Welcome Centre ČZU usnadňuje život zahraničním akademikům

Co vás k myšlence ucházet se o tuto pozici přivedlo?

Již nějakou dobu jsem hledala možnost uplatnit své zkušenosti získané v mezinárodním prostředí. Nakonec jsem se rozhodla pro ČZU. Na první pohled mě oslovil univerzitní kampus. Rozsáhlý areál v zeleni skýtající široké možnosti. V podobném prostředí jsem před lety pracovala v USA. Práce v multikulturním společenství mě velmi naplňuje a vidím, jak důležité je stírání hranic, zvláště v oblasti vědeckého výzkumu. Působení zahraničních vědeckých odborníků v malé zemi, jako je Česká republika, je nedílnou součástí univerzitního života a zvyšuje prestiž ČZU jak doma, tak ve světě. Prací v novém Welcome Centre bych chtěla přispět k vytvoření prostředí pro vzájemné porozumění lidí z jiných kultur a mezinárodní spolupráci ve vědě a vzdělávání.

Jak těžké bylo nastartovat projekt Welcome Centre v čase pandemie?

Všeobecně pandemie ovlivnila životy nás všech. Je to těžká doba plná omezení, nejistoty. Kvůli tomuto stavu stále nemohu plně realizovat, co jsem plánovala. I když jsou hranice zavřené a na ČZU přijíždí menší počet zahraničních akademiků, uvědomuji si důležitost a nutnost podpořit tyto kolegy v profesním a soukromém životě. Já sama jsem potřebovala nějaký čas, abych se zorientovala v novém prostředí velké instituce. Samozřejmě, že novým kolegům se v minulosti dostávalo podpory od jednotlivých fakult a kateder, ale velice rychle se rozšířilo povědomí o nově zakládaném centru. Kolegové na fakultách, a hlavně zahraniční akademici, vyjádřili velkou radost a vděčnost, že se zde otevírá centrální kontaktní místo, kam se mohou obrátit s jakýmkoliv problémem.

Co všechno vaše práce obnáší a jak se daří realizovat původní představy?

I když jsem měla určité představy, byla jsem překvapena, jak různorodé prostředí má naše univerzita, a také rozmanitostí očekávání těch, kteří přijíždějí na ČZU ze zahraničí. V současnosti poskytuji poradenství ve všech neakademických a praktických otázkách při zařizování ubytování, zdravotního pojištění či pobytového oprávnění. Pomáhám s relokací rodiny a výběrem vzdělávacího zařízení pro děti a s orientací v českém i univerzitním prostředí. Asistuji při řešení nejrůznějších praktických záležitostí, například při jednání s českými úřady apod. I když je pořádání volnočasových aktivit v současné době omezeno, vytvořili jsme si skupinu, kde se pravidelně setkáváme ve virtuálním prostředí. Před Vánoci se nakrátko naskytla příležitost setkat se reálně, a tak jsme s několika akademiky prošli krásné prostředí Nového Světa a Strahovského kláštera, vychutnali tamní pivo a svařené víno. A jindy zase sledovali ředitele pražského plynárenského muzea, oblečeného v dobovém kostýmu, jak zažíhá staré a vzácné plynové lampy v oblasti Hradčan, a poté si u posledního kandelábru na Hradčanském náměstí vychutnali tradiční vánoční cukroví.

Jelikož je naše univerzita dosti velká, je pro úspěšnost celého projektu nezbytné, abychom uvnitř organizace pokračovali ve spolupráci. Abychom sdíleli nové informace, podněty a vize. Nové Welcome Centre je zaměřeno na zlepšení mobility výzkumných pracovníků. Jeho ambicí je stát se mostem, usnadňujícím komunikaci mezi univerzitní správou, jednotlivými fakultami, úřady a kulturními institucemi na jedné straně a zahraničními akademiky a jejich rodinnými příslušníky na straně druhé. Tak, aby pro ně byl pobyt v České republice výrazně pozitivní životní zkušeností.

Jací jsou lidé, o které se při jejich pobytu u nás staráte?

Naši zahraniční kolegové jsou především odborníci zapálení pro svou práci s opravdu bohatými zkušenostmi, připraveni sdílet svoji odbornost s dalšími kolegy. Jejich práce je velmi přínosná pro ČZU a i oni sami říkají, jak je zdejší výzkum profesně obohacuje. Dle dat za rok 2020 máme kolem 230 zahraničních akademiků z více než 35 zemí světa. Všichni, se kterými jsem měla možnost se setkat, byli přátelští, vstřícní, sympatičtí a cílevědomí. Všichni mají dobrodružnou povahu. Ostatně stát se úspěšným vědcem vyžaduje i jistou dávku odvahy. Někteří přijeli do České republiky na jeden, dva roky, ale zdejší prostředí jim vyhovuje a zůstávají na delší dobu, zakládají zde rodiny, zapouští kořeny.

Jaké problémy jste zatím nejčastěji řešili?

