„Nadprůměrným chovatelům vždy šlo, jde a půjde o dobro jejich zvířat,“ říká profesor Stádník

Co pro vás dosažení nejvyššího akademického titulu znamená a jak to ovlivní vaši další práci?

Nejprve bych rád všem kolegům a spolupracovníkům poděkoval za pomoc a podporu při plnění náročných požadavků souvisejících se získáním profesury. Upřímně si velice vážím jmenování profesorem ČZU v Praze. Je pro mě dokladem dobře odvedené práce a představuje další milník v profesním a osobním vývoji. Současně to vnímám jako výzvu a závazek dále pokračovat ve vědeckém a odborném rozvoji chovu skotu zaměřeném na rozšiřování spolupráce mezi vybranými týmy, univerzitami a odbornými organizacemi na národní i mezinárodní úrovni. Věřím, že dosažení profesury bude mít pozitivní vliv na další práci. Pro mě a pro můj tým to znamená potvrzení správně zvolené cesty a samozřejmě také motivaci do budoucna.

Jako odborník na chov skotu se zabýváte především jeho managementem. Co to obnáší?

Řízení chovu skotu zahrnuje velké množství aktivit, které vyžadují široký odborný přehled o dané problematice a průběžnou aktualizaci úrovně poznání s přímou aplikací do výuky a zemědělské praxe. Chov skotu, respektive všech hospodářských zvířat, představuje historický odkaz vývoje člověka a jeho schopností a je součástí kulturního dědictví. Živočišná výroba je oblast, která se velmi intenzivně vyvíjí a mění v reakci na potřebu udržet konkurenceschopnost v mezinárodním prostředí, ale také vzhledem k dynamickým změnám postojů a požadavků spotřebitelů a veřejnosti. Osobně vidím u odborné i laické veřejnosti výrazné zjednodušování skutečnosti a velké rezervy v komunikaci a ochotě naslouchat druhé straně názorového spektra. Široká diskuse je ovšem nezbytná, abychom nalezli řešení přijatelná pro všechny. Čeští chovatelé skotu prokazují svoje schopnosti a v mezinárodním porovnání pravidelně potvrzují vysokou kvalitu dojeného i masného chovu skotu z hlediska užitkovosti i její kvality, úrovně plemenářské a zootechnické práce, zdraví a welfare zvířat. To dokumentuje i dlouholetý zahraniční zájem o plemenná zvířata z ČR. Management chovu je komplexní proces vyžadující detailní znalosti o fyziologii, výživě, veterinární medicíně, zootechnice, welfare, ekonomice a dalších oblastech. Vzhledem k dlouhému generačnímu intervalu skotu vyžaduje úspěšný chov dlouhodobé investice a pečlivé plánování, průběžnou pravidelnou péči, kontinuální rutinní sledování všech aspektů chovu a současně schopnost flexibilně reagovat na měnící se legislativní, tržní a společenské požadavky a podmínky. Z toho vyplývá, že se nejedná o jednoduchou rovnici. O to cennější je dosažení úspěšného řízení chovu skotu.

Jak se vám daří aplikovat vědecké poznatky do praxe?

Konkrétní a přímá praktická aplikovatelnost vědeckého poznání je pro profesní katedru našeho typu zcela zásadní. Proto je nezbytné udržovat úzkou spolupráci s progresivními chovy, odbornými, profesními a státními organizacemi. Společně s nimi musíme předávat informace o nových vědeckých poznatcích či je v kooperaci s nimi uplatňovat a vzdělávat odbornou veřejnost s cílem zvýšit celkovou úroveň chovů. Opět se jedná o celou řadu aktivit spojených s praktickým uplatněním vědeckých poznatků v praxi. Naše katedra pravidelně organizuje různé informační a vzdělávací odborné akce, publikuje řadu odborných příspěvků, vydává certifikované metodiky, užitné vzory a podobně. Pro následné praktické uplatnění výsledků výzkumu je samozřejmě velice důležitá orientace v moderních tématech, která přispějí k jasnému řešení aktuálních provozních problémů a podpoří budoucí konkurenceschopnost chovů.

Jaký vývoj prodělal přístup k chovu skotu v posledních letech a jaké změny byste považoval za pozitivní, či naopak?

