Farmářské klastry: větší biodiverzita a odolnost

Americký ekonom Michael Porter na začátku devadesátých let poprvé uceleně popsal fungování klastrů, které definuje jako geograficky koncentrované sítě vzájemně propojených společností, dodavatelů služeb a souvisejících institucí, kde si firmy sice konkurují, ale zároveň intenzivně spolupracují, což je klíčové. Tato spolupráce pak může vést k větší odolnosti a stabilitě, neboť, jak potvrdila analýza Evropské komise po finanční krizi v roce 2008, jsou tato sdružení odolnější vůči ekonomickým a dalším otřesům. Porter zároveň upozornil, že se díky geografické blízkosti umožňuje efektivnější sdílení zdrojů, know-how, zkušeností a techniky, což jednotlivým farmám přináší úspory, inovace a rozvoj. Klastry také posilují jejich pozici na trhu, jelikož společný marketing a vyjednávací síla pod společnou značkou umožňuje lépe reagovat na měnící se podmínky na trhu. V neposlední řadě se ekonomické, sociální a environmentální přínosy klastrů přenášejí do širšího společenství, což vede k růstu pracovních míst a vzdělávacích příležitostí, a tím k podpoře lokální ekonomiky.

Nakolik fungují farmářské klastry u nás? V České republice Národní klastrová asociace zastupuje 110 klastrů a technologických platforem sdružujících přes tisíc firem a dalších členů, například Klastr českých nábytkářů nebo Regionální potravinářský klastr. Farmářské, či zemědělské klastry však aktuálně neevidují.

Prvním BIO regionem v Česku se stává…

Ačkoliv je biologická rozmanitost nezbytná pro zdravou půdu, krajinu a produkci potravin, snahy o krátkodobé výnosy a osevní postupy podřízené tržnímu imperativu ji často upozadí. Současné motivační dotační mechanismy pro přírodě bližší hospodaření navíc bývají nedostatečné jak z hlediska finančního, tak z hlediska pozitivních přínosů, a zaměřují se na jednotlivé farmy, nikoli na větší krajinné celky, přičemž chybí relevantní monitoring dopadů. Právě z této potřeby se zrodil evropský projekt H2020 FRAMEwork, který si klade za cíl podpořit biodiverzitu v evropském zemědělství a zároveň zajistit udržitelnou produkci tváří v tvář výzvám, jako je klimatická změna. V rámci projektu vzniklo jedenáct farmářských klastrů v deseti zemích EU.

Výběr lokality pro první farmářský klastr v Česku padl na Jihomoravský kraj, konkrétně na oblast kolem obce Velké Hostěrádky, kde je vysoká koncentrace ekologických zemědělců. Prvních devět zapojených zemědělců hospodaří společně na více než 2500 hektarech půdy, čímž se stalo okolí Hostěrádek oblastí s vysokým podílem ekologicky obhospodařovaných ploch de facto prvním BIO regionem svého druhu v Česku. Zapojené farmy jsou velikosti od dvou hektarů, jako je Sociální podnik Jasan zaměřený na pěstování zeleniny a ovoce, až po farmy o velikosti desítek, stovek i tisíců hektarů, primárně určených na polní produkci.

Tento nový klastr koordinuje zemědělský poradce Jan Trávníček ze společnosti Czech Organics. Podle něj byla prvotní motivace „podpořit biodiverzitu napříč celou krajinou, nikoli jen na pozemcích jednotlivých farem“. A proč začali právě biodiverzitou? „Tím, že zapojené farmy jsou ekologické, je tam ta biodiverzita obzvlášť v popředí. Vedoucí Ekofarmy PROBIO, Martin Hutař, je ornitolog a podpora ptačích populací byla na farmě vždy v popředí zájmu. Zjistili jsme, že ptáci jsou záliba či koníček i jiných zemědělců v klastru, a to nám pomohlo dobře se propojit. Protože ne vždy je jednoduché, aby se zemědělci spolu začali bavit. Ptáci v tomto byli dobří, celou komunikaci jsme začali tak, že jsme se poptali, kdo by měl zájem podporovat poštolky a se sociálním podnikem Jasan jsme udělali poštolníky a společně jsme je začali instalovat. Tady bylo dobré to, že jsme narazili na opravdu dobré odborníky ornitology, kteří nám je pomohli instalovat. Hned první rok po instalaci byly úplně všechny obsazeny poštolkami.“

