V důsledku šíření invazních druhů dochází ke konkurenčnímu vyloučení druhů původních a degradaci celých společenstev rostlin a živočichů. Nejvíce ohroženy jsou vzácné biotopy a biotopy podléhající zákonné ochraně. Vědci poukazují na to, že nejúčinnějším řešením je prevence šíření. Monitorují proto ohrožení vzácných společenstev, zjišťují počet výskytů invazních druhů rostlin a připravují jejich likvidaci na již napadených lokalitách.
Cílem projektu financovaného z Norských fondů bude také navržení metodických postupů správy oblastí a hodnocení samotné efektivity likvidace. Invazní nepůvodní druhy rostlin se na nová území dostávají činností člověka a jsou schopné zde dlouhodobě přežívat, rozmnožovat se a dále se šířit. „Hlavními parametry pro hodnocení invazního šíření jsou dopady na původní společenstva, ekosystémové služby, ekonomiku či veřejné zdraví. Nejvíce postižené lokality se v ČR nacházejí zejména v teplejších oblastech s vysokým vlivem lidské činnosti, ale některé druhy invazních rostlin se šíří i v nejcennějších částech naší přírody – v národních parcích a dalších zvláště chráněných územích. Jejich vliv na původní a vzácná společenstva je často fatální,“ vysvětluje vedoucí projektu s názvem Likvidace invazních druhů v praxi doc. Kateřina Berchová z Katedry aplikované ekologie Fakulty životního prostředí ČZU. Odstranění invazních druhů rostlin z takových lokalit je poté náročné z finančního i časového hlediska. Nejlepší ochranou vzácných společenstev před invazí je tedy prevence – nalezení lokalit výskytu invazních rostlin v okolí chráněných území, monitoring jejich šíření a včasná likvidace potenciálních ohnisek šíření. „Promyšleným a dobře naplánovaným managementem celých územních celků, např. národních parků, je možné předejít jak rozšíření invazních rostlin do ohrožených biotopů, ušetřit tak finanční prostředky za následnou likvidaci plošně invadujících druhů,“ upozorňuje doc. Berchová. Dalším aspektem problému je samotná likvidace. Likvidační zásahy musí být prováděny koordinovaně a jejich účinnost hodnocena v delším časovém období. Stačí jedna malá zapomenutá lokalita a invazní rostlina se během pár let rozšíří opět na místa, kde, již byla zlikvidována.
Tým odborníků zkoumající biologické invaze z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) spolu s NP Podyjí a NP České Švýcarsko navrhuje a v praxi zkouší komplexní metodický přístup k managementu a likvidaci invazních druhů rostlin na území národních parků. V rámci projektu „Likvidace invazních druhů v praxi“ podpořeného z programu „Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu“ a financovaného z Norských fondů 2014–2021 odborníci zkouší na vybraných lokalitách jednotný způsob mapování invazních druhů rostlin, tvorbu obecně využitelných mapových výstupů a následný návrh prioritizace lokalit určených pro likvidaci. Cílem projektu je též navržení obecně využitelných metodických postupů managementu a hodnocení efektivity likvidace. Projekt je založen na úzké spolupráci řešitelů s pracovníky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, Ministerstva životního prostředí a odborníky zabývajícími se problematikou biologických invazí z Botanického ústavu AV ČR.
Zdroj: FŽP
Podobné články
Výjimečnou příležitost objevovat tajemství výroby potravin nabídl v pátek 22. listopadu 2024 všem vyznavačům kvalitní a zdravé stravy Potravinářský pavilon České zemědělské univerzity. Den otevřených dveří byl spojen s komentovanými prohlídkami a každý z návštěvníků mohl sledovat, jak se vyrábí
Až do 27. listopadu 2024 jsou v respiriu budovy MCEVII České zemědělské univerzity v Praze k vidění ukázky Územní studie metropolitní oblasti České Budějovice. Dlouhodobý plán rozvoje jihočeské metropole a jejího širšího okolí je výsledkem dvouleté spolupráce katedry zahradní a
