Jak na výjimečnou situaci zareagovali ptačí obyvatelé měst? Mezinárodní tým vedený Peterem Mikulou a Martinem Bullou z Fakulty životního prostředí ČZU v Praze a Tomášem Albrechtem z Ústavu biologie obratlovců zkoumal, jak měnící se počet lidí ovlivnil únikovou vzdálenost ptáků ve městech. Výsledky naznačující značnou odolnost ptáků vůči nastalým změnám právě publikoval časopis Communications Biology.
„Restrikce spojené s pandemii covidu-19 zvýšily variabilitu v počtu lidi v parcích a vytvořily tak unikátní experimentální podmínky. Zkoumali jsme, jestli se měnila ptačí tolerance vůči lidem a na jaké časové škále. Tedy zda ptáci reagovali na hodinové, denní, týdenní nebo roční změny v počtu lidí,“ uvádí Peter Mikula. Vědci také testovali, zda ptáci tolerovali lidi jinak v letech před a během pandemie a zda na toleranci měla vliv úroveň jednotlivých vládních omezení. Míru tolerance měřili jako vzdálenost od blížícího se lidského pozorovatele, ve které pták začal unikat. „Díky mezinárodní spolupráci našich kolegů jsme získali únikové vzdálenosti 147 druhů ptáků z Prahy, finského Rovaniemi, polské Poznaně, maďarské Budapešti a australské Melbourne,“ dodává Peter Mikula.
Výsledky byly překvapivé. Vědci nezjistili žádné zásadní rozdíly v ptačí toleranci vůči lidem. Bez ohledu na množství lidí v parcích byly odletové vzdálenosti ptáků podobné. „Zjistili jsme jen slabě negativní vztah se zvyšujícím se počtem lidí během hodiny nebo dne. Ptáci odlétali mírně dříve, pokud lidí za hodinu či den přibylo. Tyto výsledky naznačují, že ptáci jsou odolní vůči změnám v počtu lidí v jejich okolí. Naše studie také poukazuje na složitost kvantifikace lidského pohybu a reakce zvířat na něj,“ uzavírá Martin Bulla.
Zdroj: FŽP / Foto: Martin Bulla / Tomáš Jůnek / Shutterstock
Citace: Mikula, P., Bulla, M., Blumstein, D.T. et al. Urban birds‘ tolerance towards humans was largely unaffected by COVID-19 shutdown-induced variation in human presence. Commun Biol 7, 874 (2024). https://doi.org/10.1038/s42003-024-06387-z
Podobné články
Možná bude někomu tento titulek znít divně. Onen údiv je však vyjádřen v samotné otázce – zda je možné, či zda není možné dělat vědu jinak, než tomu bylo po předchozí staletí.
Johana Rondevaldová je s Fakultou tropického zemědělství spjata již od svých bakalářských studií. Zaměřuje se na využití méně známých rostlinných druhů, které mohou významně přispět k řešení podvýživy a chronických onemocnění. Více se dozvíte v rozhovoru, který nabízí zajímavý pohled