Epicentrem rozvoje klastru se stala Ekofarma PROBIO, jež od roku 2008 hospodaří ekologicky a je oficiální demonstrační farmou Ministerstva zemědělství. Pravidelně pořádá polní dny, vzdělávací akce, přednášky a sdílení nových postupů a technologií za účasti mezinárodně uznávaných expertů. Čtyři sta hektarů, na kterých Ekofarma PROBIO hospodaří, prošly významnou proměnou díky takzvané optimalizaci půdních bloků. Při ní vznikají produkční a mimoprodukční plochy, přičemž ty mimoprodukční vznikají na místech, kde dochází k velké spotřebě paliv i osiv a k velké míře přejezdů a utužení půdy. Tyto plochy mají těžké využití pro farmy bez živočišné výroby a neexistuje pro ně dotační titul.

„K tomu, že se provedla optimalizace, přispěl projekt FRAMEwork, protože my jsme se pořád ptali, co teda můžeme dělat víc pro biodiverzitu. Struktura plodin se už moc změnit nedala, pěstujeme osm plodin. Biopásy jsme už zavedli, technická opatření v rámci nějakých optimalizací nejsou možná kvůli vlastnickým strukturám, a v podstatě jediná možnost, jak zlepšit strukturu krajiny, je dělit půdní bloky. Vědci mají podložené, že velikost půdních bloků jasně koreluje s biodiverzitou, kterou jsme měřili — ptáci, opylovači a další. Podařil se udělat pilot a měli jsme štěstí, že jsme narazili na dobré odborníky, inženýra Jiřího Kapičku z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy a docenta Václava Branta z České zemědělské univerzity, kteří nás tím provedli a udělali s námi optimalizaci, která nebyla jen pro biodiverzitu, ale primárně pro efektivitu obhospodařování a šetření nákladů na neprodukčních plochách,“ rekapituluje Trávníček.

Ten také připomíná, že existuje mnoho modelů fungování klastrů, v zahraničí jsou některé úspěšnější a decentralizovanější. „Vznikly třeba i tak, že v Rakousku dali inzerát do novin s informací, že rozjíždějí klastr, chtějí dělat něco pro biodiverzitu a chtějí si vyměňovat zkušenosti. Přihlásilo se jim mnoho zemědělců a teď mají nejaktivnější klastr, často se scházejí, mají zajímavé aktivity. Dělají to proto, že je to baví a zajímá.“

ČZU: dát farmářům prvotní impuls

V rámci projektu FRAMEwork dostaly dva týmy z České zemědělské univerzity v Praze příležitost podílet se nejen na založení zmíněného farmářského klastru, ale zejména na odborném monitoringu biodiverzity a empirickém výzkumu, jehož cílem bylo prozkoumat postoje, hodnoty a zkušenosti zemědělců zapojených do farmářského klastru.

Vedoucí tohoto výzkumného úkolu, docent Lukáš Zagata z Provozně ekonomické fakulty ČZU, vysvětluje, že dosavadní opatření proti poklesu biodiverzity v evropských zemědělských oblastech nestačí. „Projekt FRAMEwork na to šel trošku jinak, pokoušel se skrze spolupráci zemědělců proměnit jejich identitu, aby si zemědělci díky společné identifikaci problému a zároveň i společným sdílením zdrojů nejen uvědomili ten problém, ale vytvořili nějaké synergie, které pomůžou zvrátit negativní trend. Klastr jsme zvolili jako experimentální nástroj, kdy jsme se na reálně hospodařících farmách pokusili nastartovat proces proměny tím, že dáme zemědělcům prvotní impuls, a oni budou potom sami měnit svou praxi.“

