Příchod jara je i oslavou lesa jako symbolu života: rozhovor s děkanem FLD Róbertem Marušákem

Pane profesore, jak je na tom v současné době Česká republika, pokud jde o lesní hospodářství? Máme stále dostatek lesů, nebo se jejich výměra kriticky zmenšuje? A jak jsme na tom se zásobami (kvalitního) dřeva v lesích?

Lesy v České republice dnes podle Národní inventarizace lesů pokrývají přibližně 37 procent území státu a jejich výměra se v dlouhodobém horizontu spíše mírně zvyšuje. Z hlediska rozlohy tedy nehrozí, že by lesy v České republice plošně ubývaly. V posledních letech se však výrazně proměnila věková a druhová struktura lesů, zejména v důsledku kůrovcové kalamity a extrémních klimatických podmínek.

Velké plochy smrkových porostů byly nahrazeny mladými lesy, které se nyní postupně obnovují a přecházejí k druhově pestřejší skladbě. Lokálně se tedy může zdát, že lesy jako by zmizely, ve skutečnosti ubyly staré, vzrostlé lesy a přibylo mladých. To se samozřejmě projevilo i na celkové zásobě dřeva lesů v České republice, která se za posledních 10 let mírně snížila. I přesto máme u nás dřeva dostatek. Krátkodobě to sice znamená nižší zásoby starších porostů, ale z dlouhodobého hlediska tento proces vytváří základ pro stabilnější a odolnější lesy budoucnosti.

Velkým nepřítelem lesů jsou klimatické změny a s tím související nedostatek vody, riziko lesních požárů a další faktory. Jaká jsou podle vás největší rizika a co může vaše fakulta podniknout pro jejich zmírnění?

Klimatická změna je bezesporu jedním z nejvýznamnějších faktorů, které dnes lesy ovlivňují. Není to nepřítel, ale realita, které se nejenom lesy a lesní hospodářství musí přizpůsobit. S ní souvisí nejen sucho a vyšší teploty, ale také častější extrémní meteorologické jevy, které oslabují stabilitu lesních porostů. Oslabené porosty jsou pak náchylnější například k napadení škůdci, typicky kůrovci, ale zvyšuje se také riziko lesních požárů nebo šíření invazních druhů. I proto jsme na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v roce 2024 zřídili Oddělení výzkumu rizik pro lesy, které se systematicky věnuje právě analýze a prevenci těchto hrozeb. Velkou roli hrají také mezinárodní projekty. Příkladem je prestižní evropský projekt HIVE, který buduje FISC (Forest Invasion Synthesis Centre). Naše fakulta se v něm podílí na výzkumu biologických invazí v lesních ekosystémech. Cílem je lépe porozumět šíření invazních organismů a navrhnout účinná opatření, která pomohou lesy chránit.

Která adaptační opatření jsou podle vás nejefektivnější? A jakým způsobem lze využít data získaná prostřednictvím dálkového průzkumu Země?

Základním adaptačním opatřením je zvyšování druhové a prostorové rozmanitosti lesních porostů. Smíšené a strukturovanější lesy jsou obecně stabilnější a lépe odolávají suchu, větru nebo škůdcům. Velmi důležitá je také práce s půdou a vodou v krajině a podpora přirozené obnovy lesa. Velkou pomocí jsou dnes i moderní technologie a data z dálkového průzkumu Země. Satelitní snímky, letecké skenování nebo dronové technologie umožňují velmi rychle a efektivně monitorovat zdravotní stav porostů, sledovat rozsah kalamit nebo vyhodnocovat rizika. Lesníci tak mohou reagovat mnohem rychleji a plánovat hospodaření na základě přesných dat.

Vloni skončil čtyřletý projekt Adaptace lesního hospodářství pro udržitelné využívání přírodních zdrojů, jehož garantem jste byl vy. Cíle byly ambiciózní – podařilo se je naplnit? A co považujete za největší přínos?

Projekt byl zaměřen na hledání konkrétních postupů, jak přizpůsobit lesní hospodářství měnícím se klimatickým podmínkám. Podařilo se nám propojit výzkumné instituce, univerzity i lesnickou praxi a společně hledat řešení, která jsou skutečně využitelná v terénu. Za jeden z největších přínosů považuji, že jsme vytvořili praktické metodiky a nástroje pro hospodaření v lesích, které mohou vlastníci a správci lesů využívat při rozhodování o obnově porostů nebo výběru vhodných dřevin. Projekt tak napomohl tomu, aby se vědecké poznatky co nejrychleji dostaly do praxe.

