Univerzitní botanická zahrada (Orto Botanico di Roma) nám otevřela své brány a my jsme mohli objevovat její rozmanitou flóru. Botanická zahrada se může pochlubit obsáhlou sbírkou bambusů, disponuje několika skleníky a nechybí jí ani vinohrad s nejznámějšími italskými odrůdami vína. Naše zahradnická srdce ovšem zaplesala, když jsme venku viděli v plné kráse růst rostliny typické pro Středomoří: citrusy, svatojánský chléb (Ceratonia siliqua), marhaník (Punica granatum) nebo myrtu (Myrtus communis).
Po důkladném prozkoumání univerzitní sbírky jsme se vydali za hranice botanické zahrady, abychom prozkoumali i římskou městskou zeleň. Navštívili jsme park Parco degli Acquedotti (Park akvaduktů) proslulý svými antickými akvadukty, kde se rozlehlé travnaté plochy střídají s typickými středomořskými křovinami a majestátními piniemi. Zde pro nás byl jeden objev zásadní: narazili jsme na samičí rostlinu vavřínu vznešeného neboli bobkového listu (Laurus nobilis), kterou u nás v botanické zahradě nemáme. Je to zároveň důkaz, že se v této lokalitě populace vavřínu udržuje přirozenou cestou, nikoli jen vegetativním množením. Náš celkový dojem z parku však byl lehce rozporuplný. Vzhledem k historickému významu akvaduktů jsme očekávali větší míru kultivovanosti a důslednější údržbu parkové zeleně. Přesto tamní lidé park hojně využívají k relaxaci a sportu, a dokonce jsme tu narazili i na malou komunitní zahrádku, jejíž uspořádání bylo velmi neformální.
Villa d’Este
Naše další zastávka ale překonala rozpačité pocity z římské městské zeleně. Vydali jsme se za Řím navštívit dvě ikonické zahrady, které by měl každý zahradní architekt a botanik vidět, aby pochopil mistrovství italské kompozice.
Nejprve jsme navštívili Villa d’Este v Tivoli, mistrovské dílo italské renesanční zahrady, proslulé stovkami fontán. Zde se naše pozornost obrátila k užitkovým rostlinám a jejich symbolice. Zahrada ukrývá mnoho rostlin druhu Citrus, které v historii nebyly jen pouhou dekorací, ale platily za symbol bohatství a moci. Pro každého zahradníka je Villa d’Este nezbytná pro studium mistrného použití vody, architektury prostoru a architektonického využití rostlin.
Zvláště zajímavé pro nás bylo pozorování historického způsobu pěstování citrusů v terakotových nádobách, což původně umožňovalo jejich přemístění na zimování. Uvědomili jsme si však, že se tato praxe mění. Jak nám potvrdili místní, potřeba zimování klesá, protože klimatické změny již umožňují pěstování dříve nepředstavitelných tropických druhů rostlin přímo venku. Navíc jsme na těchto rostlinách zaznamenali aktuální rostlinolékařské pasy (RL pasy).
Sacro Bosco
Zcela odlišný zážitek nám přinesl Sacro Bosco (Svatý les) v Bomarzu, známý spíše jako Park příšer. Tato manýristická zahrada ze 16. století je pravým opakem renesanční symetrie. Po staletí byla zahrada zapomenuta a sloužila jako pastvina. Teprve ve 20. století ji znovu objevili umělci, jako byl Salvador Dalí, a díky jejich zájmu se začalo s její obnovou. Dalímu se podivná stvoření porostlá mechem stala přímou inspirací pro obraz Pokušení svatého Antonína.
Dnes tu mezi hustou vegetací stojí obrovské, do skály vytesané kamenné sochy. Při studiu této divoké zeleně jsme zde objevili a ochutnali plody užitkové planiky obecné (Arbutus unedo). Z botanického hlediska jsme se zaměřili především na to, jak je divoká vegetace (převážně duby a buky) zahrnuta do uměleckého díla a nepodřizuje se pouze určitému řádu.
Celá naše expedice, od univerzitní botanické zahrady v Římě a rozporuplné městské zeleně u antických akvaduktů až po triumfy renesanční a manýristické zahradní architektury, nám přinesla řadu klíčových poznatků. Zahrnovaly především srovnání kontrastů v přístupu k zahradní architektuře a přímé poučení o proměnách historických praktik pěstování užitkových rostlin vlivem klimatických změn. Poznatky z cesty jasně potvrdily, že moderní zahradnictví vyžaduje propojení znalostí historie, architektury, botaniky a aktuální ekologie.
Zdislava Procházková
Podobné články
Světový den štědrosti a dobrých skutků, Giving Thuesday, který letos připadá na 2. prosince, bude mít na České zemědělské univerzitě v Praze své pokračování v „Giving Wednesday“. Právě ve středu 3. prosince 2025 proběhne v aule nábor dárců kostní dřeně.
Unikátní způsob, jak přiblížit výhody studia svým potenciálním studentům, nabízí Česká zemědělská univerzita v Praze. Součástí letošní náborové kampaně je personalizované video, které každému dovolí vstoupit přímo „do děje“ a osahat si prostředí univerzity. Spouští se dnes, v pátek 21.
