Konference se ohlížela za deseti lety vývoje agrolesnictví v Česku. Jaký posun jste zaznamenali?
Chtěli jsme ukázat, co se za posledních deset let změnilo, a ten posun je opravdu výrazný. Dnes už všechny klíčové instituce vědí, co agrolesnictví znamená. Vnímají ho ministerstva, zejména zemědělství a životního prostředí, a vznikl i nový dotační titul na podporu zakládání agrolesnických systémů v rámci Strategického plánu Společné zemědělské politiky 2023–2027. Zásadně se posunulo i povědomí veřejnosti – odborné i laické. Český spolek pro agrolesnictví měl na začátku deset členů, dnes jich má více než sto. Vznikají demonstrační i výzkumné plochy, vzdělávací materiály pro zemědělce a také celý poradenský systém. Dnes už má zemědělec, který se chce do agrolesnictví pustit, kde získat relevantní informace i praktickou podporu.
Jaký je konkrétní zájem ze strany zemědělců?
Velmi výrazný. Jen za poslední tři roky, kdy funguje dotační titul, vzniklo přibližně 3750 hektarů agrolesnických systémů. To je čtyřnásobek původního plánu, který počítal s 900 hektary za pět let. Zapojilo se zhruba 260 až 270 subjektů. Zemědělce agrolesnictví evidentně zajímá a je to vidět i přímo v krajině. Z dotazníkového šetření navíc vyplývá, že ho nevnímají jen jako dotační příležitost. Oceňují samotný princip systému, chtějí hospodařit udržitelně, reagovat na klimatickou změnu a často také zanechat krajinu v lepším stavu pro další generace.
Proč by měli zemědělci agrolesnictví zvažovat?
Hlavním důvodem je dlouhodobá udržitelnost. Agrolesnictví přináší diverzifikaci produkce a zároveň celou řadu ekosystémových služeb. Stromy pomáhají chránit půdu před erozí – jak vodní, tak větrnou – zlepšují její strukturu a přispívají k lepšímu hospodaření s vodou. Zásadní je i jejich role v adaptaci na klimatickou změnu a podpoře biodiverzity. V dlouhodobém horizontu tak agrolesnické systémy zvyšují odolnost zemědělské krajiny.
Jak vnímáte současný postoj veřejnosti a institucí k agrolesnictví?
Vnímání je obecně pozitivní. Veřejnost vnímá stromy v krajině jako přirozenou a žádoucí součást, a to platí i pro většinu zemědělců. Pozitivně se vyvíjí také legislativa. Důležité je, aby byli zemědělci motivováni stromy v krajině dlouhodobě udržet. Ministerstvo zemědělství vidí, že současný dotační titul funguje, a v souvislosti s přípravou nové zemědělské politiky se diskutuje o jeho pokračování.
Jak důležitá je spolupráce mezi jednotlivými aktéry?
Zcela zásadní. Do rozvoje agrolesnictví se zapojila celá řada institucí – výzkumné organizace i univerzity včetně České zemědělské univerzity v Praze a Mendelovy univerzity v Brně.
Klíčová je ale především spolupráce s Asociací soukromých zemědělců. Ta sdružuje více než sedm tisíc farmářů a agrolesnictví přijala za jedno ze svých hlavních témat. Právě díky této spolupráci se podařilo dostat agrolesnictví skutečně do praxe.
Jaké závěry přinesla samotná konference?
Dopolední část byla více zaměřená na prezentace a přehled vývoje, zatímco odpoledne patřilo praxi. Velmi cenné bylo sdílení zkušeností – jak pozitivních, tak i těch problematických – ze strany zemědělců i zahraničních hostů, například z Rakouska, Německa Polska nebo Slovenska. Pozitivním překvapením bylo zjištění, že Česká republika patří v některých ohledech mezi lídry. Zároveň mě potěšil velký zájem mladých lidí – diskuse byla velmi živá a zaznělo mnoho konkrétních dotazů na praxi. Byla to příležitost otevřeně mluvit o tom, co funguje a co je ještě potřeba zlepšit.
Jaké jsou další plány v oblasti agrolesnictví?
Chceme pokračovat ve výzkumu, zejména v tématech půdní úrodnosti a hospodaření s vodou. Potřebujeme mít ještě přesnější data, abychom mohli formulovat konkrétní doporučení, například jak řešit případnou konkurenci o vodu mezi stromy a plodinami. Rozjíždíme také nový evropský projekt zaměřený na propojení agrolesnictví a chovu zvířat, konkrétně na to, jak tyto systémy ovlivňují jejich welfare. V České republice by v jeho rámci měla vzniknout takzvaná „Living Lab“, tedy prostor pro testování a sdílení inovací v praxi. Samozřejmě mám podáno i několik dalších návrhů výzkumných a vzdělávacích projektů týkajících se agrolesnictví a budeme doufat, že některý z nich bude financován.
Ptala se: Lucie Grošaftová / Foto: archiv B. Lojky
Podobné články
Dokonalý biologický vynález z doby dinosaurů, přírodní aspirin nebo schopnost otěhotnět ještě před porodem. I tohle se skrývá za velikonočními symboly. Známe je od dětství, jejich skutečný význam nám ale často uniká. Odráží přitom fascinující biologické procesy i vynalézavost života
První duben nepatří jen aprílovým žertíkům, ale také všem opeřencům. V tento den byla v roce 1906 podepsána mezinárodní Konvence o ochraně užitečného ptactva. Na památku podpisu této konvence se od roku 1906 slaví 1. duben jako Mezinárodní den ptactva.
