Den Země je největší sekulární svátek

Ano, kdy jindy než v dnešní době, a vlastně každý den si připomenout tu důležitost sjednocení a spojení lidstva, protože známé – neexistuje žádná planeta B – je stále platné. Připomeňme si tedy tuto skutečnost i letos 22. dubna společně s celou planetou v Den Země, který je celosvětovým svátkem. Připomíná si ho více než 193 zemí a slaví se už od roku 1970.

O Dni Země i ochraně přírody jsem si povídala právě se zooložkou – ekoložkou Pavlou Hejcmanovou, která doplňuje: „Den Země je den, který lidé věnovali Zemi, a je to také hnutí, které připomíná všem lidem dopady lidstva na životní prostředí. Během 60. let, kdy se lidstvo vzpamatovalo po válečných konfliktech a dosáhlo určité úrovně hojnosti, se také najednou začalo dívat kolem sebe a začalo vnímat, v jakém prostředí žije a uvědomovat si, že tou hojností čím dál víc poškozuje planetu. To stálo u zrodu Dnu Země i celého hnutí v USA, odkud se rozšířilo do světa. První Den Země byl vlastně apelem na přežití.”

Dnes, kdy je Den Země už rozšířený, se hnutí každoročně snaží upozornit na různá témata. Už nepochybujeme o tom, že člověk a jeho činnost má vliv na životní prostředí a planetu Zemi, což byly v roce 1970 pouze predikce.

Heslem letošního roku je výzva: Investujeme do naší planety. Měli bychom se zamyslet nad tím, co můžeme pro planetu udělat. „Je nutné do toho investovat nejen ve smyslu finančním, ale vyvinout snahu ke změně našeho chování vzhledem ke zdrojům. Netýká se to jen jednotlivců, ale celých vlád, institucí, podnikatelů, protože my všichni dohromady po jednotlivých elementech můžeme něco dělat. Témata jsou proto nejen ekologická, ale také hodně sociální, protože planeta je jeden velký sociálně-ekologický systém. To je dnes přední myšlenka, která se v ekologických kruzích hodně probírá,” dodává Pavla Hejcmanová.

V rámci letošního tématu se hnutí Den Země snaží podpořit myšlenku, aby lidé urychlili transformaci využívání zdrojů, což spočívá ve správném a udržitelném využití technologií. Znamená to kromě ekonomických aspektů také rovný přístup ke zdrojům, zdraví a zdravé přírodě. Jak už totiž víme, dobré životní prostředí má vliv i na naše zdraví, fyzické i mentální.

Z globálního pohledu ochrany přírody a životního prostředí je změna klimatu neoddiskutovatelná. V roce 1970 jsme ještě neměli dostatek průkazných dat, takže co bylo predikováno, se nakonec stalo.

K největším spouštěčům ohrožení planety patřilo, a stále patří přelidnění a zároveň velké nerovnosti ve společnosti. To vede k sociálním neklidům, válečným konfliktům, případně k rychle se šířícím nemocem.

Pavla Hejcmanová dále pokračuje: „Objevují se i nové aspekty lidské činnosti, které vedou potenciálně k ohrožení ekosystémů a které jsou dosud neprobádané. Například nedávno vyšel nový vědecký článek, který shrnuje, jaká nová ohrožení, která neznáme, nám mohou z globálního pohledu vyvstat (A horizon scan of global biological conservation issues for 2022:

 https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0169534721002895). Lidstvo se snaží pro planetu něco dělat, snaží se vyvíjet nové technologie pro přírodu i pro sebe. Nové technologie a nové poznatky přinášejí mnoho dobrého, usnadňují život nebo mění využití jiných zdrojů na nové. Ale zatím u nich nevíme, jaké budou mít dopady. Vyvstávají tedy nová neprobádaná ohrožení.

Například, plovoucí fotovoltaické elektrárny, které nahrazují pozemní. Ty sice eliminují negativní dopady pozemních fotovoltaických elektráren (jako je například degradace půdy), ale zase nevíme, jaké budou dopady zastínění těchto elektráren na hydrologický režim dotčených vodních ekosystémů.

Dalším podobným aspektem jsou satelity v atmosféře. V dalších deseti letech má společnost SpaceX licenci k navýšení satelitní konstelace Starlink. Do atmosféry má vynést až 42 000 satelitů. Nemáme probádáno, jaký to bude mít vliv na atmosféru.

