Znalost tropického zemědělství pomůže i nám

Tématem konference Tropentag byla otázka, zda agroekologické zemědělství může uživit svět. Jak byste přiblížil termín agroekologické zemědělství?

Agroekologické zemědělství můžeme vnímat jako alternativní ke klasickému zemědělství. Je to takové zemědělství, které využívá více přírodních postupů a které se méně spoléhá na vnější vstupy do celého zemědělského řetězce. Pod tím si, samozřejmě, můžeme představit organické nebo ekologické zemědělství, ale dle mého názoru agroekologické přístupy v zemědělství jsou širší. Můžeme se také setkat s názvem regenerativní zemědělství. V angličtině se nyní používají termíny conservation farming nebo climate smart agriculture. Agroekologické zemědělství zahrnuje soubor nástrojů, které jsou šetrnější k přírodním zdrojům a měly by zároveň zvýšit zemědělskou produkci. I z tohoto důvodu se jedná o širší spektrum postupů, než pouze o organické/ekologické zemědělství. Příkladem může být častější využívání místních organických hnojiv, meziplodin, krycích plodin, minimalizace orby či bezorebné systémy, mulčování, četnější zavádění luskovin do osevních postupů, agrolesnické přístupy nebo zavádění rotační či holistické pastvy v živočišné produkci.

Tropentag je konferencí mezinárodní a mezioborovou. Kdo se letos zúčastnil a jaké projekty se prezentovaly?

Konference se zúčastnilo 550 studentů a odborníků prezenčně a přes 200 účastníků bylo online, a to ze sedmdesáti různých zemí světa. Myslím, že po letech pandemie covidu-19, kdy se konference nemohly pořádat, to je velký úspěch. Jedná se především o studentskou konferenci, kde studenti prezentují své disertační, případně diplomové práce a setkávají se s vědci a odborníky, kteří v oboru tropického zemědělství pracují již delší dobu. Zároveň se nám ale na konferenci podařilo setkat a propojit i s farmáři nebo zástupci z jednotlivých částí zemědělského řetězce. Chtěli jsme tuto událost přiblížit lidem. Takže hned ten první den vznikl výborný diskusní panel, kdy jsme hovořili se dvěma drobnými farmářkami z Afriky i s potravinovým marketingovým specialistou z Nigeru. Ten se například zabývá marketingem méně známých lokálních druhů ovoce. A na druhou stranu tam byl i zástupce jedné z největších českých společností působících v mlékárenském průmyslu Interlacto a dva zástupci vědecké komunity, oba z Latinské Ameriky. Chtěli jsme znát názory malých farmářů působících v zemědělském řetězci i velkých firem. Vznikla tak velmi zajímavá diskuse.

Shodli jste se tedy v rámci diskusí, že agroekologické postupy mohou uživit svět?

Nemohu říci, že by názory byly úplně vyvážené, protože na akademické půdě se najde určitě více příznivců agroekologického zemědělství. Na druhou stranu z většiny výzkumů, a i z prezentací, které se na konferenci objevily, vyplývá, že známe agroekologické přístupy a technologie a víme, jak jich dosáhnout. Zároveň z výzkumů nevyplývá, že by agroekologické zemědělství bylo méně produktivní. Jen ho zatím neumíme efektivně zavádět do praxe. Ve světě existuje mnoho bariér, které brání jak zemědělcům, tak celému zpracovatelskému řetězci zavést tyto agroekologické přístupy do zemědělství.

Co tedy patří mezi hlavní bariéry?

