Především gratulujeme k dosažení nejvyššího akademického titulu. Jak se jako čerstvý profesor cítíte a co to pro vás znamená v profesním i osobním životě?
Chtěl bych touto cestou poděkovat emeritnímu rektorovi profesoru Balíkovi, který mě k dosažení této životní laťky opakovaně povzbuzoval. Zisk profesorského titulu je oceněním dlouholeté práce a zároveň mě zavazuje k tomu, abych se dále vzdělával, a tak přispíval k dalšímu rozvoji vědecké a pedagogické činnosti. Představuje to pro mě větší svobodu a rozšíření možností zapojit se do dalších vědeckých disciplín a aktivit, které mě zajímají.
Jakými prioritami se ve své práci na univerzitě řídíte a co považujete za nejdůležitější, aby se člověk vypracoval na špičkovou úroveň?
Za důležité považuji pracovitost, zodpovědnost, pečlivost a cílevědomost. Mám to štěstí, že oblast mé působnosti mě opravdu baví a zajímá, výzkumně i pedagogicky. Vidím v ní smysl a perspektivu.
Vaším hlavním předmětem bádání je odpadové hospodářství, konkrétně nakládání s bioodpady. To je dnes velmi žádaný obor, ale když jste začínal, asi tomu tak nebylo. Co vás na tom lákalo a kde se vzal zájem právě o tento obor?
Odmalička mám vztah k zemědělství, zejména k pěstování plodin. Nejdříve jsem zahrádkařil společně s mým dědou. Přibližně v deseti letech jsem převzal péči o celou naši zahrádku. Moje nejoblíbenější knížka v té době byla Zelenina na zahrádce, kterou jsem uměl skoro nazpaměť. Součástí produkce byl i jednoduchý výzkum. Např. když si šli rodiče utrhnout do fóliovníku rajče nebo okurku, tak je hned museli zvážit a hmotnost zapsat. Já jsem k tomu psal aktuální ceny plodin, které byly v obchodě. Na konci vegetace jsem údaje vyhodnotil a zjistil, jak se pěstování vyplatilo. Při pěstování jsem jako hnojivo používal zejména kompost, který pocházel hlavně z králičího a kozího hnoje, protože jsme chovali králíky a kozy. Ale v kompostové zakládce byly i různé bioodpady. Dříve byla výzkumu v oblasti odpadového hospodářství věnována malá pozornost. Změna nastala na přelomu století z důvodu rostoucího zaměření na udržitelný rozvoj. A v naší zemi také v souvislosti s novou a čím dál přísnější legislativou v oblasti odpadů.
Co považujete za svůj největší úspěch v oblasti vědeckého výzkumu?
Největší úspěch ve svém vědeckém výzkumu vidím v rozvoji oblasti vermikompostování. Výzkum recyklace bioodpadů s pomocí žížal u nás v minulosti téměř neexistoval. Spolu s kolegy jsme na toto téma napsali velký počet vědeckých, odborných i popularizačních článků. Vytvořili jsme certifikované metodiky, užitné vzory, patent, funkční vzorky, ověřené technologie atd. Spolupracujeme s producenty vermikompostu a žížal. Výrazně se rozšířil zájem odborné a laické veřejnosti o toto téma.
Nakládání s bioodpady velmi úzce souvisí s ochranou krajiny. V čem jsme za poslední roky pokročili a jak byste ideálně viděl budoucnost?
V České republice je potenciálně ohroženo erozí přes 50 procent půd. Používání kompostu vyrobeného z bioodpadu je jedním z prostředků, jak zamezit erozi. I kdyby se využily na kompostování všechny zdroje bioodpadů, tak kompost na celou výměru půdy stejně nebude stačit. Bioodpady sice nazýváme odpady, ale ve skutečnosti je to cenná surovina, kterou je potřeba beze zbytku využívat. Ideální by tedy bylo všechno efektivně využít. Což se dělo v minulosti, kdy lidé žili v nedostatku. Viděl jsem to na příkladu mé babičky, která žila i ve stáří tak, aby zpracovala naprosto všechno a netvořila odpady. Ani neměla nádobu na odpad. My se tomuto přístupu dnes znovu učíme.
Kromě vědecké práce a bohaté publikační činnosti patří velká část vaší aktivity studentům. Čím by se měl vyznačovat dobrý vysokoškolský pedagog a čím se při předávání znalostí studentům řídíte Vy? A jací jsou podle vás dnešní studenti?