Dalším problémem, a to problémem zejména etickým, může být monitoring environmentální DNA. Ze vzduchu lze dnes sbírat vzorky environmentální DNA (tzv. eDNA) a podle toho určit např. různá společenstva zvířat v určitém území. Mohou to být savci, ale také hmyz nebo fragmenty rostliny. To může pomoci při detekci invazních druhů. Jenže tímto sběrem také dochází ke sběru DNA lidí.

V neposlední řadě je to také pandemie covidu-19. Jaké má pandemie přímé dopady na přírodu, společnost a ekonomiku, se v současné době vyhodnocuje. Neznáme ale ty nepřímé dopady na ochranu přírody. Do toho patří například generace praktických odborníků na ochranu přírody, ať už těch, kteří pracují v terénu, nebo těch, kteří dělají výzkum v laboratoři. Tito odborníci pracovali dva roky víceméně online a měli omezený přístup do laboratoří, omezené možnosti výjezdů do terénu, přístupu k výcviku a vzdělání. Neměli zkrátka tolik šancí potkat se s praxí. Mohou být tedy ochuzeni o určité aspekty a mohou se u nich vytratit určité dovednosti. Jde o dovednosti a znalosti, které jsou důležité jak pro přímou ochranu přírody při managementu, tak pro rozhodování na vyšších institucionálních a národních úrovních. Jde také o přímé setkávání a výměnu zkušeností odborníků na konferencích, protože osobní kontakt totiž online meetingy nenahradí.”

Pavla Hejcmanová v současnosti pobývá ve Velké Británii na Zoological Society of London, Institute of Zoology, kde získala dvouletý projekt Savanna Life na rozšíření své expertízy. Cílem projektu je, aby se naučila nové techniky zpracování dat v souvislosti s prostorovou ekologií a pohybem velkých savců, zejména v savanových ekosystémech západní Afriky. Tam už totiž se svým týmem dlouhodobě pracuje, a to jak v rámci akademického působení, výzkumu a vzdělání, tak v rámci nevládní organizace Derbianus Conservation zaměřené na ochranu antilop. Zeptala jsem se tedy, jaká je současná situace ochrany přírody v Africe.

„V souhrnu můžeme říci, že v Africe se jedná o celkový nedostatek vzdělání v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Odborníci nemají dostatečný výcvik. Ochrana přírody se také potýká s nedostatečnou infrastrukturou. Je potřeba, aby se lidé v terénu naučili být efektivnější, aby uměli efektivně využívat to, co mají, a aby uměli přeorientovat cíle managementu na efektivnější aktivity.

Je potřeba si ale uvědomit, že v Africe je to mnohem více propojené s místními lidmi. Odborně se tomu říká human dimensions of conservation. Ochrana přírody je totiž především o lidech, o jejich přístupu k prostředí, kde žijí. V Africe v porovnání s Evropou místní lidé a komunity žijí v mnohem užším kontaktu s prostředím a s přírodními zdroji, které tam mají dostupné, případně omezeně dostupné či nedostupné pro svou přímou obživu. Nemají tolik alternativ jako Evropané. Tamní přírodní zdroje, které ještě jsou, bývají obvykle lidem k dispozici, jsou nepřístupné, například protože se nachází v rámci chráněného území. Omezenost zdrojů souvisí s nárůstem populace, změnou klimatu, což v tropických oblastech znamená s vyšším suchem nebo s vyšší frekvencí a intenzitou ohňů. Takže tam to na lidi dopadá bezprostředněji.

S ochranou přírody to souvisí tak, že těmto lidem je potřeba nabídnout nějaké ekonomické alternativy, co dělat s tím, že mají nějaká omezení kvůli chráněným územím. Alternativy mohou existovat, ale místní lidé buď o nich nevědí nebo nemají počáteční nezbytný kapitál pro investice. Tím se dostáváme zpět ke zdrojům, tentokrát k finančním zdrojům, k tomu, že je tam potřeba nějakých ekonomických pobídek.

V Africe je to také o institucionální korupci. Na některých místech není vůle shora. Také záleží na typu vládnutí a zvoleném typu managementu. Spousta chráněných území v Africe a agentur pověřených ochranou přírody je státních. Na těch pak záleží, jakým způsobem chráněná území vedou.