První výzkum proběhl v roce 2021, když se klastr ustavil. Z výzkumu vyplynulo, že zemědělci zavedli různá opatření na podporu biologické rozmanitosti, zejména se jednalo o výsadbu stromů a keřů v liniových výsadbách na hranicích pozemků, čímž zvýšili prostupnost krajiny, vytvořili nové remízky, stanoviště pro různé živočichy, biokoridory a hnízdiště pro ptáky s cílem podpořit například návrat koroptve polní. Také vyrobili a rozmístili zmíněné budky pro poštolky, ale i pro sovy a ptáky z čeledi vrabcovitých.

Druhým nejčastěji uváděným opatřením bylo zařazování meziplodin a podsevů do osevních postupů. Tyto meziplodiny jsou často tvořeny účelově sestavenými směsmi plodin. Někdy se jedná až o šest druhů, které mají půdokryvnou funkci a přinášejí — oproti monokulturně pěstovaným plodinám — řadu pozitivních dopadů pro půdní organismy a hmyz.

Klastr jako epicentrum

Stav změny zhodnotil navazující výzkum provedený v roce 2025. Podle výpovědí samotných zemědělců se již za čtyři roky projevily dopady zejména v tom, že pozorují mírné až výrazné zvýšení biodiverzity, například vyšší počet žab a užovek, nespočet ptáků a hmyzu, zatímco počet škůdců, jako je hryzec vodní a hraboš polní, se naopak snížil. Jeden zemědělec pozoroval v dané lokalitě vysoký „objem“ hmyzu ve srovnání s jinými oblastmi v zemi, což přičítá vysokému počtu ekologických zemědělců v dané lokalitě.

V neposlední řadě došlo k protierozním opatřením, jakými jsou zmenšení půdních bloků a orba po vrstevnici. Mezi sledovanými farmáři též silně rezonuje bezorebné hospodaření, případně redukované zpracování půdy, a to jak v duchu regenerativního zemědělství, tak v rámci nových technologií striptill. Silně erozně ohrožené půdy jsou zatravňovány a obhospodařovány agrolesnictvím.

Klastr také umožňuje realizovat rozsáhlejší projekty, které přesahují hranice jednotlivých pozemků a jdou nad rámec jednotlivých farem. Klíčovým společným projektem, jenž sousedící ekologické zemědělce symbolicky i fyzicky propojil, je sedmikilometrový okruh biodiverzitní stezky. Při jejím procházení na vás čeká řada edukativních zastavení, kde se můžete seznámit s konkrétními příklady a přínosy ekologického hospodaření na krajinu a biodiverzitu.

Důležitým aspektem je i to, že se do aktivit farmářského klastru s přesahem pro místní společnost i turisty významně zapojila i starostka Velkých Hostěrádek Alena Vávrová. Ta pro vybudování stezky získala dotaci a veřejně ji „vykomunikovala“. Stezka je tak aktuálně „vlajkovou lodí“ farmářského klastru, jež láká širokou veřejnost a zvyšuje povědomí o jednotlivých ekologických zemědělcích a jejich produktech.

Mimo pozitivní dopady na biodiverzitu si zemědělci navíc na klastru pochvalují sdílení techniky strojů, skladů a další infrastruktury, které by si jednotlivě nemohli dovolit. Dále společně nakupují osiva, krmiva a obaly, což jim umožňuje získat lepší ceny a snížit náklady.

Klastr je též epicentrem vývoje, experimentování a sdílení zkušeností. Farmáři se navzájem učí a inspirují, což vede k efektivnějšímu hospodaření a inovacím. Příkladem je snaha o redukci orby díky bezorebnému zemědělství a minimalizaci agrotechnických zásahů, která vede k menšímu narušování půdy, a tedy k nenarušování vztahů mezi půdou a kořeny rostlin a posilování role půdních mikroorganismů.

