Syzygium aqueum neboli Malajské vodní jablko
Stálezelený strom z čeledi myrtovitých (Myrtaceae) pochází z jihovýchodní Asie a má spíše lokální význam. Rostlina velmi zdobně kvete, plody mají hruškovitý tvar a křehkou vatovitou dužninu. Barva plodů se liší podle odrůd, od odstínů bílé po červenou. Chuť tohoto ovoce je mdlá, proto se plody často konzumují ochucené solí a pepřem, případně chilli. Plody se konzumují převážně čerstvé, mohou se ale také zpracovávat např. na šťávy nebo želé. Využít se může i kvalitní tvrdé dřevo, které se používá na výrobu hudebních nástrojů, nábytkových komponentů či na výrobu lodí. Své uplatnění má rostlina i v lidovém léčitelství.
Máte rádi artyčok?
My ano, a velmi nás těší, že se rostlinám v botanické zahradě daří. Jsou totiž náročné na výživu, světlo a teplo. Rostliny se pěstují především pro jedlé květní úbory, které se konzumují nerozvinuté.
Úbory se musí důkladně očistit, uřízne se špička a je nutné odstranit všechny tvrdé okvětní lístky. Až poté se dostanete k „srdci“ artyčoku, který je tou známou pochoutkou. Očištěné artyčoky se mají ponořit do vody s citrónovou šťávou, aby nezčernaly. Při čištění artyčoků je také vhodné používat rukavice, jinak byste měli hnědé prsty jako od ořechů. Připravit se dají mnoha způsoby – mohou se dusit, zapékat, smažit, zavařovat a velké odrůdy se mohou plnit. Artyčoky nejen výborně chutnají, ale díky obsahovým látkám jsou pokladem i pro naše zdraví. Obsahují velké množství vlákniny, spoustu vitamínů a minerálů. Artyčoky se dokonce umístily na 7. místě z hlediska obsahu antioxidantů z 1000 druhů rostlinných potravin. Využití mají i nažky, lisuje se z nich olej využívaný na výrobu mýdla, vlasových šamponů a krémů na boty. A v neposlední řadě jde také o dekorativní rostlinu.
Muďoul…
Víte, jaká rostlina se skrývá pod tímto názvem? Její latinský název je Asimina triloba a říká se jí také indiánský banán. Jedná se o subtropického zástupce jinak převážně tropické čeledi Annonaceae. Dá se dokonce pěstovat i v teplejších oblastech mírného pásma.
Lichtenštejnové tento druh pěstovali ve svých lednicko-valtických školkách už v roce 1809. Jedná se o opadavý strom nižšího vzrůstu. Výrazné páchnoucí purpurové květy se objevují na rostlině ještě před olistěním. Plodem je žlutozelená, podlouhlá bobule, která tvarem i velikostí připomíná zelené mango. Plody muďoulu jsou bohaté na vitaminy, minerální látky, mastné kyseliny a bílkoviny, avšak obsahují jedovatá semena. Šťavnatá dužnina chutí připomíná směs banánů, manga, jahod a ananasu. Plody se konzumují čerstvé nebo sušené, vyrábějí se z nich džemy, sirupy a pálenky. Kůra a listy se používají v tradiční medicíně, drcená semena se využívala jako insekticid.
Muďoul je dosud předmětem zkoumání pro své léčivé vlastnosti. Pokud byste rostlinu chtěli „zkoumat“ na živo, přijďte se k nám na ni podívat, právě plodí.
Zdislava Procházková / Lenka Prokopová
Podobné články
Vstupní branou do léta jsou na ČZU tradičně Sportovní hry zaměstnanců. Ty letošní sice ledovým povětřím zpočátku poznamenal svatý Bonifác, zapáleným sportovcům to ale nevadilo. Už vůbec ne těm, kteří si v závěru dne na celý rok přisvojili pohár mistra
Katedra práva Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze dlouhodobě rozvíjí aktivity, jejichž cílem je přiblížit studentům fungování právních systémů nejen na národní, ale také na evropské a mezinárodní úrovni. Evropské právo dnes totiž není pouze jednou z právních
