Malajská jablíčka chutnají želvám, artyčoky snad všem. A víte, co je muďoul? Odpověď najdete v Botanické zahradě ČZU

Syzygium aqueum neboli Malajské vodní jablko

Stálezelený strom z čeledi myrtovitých (Myrtaceae) pochází z jihovýchodní Asie a má spíše lokální význam. Rostlina velmi zdobně kvete, plody mají hruškovitý tvar a křehkou vatovitou dužninu. Barva plodů se liší podle odrůd, od odstínů bílé po červenou. Chuť tohoto ovoce je mdlá, proto se plody často konzumují ochucené solí a pepřem, případně chilli. Plody se konzumují převážně čerstvé, mohou se ale také zpracovávat např. na šťávy nebo želé. Využít se může i kvalitní tvrdé dřevo, které se používá na výrobu hudebních nástrojů, nábytkových komponentů či na výrobu lodí. Své uplatnění má rostlina i v lidovém léčitelství.

Máte rádi artyčok?

My ano, a velmi nás těší, že se rostlinám v botanické zahradě daří. Jsou totiž náročné na výživu, světlo a teplo. Rostliny se pěstují především pro jedlé květní úbory, které se konzumují nerozvinuté.

Úbory se musí důkladně očistit, uřízne se špička a je nutné odstranit všechny tvrdé okvětní lístky. Až poté se dostanete k „srdci“ artyčoku, který je tou známou pochoutkou. Očištěné artyčoky se mají ponořit do vody s citrónovou šťávou, aby nezčernaly. Při čištění artyčoků je také vhodné používat rukavice, jinak byste měli hnědé prsty jako od ořechů. Připravit se dají mnoha způsoby – mohou se dusit, zapékat, smažit, zavařovat a velké odrůdy se mohou plnit. Artyčoky nejen výborně chutnají, ale díky obsahovým látkám jsou pokladem i pro naše zdraví. Obsahují velké množství vlákniny, spoustu vitamínů a minerálů. Artyčoky se dokonce umístily na 7. místě z hlediska obsahu antioxidantů z 1000 druhů rostlinných potravin. Využití mají i nažky, lisuje se z nich olej využívaný na výrobu mýdla, vlasových šamponů a krémů na boty. A v neposlední řadě jde také o dekorativní rostlinu.

Muďoul…

Víte, jaká rostlina se skrývá pod tímto názvem? Její latinský název je Asimina triloba a říká se jí také indiánský banán. Jedná se o subtropického zástupce jinak převážně tropické čeledi Annonaceae. Dá se dokonce pěstovat i v teplejších oblastech mírného pásma.

Lichtenštejnové tento druh pěstovali ve svých lednicko-valtických školkách už v roce 1809. Jedná se o opadavý strom nižšího vzrůstu. Výrazné páchnoucí purpurové květy se objevují na rostlině ještě před olistěním. Plodem je žlutozelená, podlouhlá bobule, která tvarem i velikostí připomíná zelené mango. Plody muďoulu jsou bohaté na vitaminy, minerální látky, mastné kyseliny a bílkoviny, avšak obsahují jedovatá semena. Šťavnatá dužnina chutí připomíná směs banánů, manga, jahod a ananasu. Plody se konzumují čerstvé nebo sušené, vyrábějí se z nich džemy, sirupy a pálenky. Kůra a listy se používají v tradiční medicíně, drcená semena se využívala jako insekticid.

Muďoul je dosud předmětem zkoumání pro své léčivé vlastnosti. Pokud byste rostlinu chtěli „zkoumat“ na živo, přijďte se k nám na ni podívat, právě plodí.

Zdislava Procházková / Lenka Prokopová