„Hrozně příjemné překvapení pro mě bylo, na jak vysoké úrovni je povědomí a citlivost zemědělců. A nemyslím jen ty v rámci klastru Hostěrádky, kteří jsou výjimeční díky ekologickému hospodaření, ale i jiní, velcí konvenční sousední zemědělci, kteří byli na vysoké úrovni z hlediska zájmu o zvyšování biodiverzity, z hlediska citlivosti na problémy, ale i zájmu o přesah. Nešlo jen o ekonomiku a prostou produkci, ale opravdu se dotýkali i dost zásadních otázek z hlediska fungování celého ekosystému v regionu,“ hodnotí výzkum Zagata.

Dnes to tam vypadá jinak

Paralelně se sociologickým výzkumem probíhá výzkum biodiverzity, zaměřený na tři základní skupiny — ptáky, které monitorují odborníci z České společnosti ornitologické, monitoring opylovačů a vegetace, potažmo biotopů provádí tým z Fakulty životního prostředí ČZU. Jeho členka, docentka Kristýna Janečková, vysvětluje, že se zaměřili především na „remízky, vegetační doprovody cest, ale i na drobné, takzvaně zbytkové biotopy v okolí hranic pozemků a technické infrastruktury. Zjistili jsme, že i tyto drobné biotopy mohou v krajině zvýšit biodiverzitu. Zájem farmářů z Velkých Hostěrádek o spolupráci v rámci programu FRAMEwork vycházel mimo jiné z potřeby zvýšit podíl těchto ekologicky stabilnějších částí krajiny. Během pěti let, kdy projekt běží, se místní krajina výrazně změnila, nyní je pestřejší a ekologicky stabilnější.“

Na otázku, zda již mají nějaká průběžná zjištění, Janečková odpovídá: „Máme. Jednak biodiverzita zvlášť opylovačů a ptáků je na průměr okolní krajiny mnohem vyšší, je zde vidět pozitivní efekt ekologického zemědělství. I v rámci poměrně krátkého období, kdy se zaváděla nová opatření, se zdá, že se počty jedinců sledovaných druhů zvýšily. Není to zcela průkazné, zejména kvůli krátké době monitoringu, nicméně jak ornitologové, tak entomologové sledují ve stavu populací pozitivní trend.“

A jaká konkrétní opatření podle ní vedla k případnému zvýšení biodiverzity? „V rámci projektu byly instalovány budky pro poštolky, ve kterých dorostlo do dospělosti dvacet tři poštolek. To je dost velký úspěch i s ohledem na environmentálně šetrný boj proti hrabošům. Hodně pomohly květnaté pásy pro opylovače. Na trvalých travních porostech je důležité po seči nemulčovat, porosty jsou sečeny postupně a posečená vegetace je po určitou dobu ponechána na místě, aby se živočichové, kteří se v ní nacházejí, mohli přesunout a nedocházelo k jejich likvidaci.“

Doporučil by tedy koordinátor Jan Trávníček českým zemědělcům, aby se spojovali do klastrů? A na co by si měli dávat pozor? „Určitě, ten koncept je skvělý, ale já bych v Česku začal možná trochu jinak, třeba na úrovni okresu nebo kraje, najít farmy, které mají opravdu společné téma, a postupně, až když ukážou, co jsou schopní v rámci spolupráce dělat, tak začít zvát i svoje sousedy. Zemědělci si totiž na akce přijdou poslechnout, co kdo dělá, ale ti, kteří dříve nespolupracovali, si ze začátku trochu drží odstup a mají ostych, který časem překonají. Takže netrvat na tom, že to musí být sousedící farmy, ale zaměřit se na témata, která je budou inspirovat, a na to nabalovat sousedící farmy.“

Tomáš Uhnák / zdroj: https://sedmagenerace.cz/

Autor je vědecký a výzkumný pracovník na České zemědělské univerzitě v Praze. 

Tento projekt získal finanční podporu z programu Evropské unie pro výzkum a inovace Horizont 2020 na základě grantové dohody č. 862731. Tato publikace odráží pouze názory autora a Evropská komise neodpovídá za jakékoli použití informací v ní obsažených.