Cesta na vrchol je spojena s velkým sebezapřením a dřinou

Jak hodnotí olympiádu v Paříži Josef Dostál a jak probíhaly oslavy jeho zlaté medaile? Jak těžké je pro Sáru Kouskovou skloubit vrcholový sport se studiem? A jak to všechno stíhá atlet Matěj Krsek? Nejen na takové otázky odpovídali v polovině listopadu v suchdolské aule olympionici spjatí s Českou zemědělskou univerzitou.

Rychlostní kanoista Josef Dostál, pro něhož byl rok 2024 „sezonou snů“, atlet a hrdý nositel titulu Sportovec roku ČZU za rok 2023 Matěj Krsek a vynikající golfistka Sára Kousková. Hvězdnou trojici našich olympioniků nabídla Asociace studentů ČZU k setkání s veřejností, které uspořádala ve spolupráci s Katedrou tělesné výchovy. Byla to jedinečná příležitost poznat naše nejúspěšnější sportovce trochu zblízka a dozvědět se něco o tom, jak prožívali Letní olympijské hry v Paříži.

Když moderátor sérií dobře mířených otázek vykreslil profily všech tří vrcholových sportovců a zprostředkoval jejich zážitky z poslední olympiády i z dalších soutěží, přišly na řadu dotazy z publika. Tak jsme se od Josefa Dostála mimo jiné dozvěděli, jak se člověk může dostat tam, kde je dnes on: „Je to záležitost velkého sebezapření a obrovské dřiny,“ odvětil stručně a výstižně.

Jak známo, i sebelepší sportovec musí jednoho dne ukončit kariéru. Otázka ohledně dalších plánů našich olympioniků tedy rozhodně nebyla od věci. Golfistka Sára Kousková připustila, že ji baví všechno a příliš jí nezáleží na tom, kde skončí. „Pro mě je důležité, aby mě to těšilo. Při sportování rychle zjistíte, co to obnáší, když se chcete něčemu věnovat vážně a naplno. Sport vás k tomu vede. Takže to asi nechám plynout a co přijde, to bude. Studium nám samozřejmě pomáhá otvírat spoustu dveří, ale i během sportu potkáte zajímavé lidi a člověk se už pak jen rozhoduje, co si vybere,“ říká Sára, která svoji premiérovou profesionální sezonu zakončila na okruhu LET Access Series vítězstvím v celoročním žebříčku Order of Merit 2022 jako první česká golfistka v historii. Do května 2022 startovala na profesionálních turnajích se statutem amatérské hráčky. Přechod k profesionálkám oznámila 29. května 2022, kdy úspěšně zakončila studium oboru umění na Texaské univerzitě v Austinu.

Atlet Matěj Krsek, reprezentant v běhu na 400 metrů a ve štafetách na 4 x 400 metrů, je medailistou z mistrovství světa, pětinásobným mistrem ČR a také dvojnásobným halovým českým šampionem. Běžel finále na halovém mistrovství Evropy i halovém mistrovství světa a patří mu několik národních rekordů v mládežnických kategoriích. „Atletiku miluji, ale zároveň si uvědomuji, že jsem na ní finančně závislý. Potřebuji vědět, že kdyby se mi něco stalo a nemohl bych dál běhat, dokážu se uživit něčím jiným. Proto také studuji – abych se co nejdříve mohl živit něčím jiným, než je sport,“ podotýká Matěj. Úplně jasno v tom, co potom, má i Josef Dostál: „Proto jsme přece tady. Abychom vystudovali a mohli se živit jinak, až budeme se sportem muset skončit.“

Situaci sportujících studentů na ČZU vidí jako velmi perspektivní vedoucí Katedry tělesné výchovy Dušan Vavrla. „Špičkových sportovců si nesmírně vážíme a snažíme se jim vytvořit takové podmínky, aby byli schopni skloubit náročný sportovní program se studiem na univerzitě. Každý z nich se pak může účastnit ankety o nejlepšího sportovce roku. Matěj tento titul získal za své výsledky v roce 2023, Pepa už anketu také vyhrál a myslím, že letos je hlavním kandidátem na vítězství.“

A jak sami sportovci vnímají svoji pozici mezi spolužáky a míru tolerance ze strany učitelů? Matěj Krsek přiznává, že ani neměl tušení o existenci individuálního studijního plánu. „Bakaláře jsem vystudoval bez potíží bez individuálu. Vyžadovalo to být po celý rok zdravý a čerpat jen povolené absence. Ale když jsem měl závody, vycházeli mi vstříc a mohl jsem třeba nahradit písemný test jinou formou práce. Já na léta strávená na univerzitě vzpomínám dobře. A že by na mě spolužáci koukali skrz prsty, to bych neřekl… Možná i proto, že jsem to mnohdy neměl jednodušší, ale spíš těžší než oni.“