Je jisté, že každý cizinec, který přijede do České republiky, musí překonávat řadu překážek. Ta první je jazyková. Člověk se cítí bezmocný, jestliže nerozumí psanému ani mluvenému slovu, a nikdy netuší, jestli ten, koho osloví, hovoří nějakým světovým jazykem. Zde čerpám také ze zkušenosti se svým manželem, který je z rakouského Innsbrucku. Trvalo mu delší čas, než se zorientoval a zvykl si na české prostředí, mentalitu, tradice. I proto je důležité, abychom na ČZU pořádali přednášky na toto téma a stále více rozvíjeli program českého jazyka pro cizince. Samozřejmě v Praze existuje řada neziskových institucí, které poskytují různé informace pro migranty a podobně, ale nic nenahradí právě tu sounáležitost a atmosféru univerzitního prostředí, kde by se měli naši zahraniční kolegové cítit jako doma. My se budeme snažit takové prostředí vytvořit. Nejdůležitější je pro ně každodenní život – kuriozní situace jsou na denním pořádku – ať je to koupě jízdenky, nástup do vlaku, který jede opačným směrem, ztráta dokladů, neznalost českých státních svátků a s tím spojená řada nepříjemností, koupě postele přes internet, stěhování a s tím související obtížnost identifikovat, v jakém podlaží byt je, protože ve světě je to odlišné. Nebo odečet na vodoměru místo plynoměru a následné překvapení z vysoké částky na vyúčtování, pojištění domácnosti nebo koupě hřebíků. Já jsem naopak byla překvapená, že pobytové karty Evropské unie nejsou sjednocené a těžko se v nich orientují i právníci, natož lidé z různých zemí. Člověk, který není občanem EU, si musí připadat ztracen v systému pravidel, zákonů, vyhlášek a nařízení.

Máte zážitek, na který se nedá zapomenout?

Je jich spousta. Například před Velikonocemi jsme řešili opakovanou technickou kontrolu auta nebo prvotní technickou kontrolu auta z dovozu. Dotyčný je velmi pozitivně naladěný člověk a myslel si, že to přece nemůže být takový problém. Na STK jezdím již řadu let a nedovedla jsem si představit, jak v takovém labyrintu může obstát nováček nehovořící česky. Společná návštěva instituce byla výhrou pro všechny. Opakovaná technická kontrola bez problémů prošla a u druhého kolegy jsem se při čekání dozvěděla vše o právě rašících rostlinách a jejich léčivých účincích. Bylo to úžasné!

Pomáhá vám v kontaktu se zahraničními hosty univerzity vaše dvanáctiletá zkušenost z pobytu a studia v USA?

Původně jsem odjela do USA naučit se jazyk, ale krátce po příjezdu jsem dostala nabídku tenisového stipendia na jedné newyorské univerzitě a vystudovala práva. Během studií jsem získala mnoho zkušeností o radostech i těžkostech mezinárodního studenta. Tyto poznatky jsem pak plně využila během působení na vysoké škole ve státě New York, kde jsem vedla přijímací kancelář pro mezinárodní studenty a profesory. I když organizace amerických vysokých škol a tradice vědeckého výzkumu je trochu odlišná, velice mi tamní pobyt pomohl. Byla jsem připravená na speciální potřeby cizinců v akademickém světě. Přesto, že jsou zde zákony jiné, moje znalosti amerického imigračního práva mi pomohly s všeobecným náhledem na situaci v České republice, kde jsou mnohá nařízení zbytečná, nelogická a komplikovaná. Ať už je to řízení k povolení k pobytu, žádosti o víza, o prodloužení pobytu apod. Je to opravdu široké spektrum aktivit a potřeb, které asistence zahraničním akademikům zahrnuje. Denně čerpám ze zkušeností a situací, kterými jsem sama prošla při pobytu v USA. Mohu se plně vcítit do jejich kůže.

Po roční praxi už asi můžete zhodnotit, co vás na té práci baví nejvíc.

Nové výzvy a různorodost. Mnoho evropských, a nyní již i českých univerzit, postupně zakládá tato Welcome centra pro zahraniční akademiky, která jsou na amerických univerzitách samozřejmostí. Zahraniční studenti a vědci jsou velmi důležitou součástí každé moderní univerzity. Velkým dílem přispívají k rozvoji a internacionalizaci univerzitního prostředí v budoucnosti. Mám velké štěstí, že mohu pracovat s báječnými kolegy, kteří milují svoji práci.

Velmi mě baví práce s lidmi, poznávání jejich charakterů a priorit a také to, že nikdy nevím, kdo mě ten den, večer a víkend osloví s žádostí o asistenci. Pocit z toho, že jsem mohla někomu pomoci, mě velmi naplňuje. Těším se na dobu, kdy pandemie pomine a budu se moci konečně setkat s lidmi, které znám jen z obrazovek počítačů. Jsem si vědoma toho, že mám ještě dalekou cestu k dokončení všech plánů, které jsem si připravila. Ale cesta je cíl!

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová