Den Země 2026: Jak pečovat o krajinu? Někdy pomůže zásah, jindy klid

Bez dat to nejde

Výzkum i aplikovaná řešení na České zemědělské univerzitě v Praze ukazují, že odpověď není jednoduchá. Někdy je potřeba zasáhnout. Jindy je naopak nejlepší ustoupit a nechat přírodu pracovat. Rozhodně ale víme, že bez dat nelze udělat správné rozhodnutí. Jedním z klíčových témat současného výzkumu je voda. Kolik jí v krajině zůstává, jak rychle odtéká a jak se pohybuje v půdě. Právě voda totiž rozhoduje o tom, jak bude krajina vypadat v době častějších such i přívalových dešťů.

Technologie umožňují sledovat tyto procesy způsobem, který byl ještě před pár lety téměř nemyslitelný. Například pomocí neutronů vznikajících při dopadu kosmického záření na atmosféru. Jejich množství v blízkosti zemského povrchu totiž souvisí s obsahem vodíku v okolním prostředí – tedy i s množstvím vody v půdě. „CRNS technologie nám umožňuje sledovat půdní vlhkost v měřítku hektarů, které je pro hodnocení vodního režimu krajiny reprezentativnější než klasická bodová měření. Získaná data jsou důležitá nejen pro výzkum, ale také pro návrh a vyhodnocování praktických opatření v území,“ vysvětluje Ing. Lukáš Jačka, Ph.D., z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování.

Moderní technologie pomáhají sledovat nejen vodu, ale i změny v celých ekosystémech – od mikroorganismů v půdě až po hmyz a ptáky. Právě na základě těchto dat se pak rozhoduje, jaký přístup ke krajině zvolit.

 Když přírodu necháme žít

I když to na první pohled to může znít paradoxně, někdy je nejlepší řešení nedělat nic a nechat přírodě volnou ruku. Ukazuje to například část území bývalého lomu ČSA na Mostecku. Místo klasické rekultivace byla část krajiny ponechána přirozenému vývoji. Výsledkem není upravený park ani nové pole, ale pestrá mozaika prostředí – otevřené plochy, tůně, řídká vegetace i místa, kam se příroda teprve vrací. A právě taková rozmanitost je pro spoustu druhů ideální. „Žije tu mnoho drobných ptáků, ale najdeme zde i orla mořského nebo majestátní jeřáby. Vyskytuje se zde řada druhů obojživelníků – ropuchy, skokani i čolci – ale také samotářské včely. Jeden z nalezených druhů je dokonce pro Česko úplně nový a zatím nemá ani český název,“ říká ekoložka Markéta Hendrychová.

Dosavadní průzkumy zde potvrdily více než 1450 druhů organismů. Přes stovku z nich patří mezi zvláště chráněné. A další stále přibývají. Místo, které ještě nedávno působilo jako zjizvená krajina po těžbě, se tak postupně proměňuje v nečekané útočiště života.

Když musíme pomoct

Ne všude ale může příroda začít znovu sama. Na mnoha místech je krajina natolik změněná nebo degradovaná, že bez pomoci člověka se vegetace obnovuje jen velmi pomalu. Typickým příkladem jsou právě plochy po těžbě, kde mladé sazenice často nepřežijí první suché období.

Odborníci proto vyvinuli hydrogelové tablety, které fungují jako malý vodní rezervoár přímo u kořenů rostlin. Dokážou nasát vodu až 250krát více, než samy váží, a postupně ji uvolňují do okolní půdy. „Díky hydrogelovým tabletám jsme u některých druhů dřevin, například u javoru mléče, zaznamenali zvýšení přežívání až o 40 procent. Tableta je navíc obohacena o symbiotické mykorhizní houby, které podporují růst a adaptabilitu sazenic,“ vysvětluje Jan Macků z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze.

Krajina budoucnosti

Klimatická změna přináší delší období sucha, ale zároveň i extrémní srážky. Krajina, kterou jsme po desetiletí přizpůsobovali intenzivnímu zemědělství, na tyto změny často reaguje velmi citlivě. Velká pole, minimum přirozených bariér, rychlý odtok vody. To všechno znamená, že krajina zadržuje méně vody a zároveň poskytuje méně prostoru pro život mnoha druhů.

Právě proto vznikají projekty jako Chytrá krajina, které ukazují, jak může vypadat hospodaření v budoucnosti. Kombinují zadržování vody, ochranu půdy i podporu biodiverzity. Naučná stezka Amálie na Rakovnicku například ukazuje, jak mohou fungovat rybníky, retenční nádrže, drenážní systémy i kořenové čistírny jako jeden propojený celek.

Ubývající život v zemědělské krajině

Podobná opatření mohou pomoci krajině lépe zvládat extrémy počasí a zároveň vracet do zemědělské krajiny život. Jedním z nejviditelnějších signálů změn v krajině je úbytek biodiverzity. Nejlépe je to patrné u ptáků zemědělské krajiny, jejichž populace v Evropě i v Česku dlouhodobě klesají. Důvodů je několik. Velká pole a monokultury nahradily pestrou mozaiku menších polí, mezí a remízků, která dříve poskytovala úkryt i potravu mnoha druhům. Svou roli hraje také používání pesticidů, které výrazně snižují množství hmyzu – tedy hlavního zdroje potravy pro řadu ptáků. A v posledních letech se k tomu přidávají i dopady klimatické změny. Právě proto se dnes vědci snaží hledat způsoby, jak do zemědělské krajiny vrátit více rozmanitosti – ať už změnou hospodaření, obnovou drobných krajinných prvků nebo lepším zadržováním vody v krajině.

Den Země není jen připomínkou ochrany přírody. Je také o hledání rovnováhy mezi tím, co potřebujeme my, a tím, co potřebuje ona. Věda dnes dává do rukou nástroje, jak se rozhodovat lépe než kdy dřív. Pokud chceme krajinu, která zvládne klimatické změny a zůstane živá i pro další generace, musíme se ji naučit nejen chránit, ale také jí dát prostor.

Jakub Kotalík / Foto: archiv ČZU