Vrcholoví sportovci nemívají volného času nazbyt. Zažil třeba takový Pepa Dostál klasický studentský život? Zašel si někdy na party do univerzitního klubu C? „Nikdy… Já vlastně ani nevím, co je to studentský život. Na gymplu jsem šel ze školy na trénink a pak zase do školy, na vysoké to pak bylo hodně podobné. Že bych zašel na party, tak to ani ne. Radši si sednu někam na kafe nebo na pivo a pokecám.“

Sára Kousková vystudovala bakaláře v Austinu. Jak vnímá rozdíly mezi školstvím v Americe a u nás? „Zásadní rozdíl je právě v tom vrcholovém sportu. V Americe je na dva tisíce velkých univerzit a všechny mají své univerzitní týmy a sportovce, kteří jsou součástí školy. Celá kultura sportu na amerických univerzitách je úžasná. Třeba v Austinu nemají jiný než univerzitní klub, takže jsou na nás patřičně hrdí, sledují všechny zápasy a fandí nám. Američani vůbec extrémně žijí sportem. U nás v Čechách to máme tak, že je tady studium, a když pak člověk ve svém dalším čase dělá nějaký sport, je to vždycky něco navíc,“ myslí si Sára.

Během debaty s olympioniky ČZU nemohlo nedojít na pařížský triumf Pepy Dostála, který napjatě sledoval celý český sportovní svět. I on sám si ho prý přehrával mnohokrát. „Tušil jsem, že to bude velký psychologický boj, jsou to přece jen tři a půl minuty… Věděl jsem, že zhruba 400 metrů po startu to začne řešit moje hlava, začne říkat, tělo to nezvládne, zpomal… Jako to udělal ten Maďar, co byl nakonec druhý. A věděl jsem, že když tenhle okamžik překonám, vyhrávám. Takže jsem nezpomalil, pokračoval dál, musel jsem se soustředit na techniku pádlování, protože místní voda byla dost specifická, poměrně těžká v záběru. A pak v závěru, ono to vypadá, že jsem zrychloval, ale spíš to ten Portugalec přepálil a vytuhnul,“ líčí Pepa Dostál svůj životní závod. O čem je tedy těch posledních 150 metrů? „Já jsem to vždycky přirovnával k situaci, kdy utíkáte před revizorem. Když vyběhnete z vlaku, vidíte ty schody, pak je tam rovinka ve vestibulu, člověk trochu povolí, a teď přijdou ty druhé schody. Vy víte, že když je nevyběhnete, dostanete pokutu, a vy tu pokutu dostat nechcete. Je to tedy o přemlouvání. Se sportem už to nemá mnoho společného, je to jen ve vaší hlavě.“

Kudy vedla cesta olympijského vítěze, mistra světa a sportovce roku ke kajaku? „Přes oba rodiče. Doma nás vždycky nutili, abychom měli dobré vzdělání a zároveň dělali nějaký sport, válet se na kanapi nepřipadalo v úvahu. Prošel jsem mnoha sporty, naši mě vedli k tomu, abych si vyzkoušel všechno. A nakonec jsem zakotvil na loděnici, kde měli nejlepší správce a nejlepší svačiny… Takže o tom rozhodla moje láska k jídlu,“ uzavírá Pepa Dostál, jeden ze tří českých sportovců, kteří dokázali získat medaile na čtyřech různých olympijských hrách. Zatím nemá nikdo v České republice medaili z pěti olympiád, což by pro Pepu mohlo být motivací do dalších let. Má tedy nějakou vizi pro rok 2028 a olympiádu v Los Angeles?

„Upřímně řečeno, kdyby se mě teď někdo zeptal, jestli budu pokračovat s kanoistikou až do LA, řeknu, že ne. Protože to stojí spoustu úsilí a bolesti a musíte opravdu hodně obětovat. Teď si říkám, že si radši půjdu zaběhat – a že běhání ze srdce nenávidím – než abych šel na vodu. Nějak mi to přerostlo přes hlavu. Ale já vím, že to přejde. Bude to ještě chvilku trvat, a nakonec zjistím, že to plánování je strašně fajn. Budu to dělat tak trochu lehce, takže dostanu od soupeřů nasekáno, a pak si řeknu: Takhle to, hochu, nejde, musíš se do toho pustit pořádně. A jak se znám, začnu zase plánovat, jak se dostat na OH v Los Angeles. Protože na to mám. A ještě tam visí to Brisbane 2032…“

Lenka Prokopová