Přemýšleli jste někdy, jak biologicky definovat samičku? Jaké strategie volí samičky v přírodě při výběru partnera? A co nám pohádky říkají o genderových stereotypech? Poslechněte si zajímavé souvislosti mezi biologií, chováním a příběhy, které nás obklopují.
Zooložka a etoložka Karolína Brandlová působí na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity na katedře chovu zvířat a potravinářství v tropech. Její výzkum se soustředí na záchranu antilop, především antilopy Derbyho, největšího druhu antilopy na světě, a na studium rozmanitosti pohlavních a genderových rolí v živočišné říši. Ve své práci se snaží změnit zakořeněné stereotypy ve vnímání chování zvířat, přičemž vychází z aktuálních vědeckých studií, které často přinášejí nový pohled na tradiční role samců a samic.
Jedním z klíčových témat, kterému se Karolína v poslední době také věnuje, je tzv. konfirmační zaujatost ve vědě – tedy tendence vědců potvrzovat již zavedené představy. Tento jev je patrný v historickém pojetí evolučních teorií, které často zobrazují samce jako aktivní a soutěživé, zatímco samice jako pasivní a podřízené. Karolína však během svých výzkumů v Africe pozorovala například u buvolců topi chování, které tuto teorii vyvrací. Samice topi mezi sebou bojují o samce, což je v příkrém rozporu s obvyklým obrazem o rivalitě samců.
Inspirací pro její přednášky a výzkum je kniha britské zooložky Lucy Cooke *Bitch*, která zkoumá roli pohlaví a genderu v přírodě. Cooke se v knize věnuje nejen evoluční biologii, ale také tomu, jak věda historicky přebírala patriarchální pohled na svět. Kniha zpochybňuje mnoho zažitých představ, například že samci jsou promiskuitní a samice monogamní. V přírodě je ale situace mnohem rozmanitější – u některých druhů ptáků, jako jsou pěvci, se samice páří s více partnery, aby zvýšily genetickou diverzitu potomstva.
Karolína Brandlová ve svých přednáškách, které pořádá na univerzitách, školách, a dokonce i pro seniory, upozorňuje na to, že mnohé vědecké závěry jsou ovlivněny tím, kdo je zkoumá a z jakého pohledu. S nástupem více žen do vědy začaly být pokládány nové otázky, které odhalují skryté dimenze chování zvířat včetně genderových rolí. Například u gekonů existují samičí páry, kde jedna samice přebírá roli samce v námluvách a pseudokopulaci, přičemž vajíčka vznikají partenogeneticky bez potřeby oplodnění samcem.
Také se věnuje tématu, jak příroda dokáže nabídnout širokou škálu reprodukčních strategií, které nejsou omezeny binárními kategoriemi samec-samička. U ryb klaunů dochází například ke změně pohlaví podle potřeby – pokud dominantní samice zemře, sameček se změní v samici, aby zajistil reprodukci. Tento proces je fascinujícím příkladem toho, jak příroda neustále přizpůsobuje své mechanismy a vybočuje ze zavedených škatulek.
Cílem Karolíny Brandlové je šířit povědomí o těchto často opomíjených aspektech chování zvířat a poukazovat na to, že variabilita a flexibilita jsou základem evoluce. Jak sama říká: „V přírodě není nic jednoznačně normální nebo odchylné, vše závisí na rozmanitosti a přizpůsobivosti. To platí nejen pro zvířata, ale i pro nás lidi.“
Lucie Grošaftová
Podobné články
„Pocházím z Mostu. Většina mé rodiny pracovala na šachtě nebo pro horníky. Žila jsem mezi lomy a výsypkami, vyrůstala v krajině, která se před očima proměňovala. Dnes se díky studiu na Fakultě životního prostředí ČZU profesně podílím na hledání její
Někdo ve vašem okolí mění svět kolem sebe. Možná víc, než si myslí. A právě ten by se mohl stát laureátem letošní Ceny Jana Opletala, kterou každý rok udílí Studentská rada vysokých škol mladým lidem a studujícím, měnícím své okolí
