Pane profesore, jak vnímáte významné ocenění své pedagogické a vědecké činnosti a co tomu předcházelo?
Jmenování profesorem si samozřejmě velice vážím. Potěšilo mě také to, že jsem jmenovací dekret obdržel přímo z rukou prezidenta České republiky. Troufám si říci, že za každým úspěšným jmenovacím řízením je nejen mnoho práce a úsilí samotného uchazeče, ale snad ještě více práce jeho kolegů, kteří se nejrůznějším způsobem podíleli na společných výzkumných, ale i pedagogických aktivitách. Je to v podstatě takové ocenění výzkumného týmu, který daný profesor vede. Rovněž si myslím, že je to svým způsobem ocenění profesorů, kteří jako mentoři na počátku akademické kariéry správně nasměrovali mladého člověka.
Co to znamená pro vám osobně?
Musím přiznat, že mě překvapila velká pozitivní společenská odezva, a to nejen z akademického prostředí. Respekt, kterým jsem tímto způsobem určitě získal, je však zavazující. Je to velký závazek vůči týmu, jehož součástí jsem, zejména vůči jeho nejmladším členům, studentům a doktorandům. Vedle pozitivního příkladu v přístupu k vědeckovýzkumným i pedagogickým aktivitám je v současné nelehké ekonomické situaci úkolem lídrů vědeckých týmu zajištění dostatku prostředků pro jejich financování.
Jakými prioritami se při práci na univerzitě řídíte a co je pro vás absolutní prioritou?
Zásadní prioritou mých akademických aktivit je uplatnitelnost vytvářených výsledků. A nemluvím jen o výsledcích výzkumu, ale rovněž o pedagogických aktivitách, tedy předávání prakticky využitelných informací studentům, ale také širší odborné či laické veřejnosti na nejrůznější seminářích, konferencích či veřejných fórech. Je to samozřejmě také otázka propagace univerzity, fakulty, katedry, výzkumného týmu a v neposlední řadě samotného přednášejícího mimo kampus univerzity. Někdy mi připadá, že si na univerzitě vytváříme tak trochu vlastní svět a problémy skutečného světa nevidíme, vidět nechceme nebo si na jejich nazírání nasazujeme brýle, skrze které vidíme věci jinak než zbytek společnosti.
Čemu se chcete ve vědecké a pedagogické kariéře věnovat nyní?
Těch věcí je celá řada. Žijeme v dynamické době a to, co jsme si mysleli včera, že bude zítra zásadní výzkumnou prioritou, už dnes nemusí platit. Takže flexibilita vědeckovýzkumného týmu je dnes velkou výhodou. Naše vědeckovýzkumné aktivity jsou směřovány převážně na oblast regulace plevelů v polních plodinách. K tomu jsou v současnosti využívány především chemické látky, tzv. herbicidy, jejichž dopad na lidské zdraví a životní prostředí se v EU přehodnocuje. Dochází k postupným restrikcím těchto látek, což má samozřejmě dopady na zaběhnuté technologie pěstování plodin, které je třeba inovovat. Naše výzkumné aktivity se zaměřují na optimalizaci/minimalizaci používání herbicidů, chování těchto látek v prostředí, především v půdě, a sledování jejich reziduí v zemědělských produktech. V této oblasti spolupracujeme s paní prof. Hajšlovou z VŠCHT. Meziuniverzitní spolupráce je určitě velmi důležitá a je třeba ji aktivně rozvíjet.
V pedagogické oblasti bych rád akcentoval komplexnost zemědělství s důrazem na provázanost jednotlivých oblastí. Vzájemných souvislostí mezi agrotechnickými opatřeními, půdními a povětrnostními podmínkami je strašně moc a často se zásadním dopadem na výnos plodiny, kvalitu produkce, ale také na prostředí. To mě vlastně na zemědělství fascinuje nejvíc. Čím je člověk starší, tím odhaluje další a další souvislosti a uvědomuje si, jak málo toho vlastně ví. Předání získaných poznatků další generaci proto vidím jako své hlavní poslání.
Když se odhmotníme od profesního života, jak nejraději relaxujete a co vás nabíjí?
Svůj volný čas nejraději trávím na venkově či v přírodě, všude tam, kde se nepotkám s hromadou turistů. Nejčastěji tedy relaxuji na rodinné usedlosti pod Železnými horami, kde se mohu věnovat své životní vášni, rybolovu. Vedle toho rád trávím čas u vody i jiným způsobem, takže moje oblíbená dovolená je na vodě, zejména splouvání méně známých českých řek.
Co byste si vybral, kdybyste měl možnost si splnit tři přání?
Na coby-kdyby moc nevěřím. Člověk si musí v životě všechno odpracovat a o to víc si potom váží dosaženého výsledku. Říká se, že muž má udělat v životě tři věci. Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Stromů jsem už nasázel víc než dost, s manželkou vychováváme dva syny, takže teď snad ten dům.
Rozhovor připravila: Lenka Prokopová
Podobné články
V krásný úterní večer s datem 5. listopadu se u univerzitního autobusu sešlo 43 sportovců ČZU, kteří měli před sebou sedmnáctihodinovou vyhlídkovou cestu do Říma na 9. světové univerzitní hry. Dva slabší kusy zbaběle letěly.
V předvečer 35. výročí sametové revoluce, 17. listopadu 2024, se na zámku v Lužanech u Přeštic předávaly Ceny Josefa Hlávky. Každoročně je udílí Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, nejstarší česká nadace založená Dr. Josefem Hlávkou v roce 1904. Cena