V horizontu posledních 30-35 let je zřejmý posun ke specializaci chovů ve směru zaměření produkce i její intenzity. Ve své podstatě byl vynucen tržními podmínkami a potřebou zvyšování efektivity prvovýroby s cílem produkce kvalitních a současně levných surovin, respektive potravin. Těmto potřebám se průběžně přizpůsoboval objem i kvalita zootechnické práce a řízení jednotlivých oblastí chovu, což lze říci o celé živočišné výrobě. Dotační politika uplatňovaná v tomto období do určité míry omezovala tržní prostředí a limitovala výraznější selekci podprůměrných chovů. Nicméně si myslím, že čeští chovatelé skotu skutečně obstáli se ctí, což dokládají úspěchy v mezinárodním srovnání.

V posledních letech se postupně proměňuje pohled na chov skotu, respektive na živočišnou výrobu. Je to logický a pozitivní posun navazující na vývoj společnosti ve světě, v EU a v ČR. Vytváří nové požadavky, které mohou představovat poměrně zásadní výzvy pro další zootechnickou práci. Ta následně musí respektovat schopnosti, možnosti a současně nově definované potřeby hospodářských zvířat při veřejností akceptovatelné ekonomice produkce živočišných komodit a potravin. Pro udržitelnost a další rozvoj chovu pak bude velice důležité nalezení konsensuální rovnováhy mezi těmito potřebami. Za pozitivní lze považovat intenzivní rozvoj efektivního využívání genetického potenciálu populací skotu, automatizace a robotizace prvovýroby. Výhledově také systémů automatizovaného sledování, hodnocení a řízení podmínek chovu pro zlepšení stájového prostředí a welfare chovaného skotu. Aktuálně je na úrovni EU diskutován nový přístup k dotační politice, který opět může výrazně proměnit podmínky pro chov skotu. Dopady těchto změn budou různé pro jednotlivé konkrétní farmy, zemědělské podniky, populace skotu nebo celý stát s různou úrovni pozitivity/negativity.

Česká zemědělská univerzita na svých statcích v Lánech chová holštýnské a jerseyské plemeno a sklízí s nimi úspěchy na různých soutěžích. Pak má také jedno specifikum, a to genofond české červinky. Co byste řekl k tomuto plemeni a k managementu chovu v Lánech?

Česká červinka je plemeno původní. Jeho původ lze vystopovat k turu krátkorohému a traduje se, že jeho příchod na naše území je spjat s Kelty, a to již v období asi 400 let př. n. l. Díky své neměnnosti si česká červinka zachovala své původní vlastnosti i vzezření. Je zařazena do národního programu genetických zdrojů a jedná se o kulturně-historickou součást našich reálií. Toto plemeno se vyznačuje středním tělesným rámcem, 135 centimetry kohoutkové výšky a 580 kilogramy živé hmotnosti u krav. Barva srsti je červená, zvířata jsou rohatá. Chová se pro produkci mléka i masa. Krávy za jednu laktaci nadojí celkem až 4000 kilogramů mléka, což je však zhruba třikrát méně než nejlepší dojná plemena světa. Výborně ovšem snáší celoroční pastevní odchov, jsou vitální, ostražité a temperamentní, jsou konstitučně pevné, odolné, plodné, chodivé a vyznačují se mimořádnou délkou aktivního produkčního života (až 20 let). Stádo chované na Statcích ČZU patří mezi významné populace plemene v republice.

Kromě české červinky mají Statky ČZU také holštýnskou a jerseyskou mléčnou farmu. Na obou v posledních 10 letech proběhly dílčí investiční projekty, které podpořily jejich konkurenceschopnost, nicméně bohužel nepředstavovaly komplexní efektivní řešení těchto farem. S radostí mohu konstatovat, že současné vedení Statků ČZU s podporou vedení univerzity v posledním roce rázněji přikročilo k zásadnější optimalizaci provozních procesů a ke zvýšení investiční aktivity. Cílem je podpořit chov skotu a zvýšit jeho efektivitu umožňující lepší využití jeho potenciálu.

Úspěchy našich univerzitních krav na různých šampionátech samozřejmě dobře propagují univerzitu a kvalitu našich farem. Ve vztahu k regionální veřejnosti byl například na jerseyské farmě instalován a zprovozněn mléčný automat umožňující nákup vysoce kvalitního jerseyského mléka přímo z farmy. Stejné mléko se zpracovává v univerzitní mlékárně Potravinářského pavilonu, kde se také následně prodává.

Chov skotu je dlouhodobou záležitostí a měnící se podmínky a preference představují výzvu pro jeho organizaci a řízení. Nadprůměrným chovatelům vždy ve své podstatě šlo, jde a půjde o dobro jejich zvířat. Ostatní si potřebují uvědomit jejich přínos pro člověka a získat k nim odpovídající respekt.

Ptala se: Lenka Prokopová