            Například v západní Africe, kde působím, je většina chráněných území vedena vojenským způsobem s minimálním zapojením místních obyvatel do managementu. Existují ale i jiné modely ochrany přírody, které vedou například African Parks Network. To je nadace, která má k ochraně přírody v Africe přístup prostřednictvím partnerství mezi vládou (státem) a soukromým sektorem s podnikatelským přístupem. V tomto případě vláda předá zodpovědnost za management chráněných území nadaci, a ta vytvoří na daném místě partnerství s místními komunitami a místními institucemi. V počáteční fázi jsou ale financováni z podnikatelských darů. Tam jsou právě ty potřebné pobídky, kdy se investuje do infrastruktury, vzdělání místních obyvatel včetně dětí, staví se školy a je snaha celkově podpořit rozvoj místních komunit.”

 Právě na bázi spolupráce s místními organizacemi i obyvateli pomáhá ochraně přírody Pavla Hejcmanová s týmem Derbianus Conservation i vlastním výzkumem s praktickými dopady v rámci projektu Savanna Life:

„Zpracovávám data ze satelitních obojků na velkých savcích, případně z fotopastí. Zaměřuji se na antilopu Derbyho, žirafu západoafrickou, ale fotopasti zahrnují více druhů antilop, které vyhodnocujeme. S vědeckým týmem pak analyzujeme, jak se zvířata chovají v ekosystému savany, proč jsou, kde jsou, a co ovlivňuje jejich rozhodování, kde se nacházejí. Tedy, jaké jsou faktory, které ovlivňují distribuci zvířat v savaně. Výstupy z výzkumu pak nejen publikujeme ve vědeckých časopisech, ale také je předáváme institucím, které nám poskytly data, aby je mohly využít pro svůj management. Výstupy využívají k vyhodnocení, kde se zvířata v daných chvílích nacházejí a zda jsou v té oblasti nějaké rušivé prvky jako například sezonní pastevci se stády dobytka, která jsou v parku nelegálně, nebo pastevci, kteří se zároveň podílejí na nelegálním lovu. Na základě našich výstupů instituce mohou zaměřit své protipytlácké aktivity do kritických míst nebo mohou případně vyhodnotit nezbytnost vybraných zdrojů pro určité druhy či nutnost posunu distribuce zvířat do jiné vybrané oblasti. Např. pokud je voda hlavním faktorem ovlivňujícím obývání určitého území vybraným druhem zvířete, mohou na základě těchto poznatků vytvořit vhodné podmínky jinde. Hlavně jde ale o nasměrování aktivity proti pytláctví a ilegální pastvě dobytka, případně o jiné aspekty koexistence (konfliktů) lidí a zvířat.

Jako organizace Derbianus Conservation jsme si ale dobře vědomi, jak jsem již zmiňovala, že práce v ochraně přírody nemůže být jednostranná. Musíme spolupracovat s místními lidmi. Ti přirozeně disponují znalostí svého prostředí, ale chybí jim rámcové znalosti principů ochrany přírody. Proto máme v našem týmu odborníky na vzdělávání a výcvik místních lidí, kteří v ochraně přírody už pracují. Vzděláváme také lidi v rurálním prostředí, kde se zaměřujeme hlavně na děti. Pracujeme i s místními akademiky. Necítíme se jako cizinci, kteří přicházejí ve smyslu ´my to umíme nejlíp a my vám to tady vyzkoumáme‘. Naopak, školíme místní studenty a podporujeme rozvoj odbornosti místních akademických pracovníků tak, aby to mohli dělat sami. Často je to tak, že se vzájemně doplňujeme, a tak posilujeme spolupráci. Takže vzdělání poskytujeme laické veřejnosti, odborníkům i akademické sféře, a tímto způsobem se snažíme podpořit ochranu přírody a celkově planetu.”

A co budete v letošní Den Země dělat vy? Možná si řeknete, že je to svátek jen pro ochranáře, environmentalisty či aktivisty a že vás se to netýká. Stačí však vykouknout z okna – možná kolem proletí vrabčák, zašvitoří a vy si řeknete: Co můžu udělat já?

V tomto ohledu bych se držela tématu letošního Dne Země: Investovala bych přinejmenším čas a myšlenku. „U nás jako jednotlivci můžeme alespoň popřemýšlet, jaké odpady produkujeme a kolik, co má každý z nás doma, co nakupujeme. Týká se to potravin i textilu a toho, z jakých zdrojů pocházejí. Totiž i textil často končí na skládkách, kde tlí. Můžeme tedy přemýšlet nad tím, zda to, co nakupujeme, odpovídá nějaké míře udržitelného hospodaření, zda to podporuje rovný přístup všech ke zdrojům a lidská práva, aby to mělo nejen ekologické, ale i sociální aspekty,” dodává Pavla Hejcmanová.

Věra Klimšová