V těchto dnech vědci rekapitulují letošní hnízdní sezonu. Ta typicky trvá od konce března do první poloviny června, ale v posledních letech zjišťují, že se celá hnízdní sezona posouvá již na začátek března a končí dříve. Na vině je zarůstání hnízdních lokalit hustou vegetací, která je pro čejky nevhodná.
Týmem sledované čejky letos provedly celkem 62 hnízdních pokusů, v pouhých pětadvaceti z nich se však vylíhla mláďata. Vylíhlá čejčí kuřata váží mezi 15 a 20 gramů a trvá přibližně měsíc, než dosáhnou vzletnosti, přičemž svoji hmotnost v průběhu tohoto měsíce téměř zdesetinásobí. V průběhu růstu zůstávají někdy v blízkosti svých rodných hnízd, některé rodinky jsou však schopny s kuřaty urazit i několik kilometrů, aby našly vhodnější lokalitu.
Po celou dobu na kuřata číhá řada nebezpečí. Mohou skončit v tlamách a spárech pozemních či ptačích predátorů, vážným problémem pro ně však může být i proměnlivé počasí. Náhlé chladné dny a noci jarních měsíců totiž znamenají, že rodiče musí svá mláďata zahřívat po větší část dne, a kuřata tak nemají čas a prostor hledat a sbírat potravu. Není proto divu, že z 25 letos vylíhlých hnízd pouze v devíti rodinkách alespoň některé z mláďat přežilo do vzletnosti.
Díky datům z vysílaček můžeme nahlédnout do detailů rozhodování ptáků a čtení krajiny. Jedno ze zajímavých zjištění tohoto léta je, že čejčí kuřata v pozdní sezoně vyhledávala úkryt v poměrně netypických plodinách, jako je mák setý či sója. Pro úspěšné fungování čejek v naší zemědělské krajině tedy není klíčové jen to, kde čejky v časném jaře vyhnízdí, ale také dostatek vhodných plodin, kam mohou následně převést svá kuřata, pokud se podmínky v hnízdní lokalitě změní v jejich neprospěch.
V červenci bylo hnízdění u konce a čejky začala hnát touha po cestování. Přibližně třetina české čejčí populace opouští hnízdiště již na začátku léta, v době, kdy je dostupnost ploch s řídkou vegetací nejmenší. Ty čejky, které u nás vydrží až do počátku sklizně, zůstávají v české krajině nejen celé léto, ale i část podzimu. Jejich migrace do zimovišť, jimiž jsou většinou Francie a Španělsko, vrcholí koncem září a začátkem října.
S osudem sledovaných ptáků se může seznámit kdokoliv. Jejich tažné trasy jsou zveřejněny na webu Čejčí stopou https://waderscope.fzp.czu.cz/cs či na facebookovém profilu Behavioral Ecology research group. Kromě čerstvých dat z vysílaček sledovaných ptáků zde naleznete i popularizační blog a řadu dalších zajímavostí.
Projekt Martina Sládečka je spolufinancován Technologickou agenturou ČR v rámci Národního plánu obnovy z evropského Nástroje pro oživení a odolnost.
Text: David Homoláč a Tomáš Jůnek / Foto: Martin Sládeček
Kuřata čejky chocholaté před opuštěním hnízda. Po vylíhnutí jsou si kuřata již schopna sama obstarat potravu, nicméně v chladných dnech a během noci jsou závislá na zahřívání rodiči. Zdroj: Miroslav Šálek
Kuře čejky chocholaté hledající cestu ve vysoké vegetaci. Zdroj: Miroslav Šálek
Kuře čejky Trinity schovávající se v makovém porostu. Kuřata čejek se při nebezpečí schovávají ve vegetaci a setrvávají v nehybnosti, dokud nebezpečí nepomine. Zdroj: Martin Sládeček
Vypouštění čejky chocholaté po nasazení vysílače. Zdroj: Lucie Burešová Pešková
Podobné články
Dne 21. října 2026 byl ve Voděradských bučinách odhalen pamětní kámen věnovaný profesoru Václavu Korfovi (1907–1985), významné lesnické osobnosti v oblasti hospodářské úpravy lesa a dendrometrie, na jehož práci staví i dnešní generace lesníků. Součástí památníku je i informační cedule
Setkání s virtuální realitou, robotikou i tradičními řemesly nabízí 31. ročník veletrhu Vzdělání a řemeslo. Od 5. do 7. listopadu 2026 ho hostí českobudějovické výstaviště a mezi desítkami škol a zaměstnavatelů se tradičně představuje Česká zemědělská univerzita v Praze. Pro