Zde musíme přihlédnout k určitým rozdílům mezi tropickými a rozvinutými zeměmi, nebo také rozdílům mezi „globálním jihem“ a „globálním severem“. Například u nás, můžeme říci na globálním severu, je v celém řetězci velký tlak chemického průmyslu a také výrobců zemědělské techniky. Všechno se vyvíjí a zjednodušuje proto, aby existovalo zemědělství s vysokými vstupy na rozsáhlých plochách. To znamená, že pěstujeme monokultury na co největších polích. Tento přístup je třeba v České republice extrémní a pokud chce zemědělec hospodařit alespoň trochu alternativně, tak jde proti tomuto proudu. V tropech je situace jiná. Tam velká část produkce pochází od drobných farmářů, kteří často aplikují právě agroekologické přístupy, protože vlastně nemají jinou možnost, jak zajistit úrodnost. Farmáři v tropických zemích musí využívat to, co jim poskytuje příroda. Nemají finance na průmyslová hnojiva nebo pesticidy. Často se jedná o drobné zemědělce, kteří praktikují agroekologické přístupy, ale nemají už přístup k novějším technologiím. Může jim chybět kapitál, infrastruktura apod. A jak se ukázalo, zavádění zemědělství s vysokými vstupy, tedy průmyslového zemědělství, ve většině tropických zemí nefunguje.

Co vás osobně přivedlo k práci na Fakultě tropického zemědělství?

Nebude nic překvapivého, když řeknu, že to byla láska k cestování. Co víc si přát, když můžete spojit svoji práci s poznáváním jiných zemí. Na druhou stranu, já už jsem se jako malý kluk zabýval přírodou. Myslel jsem, že se vydám směrem biologie. Pak jsem se dostal k tropickému zemědělství. Ale stále více a více mne fascinuje ta interakce mezi člověkem a přírodou, což je přesně zemědělství. I v tom zemědělství se od přírody můžeme mnohému naučit. Myslím, že přírodu bychom měli do zemědělství znovu začlenit, protože je to její součást. A naopak lze to, co nám příroda poskytuje, v zemědělství využít.

Na co jste v rámci svého působení na Fakultě tropického zemědělství hrdý?

Nevím, zda mohu říci, že jsem na něco hrdý, protože my, zástupci globálního severu, máme vždy tendenci i v rozvojové pomoci poučovat, jak to mají dělat „oni“. Možná je ale někdy dobré si pro naše zemědělství vzít ponaučení z tropů. Příkladem toho je agrolesnictví, které je v tropech „mainstreamem“. Tam nikdy nedošlo k tomu, že by zemědělci nepěstovali stromy spolu se zemědělskými plodinami. A vlastně velká část zemědělských systémů v tropech je agrolesnická. Myslím, že nám se docela úspěšně podařilo vnést agrolesnictví nebo jeho prvky do českého zemědělství. Takže zkušenosti z tropů se nám podařilo aplikovat na podmínky České republiky a v příštím roce se například dle strategického plánu, který právě schvaluje Evropská komise, rozběhne podpora agrolesnictví u nás. Naopak v tropech se nám, myslím, velice dobře daří ve vzdělávacích projektech.

Máte přes tu spoustu funkcí a rolí na univerzitě ještě čas chodit do přírody?

Ve volném čase se snažím pracovat na svém drobném hospodářství. Máme například pasený sad. To znamená, že se jedná o ovocný sad, kde se zároveň pasou ovce. Mezi nimi jsou ale také kachny, slepice. Teď jsme koupili pole, na kterém chceme založit agrolesnictví. Bohužel, do volné přírody se moc často nedostanu. Teď na podzim jsme s manželkou hodně chodili na houby. A i když jsme nic nenašli, bylo to moc fajn.

Jak se to dá všechno stíhat?

Člověk se musí hodně snažit a být prostě aktivní. Nakonec se dá všechno zvládnout, ale nesmí se nic ošidit. Nebudu říkat, že to není náročné. Jde to snáz, když je práce koníčkem, ale časově to jednoduché není. A doufám, že tím, jak žiji a čemu se věnuji, mohu být vzorem pro své děti, které také vedu k ochraně životního prostředí.

Jak mohu k ochraně životního prostředí přispět já nebo kdokoliv jiný?

Myslím, že máme mnoho možností, co můžeme pro přírodu dělat. Začíná to výběrem potravin – jaké to jsou, kde je kupujeme a že jimi nebudeme plýtvat. Já například nejsem schopen nic z potravin vyhodit, buď to musím sníst, zpracovat, dát zvířatům nebo dát na kompost. Snad dnes už každý ví, že je důležité šetřit energiemi, vodou, neznečišťovat okolí a podobně. Ale nejdůležitější je si uvědomit, že ten klíč drží každý z nás.

 Ptala se: Věra Klimšová