Lesy mají kromě hospodářského využití i mnohé další významné role. Jsou podle vás dostatečně vyvážené?

Lesy plní a vždy plnily celou řadu funkcí současně – produkční, ekologickou, krajinotvornou i rekreační. Míru plnění těchto funkcí výrazně ovlivňuje vlastník lesa způsobem hospodaření, který na svém majetku uplatňuje. Z národního pohledu můžeme říct, že jsou tyto role vyvážené. Na lokální úrovni tomu tak nemusí být a často ani není, když například produkční hledisko převažuje nad podporou biodiverzity. Rekreační funkci může plnit každý les. Na procházku nebo za turistikou můžeme do jakéhokoliv lesa, bez ohledu na to, jestli je to smrkový, borový nebo smíšený les. Česká republika má navíc poměrně unikátní systém, kdy jsou lesy široce přístupné veřejnosti. Výzvou do budoucna je především hledat rovnováhu mezi jednotlivými funkcemi tak, aby lesy mohly dlouhodobě poskytovat co nejvíc služeb i v rámci menších lesních celků. Velký prostor vidím například v lepším plánování rekreačního využívání lesů, podpoře biodiverzity, otevřené komunikaci mezi vlastníky lesů, ochranou přírody a veřejností, ale i v dalším vzdělávání lesních hospodářů.

Jste spokojen s úrovní spolupráce vaší fakulty s praxí?

Ta je pro naši fakultu naprosto zásadní a myslím si, že se nám v tomto směru daří velmi dobře. Dokazuje to například i fakt, že 22 subjektů z lesnicko-dřevařského sektoru finančně nebo materiálově podpořilo výstavbu výukové dřevostavby Lesovny, která vzniká v areálu univerzity. Dalším příkladem je dokumentární film Stavby s vůní dřeva, na jehož realizaci se podílelo 32 partnerů z praxe. To jsou konkrétní příklady projektů s velmi širokým spektrem spolupracujících subjektů.

A jak je na tom transfer výsledků vědy do praxe?

Pro posílení transferu výsledků vědy systematicky organizujeme odborně zaměřený Lesnický den a Dřevařský den, kde představujeme aktuální výstupy výzkumu odborné veřejnosti. Vydáváme také Newsletter pro praxi, ve kterém pravidelně informujeme o nových aplikovaných výsledcích. Ty máme navíc přehledně dostupné i na webu fakulty. Ve spolupráci s Lesy ČZU jsme na zámku v Kostelci nad Černými lesy připravili trvalou expozici Lesárium, jejíž jedna část je věnovaná právě aplikovaným výstupům pro moderní lesnickou praxi. I tímto způsobem se snažíme přibližovat výsledky výzkumu odborné i širší veřejnosti.

Jak na vaší fakultě oslavíte Mezinárodní den lesů?

Tento svátek budeme letos akcentovat především na sociálních sítích fakulty, kde chceme zapojit i veřejnost. Připravujeme interaktivní formu komunikace, která lidem připomene význam lesů pro naši společnost. Jak přesně to bude vypadat, si zatím nechám jako malé překvapení. O lesích a dřevě ale laickou veřejnost různou formou informujeme průběžně celý rok. Například vydáváním Listů z lesa, letos již pátým rokem.

Pane děkane, jak často chodíte do lesa – jen tak ze zájmu – a které lokality patří mezi vaše nejoblíbenější?

Do lesa se snažím chodit vždy, jak je to možné, nejen pracovně, ale i ve volném čase. Les je pro mě místem, kde si člověk může odpočinout, načerpat energii a zároveň přemýšlet v širších souvislostech. Mezi mé nejoblíbenější lokality patří především lesy v okolí Morského oka – velkého jezera v pohoří Vihorlatské vrchy na východě Slovenska. Je to nádherné místo s mimořádnou atmosférou a velmi zachovalými lesními porosty. Velmi rád se ale také procházím v našich univerzitních lesích ve Voděradských bučinách. Respektive ještě raději se tam proběhnu. A vlastně se můžete přidat – každoročně totiž na začátku října v těchto lesích pořádáme společně s Lesy ČZU běžecký závod, který propojuje sport, přírodu a lesnicko-dřevařskou komunitu.

Ptala se: Lenka Prokopová