Snažím se, aby výuka nebyla jen teorie, což v oblasti odpadového hospodářství naštěstí lze. V přednáškách vyzdvihuji příklady z praxe a snažím se jít příkladem. Například když probíráme možnosti předcházení vzniku odpadů a znečištění, tak udávám příklad mojí rodiny. Před 10 lety jsme se rozhodli prodat auto a postupně jsme zjistili, že nemít auto přináší rozhodně více výhod než nevýhod (např. více pohybu a paradoxně i více volného času). Samozřejmě ne vždy je toto řešení možné, záleží na konkrétní situaci. Co se týká studentů, tak jsou samozřejmě různí. Je velká skupina „běžných“ studentů. Ale jsou i studenti, od kterých se pedagog může učit. Jsem rád, když se můžu od studentů dozvědět poznatky, které jsem neznal, a použít je v další výuce nebo výzkumu. Při předávání jmenovacích dekretů profesorů uvedl pan prezident Petr Pavel, že dobrý profesor je ten, kterého jeho studenti přerostou. A tak by to mělo být.
Mezi vaše koníčky bude zřejmě patřit vermikompostování, ale nejspíš i další aktivity. Snažíte se ve volném čase oprostit od vědy?
V Podkrkonoší máme dům s půlhektarovou zahradou a také les. Dům jsem, hlavně svépomocí, opravil a neustále ho zvelebuji. Lidé mě tam znají jako zedníka. Zedničina a veškeré stavební práce mě moc baví. Asi to mám zděděné po pradědovi, známém lyžaři, který byl povoláním zedník a v zimě i učitel lyžování. V posledních letech jsem tam postavil velký sklad na dřevo částečně zapuštěný v zemi, sklepní místnosti (i pro umístění baterií na fotovoltaiku) s pergolou, zabudoval jsem do země nádrže na vodu o objemu 36 m3 pro sběr dešťové vody ze všech objektů. Střechy mám situované tak, aby se na ně mohly umístit fotovoltaické panely se záměrem úplně se odpojit od veřejné elektrické sítě. Dlouhodobě tam využíváme solární kolektor na ohřev vody a zplyňovací kotel na dřevo s akumulačními nádržemi. Cílem je vytvořit zázemí plně v souladu s názvem studijního programu „Ochrana krajiny a využívání přírodních zdrojů“, který garantuji.
Těším se, že letos již ukončím veškeré stavební práce a budu se moci zase věnovat plně zahradě, kde máme 40 ovocných stromů, stovky keřů s jedlými plody, záhony se zeleninou a bylinami.
Pokud za dobrou relaxaci považujete četbu beletrie, jakou knihu byste si vzal na opuštěný ostrov?
Od doby vysokoškolského studia jsem křesťan, proto bych si na opuštěný ostrov vzal Bibli. Ostatně, když jezdím na pracovní cesty do zahraničí, tak si malou Bibli beru s sebou. Kdybych tedy zůstal na opuštěném ostrově, tak jsem připravený. 😊
Profesory se v posledních letech stávají stále mladší akademici. Čím to podle vás je?
Ve srovnání s minulostí jsou větší možnosti. Za mých vysokoškolských studií bylo obtížné a složité dostat se k vědeckým článkům ze světových časopisů. Neexistovaly bibliografické databáze v podobě, v jaké je známe dnes. Dalším důvodem je možnost vzdělávat se v zahraničí, vystupovat na konferencích a navazovat osobní kontakty s kolegy ze svého oboru.
Jakou zásadní radu byste dal mladému člověku, který právě začal studovat nějaký obor na České zemědělské univerzitě?
Ideální je, když student ví, co ho baví a co chce v životě dělat. Věnovat se do hloubky danému oboru se vyplatí i ve volném čase. Další mou radou je najít si časem brigádu v daném oboru, kdy student získá nejen zkušenosti, ale také kontakty.
A vaše životní krédo?
Je to ze závěru biblické knihy Kazatel: „Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“
Ptala se: Lenka Prokopová
Podobné články
V krásný úterní večer s datem 5. listopadu se u univerzitního autobusu sešlo 43 sportovců ČZU, kteří měli před sebou sedmnáctihodinovou vyhlídkovou cestu do Říma na 9. světové univerzitní hry. Dva slabší kusy zbaběle letěly.
V předvečer 35. výročí sametové revoluce, 17. listopadu 2024, se na zámku v Lužanech u Přeštic předávaly Ceny Josefa Hlávky. Každoročně je udílí Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, nejstarší česká nadace založená Dr. Josefem Hlávkou v roce 1904. Cena