterou jsme nejvíc zodpovědní, a to je skloubit všechny ty věci dohromady. Hodně nám pomáhá, že si neustále ověřujeme fakta, sledujeme nové trendy, třeba právě v napojení na výzkumy probíhající na ČZU. Pořád potřebujeme mít přístup k nejnovějším studiím, abychom věděli, že když už uděláme nějaké rozhodnutí, tak je opřené o podložená vědecká fakta, že to nejsou jen domněnky.

Na co jste ze své práce krajinné ekoložky nejvíc pyšná?

Určitě to je velká architektonická soutěž, kterou jsme vyhráli na jezero Milada v Ústeckém kraji a které se má revitalizovat i z hlediska biodiverzity. Já jsem měla na starosti část týkající se biodiverzity. Jestli se všechno podaří realizovat včetně architektonických plánů, tak to bude ojedinělý a velmi prospěšný udržitelný projekt. Pak mě moc baví program obnovy výsypek Ústeckém kraji ve spolupráci s ČZU, kde se věnujeme biomonitoringu. Jde o způsob přeměny posttěžební krajiny na přírodní lokalitu. Je to úžasný projekt a jsem moc ráda, že můžeme být u toho.

V roce 2018 jste byla nominována na cenu Český Goodwill, která se uděluje firmám a společnostem, jichž si lidé váží. Jak jste to ocenění vnímala?

Měla jsem obrovskou radost. Nominoval mě kolega z oboru, což mě potěšilo dvojnásob. Byla to i zajímavá příležitost uvědomit si, že moje práce má nejen odbornou, ale i podnikatelskou část, že se člověk musí přesně zorientovat v legislativě a ve fungování byznysu jako takového. Opět mi pomohly znalosti získané při studiu na ČZU. Měli jsme i ekonomické předměty a člověk získal alespoň povědomí, jak to funguje. Účast v té soutěži pro mě byla skvělou zkušeností, potkala jsem tam i své budoucí klienty, se kterými jsme se dali dohromady a navázali spolupráci. Pro mě byla hrozná čest objevit se ve společnosti úspěšných podnikatelů a uvědomit si, že podnikání má ve všech oborech své zákonitosti, které jsou si hodně podobné. Pomohlo mi to v rozvoji podnikatelských dovedností.

Kde vidíte největší překážky a úskalí pro vás, krajinné ekology?

To bude asi hodně podobné ve všech oborech. V současné době je dostupné obrovské množství informací, které ne vždy prochází nějakým sítem nebo filtrem, nebo alespoň kritickým myšlením. Hodně často se nám v komunikaci s klienty nebo s veřejností stává, že lidé mají k dispozici nepodložené informace, které potom komplikují naši práci. Samozřejmě se snažíme je vyvracet, ale není to úplně v našich silách. Tak tohle je aktuálně asi největší překážka – bojovat proti nesprávným nebo pokřiveným informacím, které nám komplikují práci.

Jakým způsobem proti tomu lze bojovat?

Založila jsem si podcast, který se jmenuje Křoví, a v něm jsem se snažila informace posílat dál. Teď na chvíli usnul, ale snažím se ho zase vzkřísit zpátky. Hlavně z toho důvodů, abychom uváděli informace na pravou míru a podkládali je fakty a vědeckými závěry.

Co byste doporučila těm, kteří ještě váhají, zda se věnovat ochranářství nebo krajině a ekologii?

Je to krásná práce, z mého subjektivního pohledu samozřejmě úplně nejlepší práce na světě. Je super, že trávíte hodně času venku, máte i svobodu v tom, že můžete být v užším kontaktu s přírodou, což je v současné době hodně důležité. Někdy bývají u ochranářských nebo ekologických témat obavy z uplatnění, ale ty bych určitě vyvrátila. Podle mě jsou možnosti hodně široké, poptávka po těchto službách obrovská a do budoucna bude určitě růst. Výzev, jimž budeme čelit v oblasti ochrany přírody a životního prostředí, bude čím dál víc. A je opravdu důležité, aby bylo hodně kvalifikovaných odborníků, kteří dokážou rozpoznat, co jsou rizika a jakým způsobem je efektivně eliminovat.

Na jaké úrovni je u nás v současné době ochrana přírody?

Myslím, že na hodně vysoké úrovni, já to vidím optimisticky. V České republice máme skvělou a velmi silnou legislativu na ochranu přírody, která je opravdu propracovaná a funguje dobře. Problém může být, že někdy bývá ochrana přírody využívána k jiným zájmům. Může být zneužita jako rukojmí, třeba když někdo nechce, aby se na určitém území něco stavělo. Lidi, které do té doby vůbec nezajímaly chráněné ptačí druhy, se najednou chopí příležitosti a chráněné druhy využijí, aby se pokusili stavbu zablokovat. To mě vždycky hodně rozčílí a nemám ráda, když se něco takového děje. Ale naše legislativa je hodně nastavena tak, aby ekologové byli spíš parťáci rozvoje než nějakou překážkou.

Neboli dobrá vůle, Český Goodwill… Je něco, na co se v nejbližší době těšíte?

Baví mě větrné elektrárny, já mám vůbec velmi ráda obnovitelné zdroje energie, protože v nich vidím potenciál do budoucna, mají spoustu přínosů. Když se dobře nastaví a dobře naplánují, mohou moc hezky fungovat. Teď například ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí pracujeme na vhodném začlenění takzvaných akceleračních oblastí pro obnovitelné zdroje energie. Abychom měli jistotu, že budou přesně umístěny tam, kde nebudou škodit přírodě nebo krajině do takové míry, že by to mohl být problém.

Jaká je vaše krajina srdce, kromě obory Hvězda?

Kromě té Hvězdy a Rokytnice mám ještě jednu krajinu srdce, Novohradské hory. Ty mám velice ráda z mnoha důvodů. Je to kouzelná krajina, kde je spousta krásných míst. Prolíná se tam kulturní krajina plná různých, i sakrálních památek, historických městeček, měst a obcí s velmi málo dotčenou přírodou. A to je něco, co mě vždycky vezme u srdce.

A nějaké přání do budoucna?

Já bych si přála, aby byla ekologie čím dál víc vnímaná jako takový parťák rozvoje, a vlastně parťák pro každého. Aby přestala být vnímaná jako překážka. To je věc, kterou bych si asi přála nejvíc.

Rozhovor vedla: Lenka Prokopová / Foto: archiv K. Lagner Zímové