Moje první účast byla na konferenci s tématem Budoucnost zájmových chovů v ČR, která se uskutečnila 23. října 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Uzavíral se tím první rok řady kulatých stolů a cílem konference bylo shrnout šíři a možnosti, které chovatelství u nás může poskytovat. Konkrétně jsem vystoupila v panelu Mozaika zájmových chovů s prezentací oboru Zoorehabilitace jako další možnosti práce se zvířaty.
Jaká témata jste u sněmovního kulatého stolu nabídli?
Prvním bylo představení oboru Zoorehabilitace, dalším pak Welfare zvířat v rámci jejich zapojení do oblasti Zoorehabilitace v prosinci roku 2023. V loňském roce jsme prezentovali téma Canisterapie – možnosti využití v praxi a letos to byla Canisterapie v sociálních službách v rámci kulatého stolu s tématem Wellbeing člověka v harmonii s welfare zvířat – Zapojení zvířat do lidských činností a téma Věda a výzkum v zoorehabilitaci v rámci dalšího kulatého stolu s názvem Pozitivní dopad zoorehabilitace a asistenčních aktivit se zvířaty na fyzickou, psychickou a sociální kondici člověka – Prezentace výsledků výzkumů a zkušenosti z praxe. Celou sérii uzavřelo téma Se zvířetem po boku: Benefity pro fyzické i psychické zdraví v rámci kulatého stolu Odpovědnost člověka za zvíře v jeho péči – poznání – respekt – komunikace – přátelství.
Kdo se těchto setkání účastní?
U kulatého stolu se scházejí poslanci, zástupci univerzit, odborných společností a spolků, studenti středních i vysokých škol a veřejnost. Ti všichni představují svoje příspěvky a vzájemně diskutují a doplňují nosná témata.
Stalo se, že by vás na těchto setkáních něco zaskočilo?
To snad ani ne, ale překvapily mě ty noblesní prostory. V jednom případě jsme dokonce seděli v takovém poschoďovém seskupení jako někde u středověkého tribunálu. Každý z prezentujících měl před sebou vlastní malou obrazovku, musel si přepínat svůj vlastní malý mikrofon, když chtěl mluvit, takže technicky impozantní. Stolky s malou separátní obrazovkou a vlastním mikrofonem měl i každý člověk v obecenstvu. To dodávalo situaci velkou vážnost.
Jaký je váš celkový dojem z těchto setkání?
Z mého pohledu to byla velmi obohacující zkušenost. Měli jsme možnost mluvit s kolegy, se kterými jsme se dříve neznali tak dobře, a vymyslet opravu velkou paletu spolupráce. Navíc to myslím vedlo i k vzájemnému respektu a poznání činností ostatních organizací v rámci zoorehabilitace. To, alespoň mě, vedlo k tomu, že jsem viděla, že i když třeba někdo něco dělá jinak, ještě to nemusí být špatně, a že je důležité o věcech vést dialog a neustrnout. Cesty jsou různé, ale je úžasné, že víceméně všichni máme společný cíl, který navíc představuje velmi odbornou a profesionální zoorehabilitaci. Důležité je chtít si vzájemně naslouchat, vyvíjet se a vzdělávat se.
Jaká témata byste do budoucna rádi zvolili s ohledem na dosavadní zkušenosti?
Během kulatých stolů se napříč tématy kromě zoorehabilitace jako takové neustále objevovala potřeba podpory duševního zdraví u malých dětí a adolescentů. Ta může probíhat například začleněním zvířat do života dětí. Může jim tak pomoci navrátit se k sobě samým a k péči o někoho dalšího. Zvíře může v životě dítěte představovat parťáka, důvěrníka, někoho, vůči komu má mladý člověk zodpovědnost, ale i motivaci k nějaké sportovní či společenské aktivitě. Svět neustálého hodnocení, lajkování, krátkých videí, nerealistických lidí i životních stylů negativně ovlivňuje dětskou identitu i sebehodnocení. Co je však ještě horší, je šikana, která může přes sociální sítě a komunikační kanály probíhat. Stačí, aby vás někdo nepřidal do nějaké komunikační skupiny, a vyloučení je na světě. Odborníků na duševní zdraví je však neskutečně málo a je třeba hledat a využívat všechny možné cesty podpory duševní pohody těchto dětí. Toto téma a s tím související zapojení zvířat bude zřejmě náplní budoucích kulatých stolů.
Rozhovor připravila: Lenka Prokopová
Podobné články
Druhů rostlin preferujících půdy bohaté na živiny s vysokým obsahem dusíku za posledních šedesát let v Evropě prudce přibylo. Tento trend jde napříč všemi stanovišti, jako jsou mokřady, lesy, křoviny a traviny. K takovému závěru došli vědci v čele s
Od března je ředitelkou Zoo Praha, kde už pár let předtím pracovala jako koordinátorka in situ projektů na ochranu zvířat ve volné přírodě. Řídila například převoz koní Převalského do Mongolska nebo projekt Toulavý autobus na ochranu goril nížinných v Kamerunu.
