Svátek má

Radomír
16°C
Clear sky
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
16°C
Clear sky
Neděle
85%
02:58
Min: 13°C
994
19:15
Max: 28°C
SSW 0 m/s

„Virus opičích neštovic se v lidské populaci nešíří příliš dobře, proto jsem opatrně optimistický a myslím, že bychom situaci měli zvládnout,“ říká virolog Jiří Černý

Po viru SARS-CoV-2 tady máme další případ šíření nákazy ze zvířat na člověka. Opičí neštovice se do Evropy dostaly z Afriky a po západní Evropě se jejich výskyt potvrdil i u několika lidí v Česku. Podle odborníků nejde o nic dramatického. Zeptali jsme se na to virologa Jiřího Černého z Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze.

Vy jste v jednom z rozhovorů na téma koronavirová pandemie zmínil, že se na podobné věci musíme připravit, že budou stále častější. Proč tomu tak je a jak odhadujete vývoj v příštích letech?

Těch důvodů, proč v posledních letech čelíme novým infekčním agens, je několik. Prvním z důvodů je to, že lidstvo intenzivně proniká do oblastí, které pro nás byly v minulosti zcela nedostupné a izolované. To nás přivádí do kontaktu s patogeny, které v daných oblastech cirkulovaly odjakživa, ale lidé s nimi nepřicházeli do kontaktu. Druhým důvodem je ohromná míra propojení v rámci celého světa. Není problém jeden den sednout do letadla a druhý vystoupit na opačné straně světa. Třetím důvodem je vysoká hustota zalidnění, která umožňuje šíření patogenů v rámci lidské populace. Dalším důvodem v řadě je třeba i fakt, že na světe se v současné době vyskytuje mnoho států zničených válkou nebo jinak rozpadlých. V těchhle oblastech se pak agens způsobující infekční onemocnění mohou „schovávat“, i když se je už v jiných oblastech podaří dostat pod kontrolu. To znamená, že v budoucnu můžeme očekávat častější výskyt dalších podobných epidemií nebo pandemií, nedá se však říci, kdy přesně se to stane. Ale abych nebyl příliš pesimistický, v současné době máme i skvělé možnosti, jak se jim bránit za využití našeho vědeckého poznání včetně jejich rychlé detekce, schopnosti vyvinout nová léčiva i vakcíny.

Co jsou vlastně opičí neštovice a jak nebezpečné mohou být pro člověka?

Opičí neštovice jsou onemocnění způsobené DNA virem z rodu Orthopoxvirus. Jsou tedy blízce příbuzné třeba s virem pravých neštovic (variola virus) nebo s virem kravských neštovic (vaccinia virus). Naopak vůbec nejsou příbuzné s virem dětských neštovic (varicela zoster virus), se kterým ale sdílejí některé příznaky onemocnění. Onemocnění virem opičích neštovic má inkubační dobu jeden až dva týdny. Po ní se objeví první nespecifické příznaky (horečka, bolesti hlavy a svalů apod.). Poté na kůži vyrazí klasické neštovičné pupínky, které se objevují spíše na obličeji, někdy na rukou a méně často po celém těle. Při komplikacích a těžkém průběhu infekce ale hrozí i smrt nakaženého. Udává se, že zemře zhruba 1–10 % nakažených v závislosti na věku pacienta, jeho kondici a kmenu viru. To ale platí pro africké země, kde je špatná úroveň zdravotní péče. Ve vyspělých zemích je prognóza daleko lepší. Jestli jsou nebezpečné, záleží na srovnání s čím. Blízce příbuzný virus pravých neštovic zabíjí až 30 % nakažených. Naopak SARS-CoV-2, se kterým máme v poslední době smutnou zkušenost, zabíjí asi „jen“ 0,1–1 % nakažených. Rozdíl je ale v tom, kolik lidí se nakazí. Tady je na řadě dobrá zpráva. Virus opičích neštovic se v lidské populaci nešíří příliš dobře, a navíc se šíří až v okamžiku, kdy má nakažený klinické příznaky. Proto jsem v současné době spíše opatrně optimistický a myslím, že situaci bychom měli zvládnout.

Jak se virus chová, jakým způsobem se nejlépe přenáší a na co si dávat pozor?

Virus se přenáší při blízkém kontaktu, nejčastěji s tekutinou z neštovičných puchýřků nebo s předměty, které jsou jí kontaminované (oblečení, ručníky, ložní prádlo). Možný je i přenos respiračními kapénkami, ten ale není příliš efektivní. Chránit se tedy můžeme nejlépe tím, že se vyvarujeme blízkého fyzického kontaktu (kůže na kůži, a to především v intimních situacích) s neznámými lidmi.

Situaci s covidem mnozí na úplném začátku podcenili, až se stala nezvladatelnou. Je možné tomu nyní zabránit na základě momentálně dostupných informací?

Snad ano. Důležité je, že virus se nešíří před vypuknutím klinických příznaků. To znamená, že je snazší lidi s příznaky izolovat, a tak epidemii zlikvidovat, jako se to povedlo v případě koronaviru SARS-CoV-1. Důležité je ale situaci ze začátku nepodcenit.

Vy jste v začátku koronavirové pandemie vybudovali Centrum infekčních nemocí zvířat. Jak se ukazuje, o práci se rozhodně bát nemusíte. Máte v současné době vybavení na takové úrovni, abyste mohli provádět špičkový výzkum?  

V současné době máme v naší Laboratoři molekulární detekce a charakterizace patogenů na FTZ dostupné vybavení na detekci patogenů v biologických vzorcích. To používají i naši kolegové z jiných fakult. Podařilo se nám i nakoupit vybavení do několika přenosných laboratoří, z nichž jednu má teď můj Ph.D. student Jignesh Italiya v Senegalu, kde pracuje na výzkumu koronavirů ve vzorcích tamních zvířat. Druhá brzy odjede do Kosova, kde moje Ph.D. studentka Seyma Celina plánuje začít s výzkumem viru Krymsko-konžské hemoragické horečky. V brzké době by pak na FAPPZ měla být postavena laboratoř BSL3, která umožní další práci i s potencionálně nebezpečnějšími patogeny. Takže situace je dobrá a snad bude ještě lepší. Samozřejmě nám některé přístroje chybí, ale věřím, že v budoucnu se nám podaří sehnat i ty.

V jaké fázi výzkumu jste nyní v případě opičích neštovic?

Na výzkumu opičích neštovic zatím nepracujeme. Objednal jsem ale primery pro detekci tohoto viru, abychom je měli k dispozici, pokud by bylo třeba, a nabídl jsem pomoc kolegům z Ústřední vojenské nemocnice, kde leží první pacient s virem opičích neštovic, se sekvenováním viru, nebylo toho ale zapotřebí. Takže zatím nás opičí neštovice příliš nezaměstnávají.

Nyní se hovoří o tom, že průběh nemoci není závažný. Může se to zásadně změnit po zmutování viru?

DNA viry obecně mutují velmi pomalu, a navíc většina úspěšných mutací u patogenů vede spíše ke snížení jejich nebezpečnosti. Proto bych se mutace směrem k nebezpečnější variantě viru opičích neštovic příliš neobával, i když teoreticky je samozřejmě možná.

Covid se raketově rozšířil především kvůli obrovské mobilitě lidí. Nyní máme před dovolenými, lidé si po dlouhé pauze asi nebudou chtít jen tak odepřít pobyt u moře. Mohl by to být problém?

I opičí neštovice se rychle šíří po celém světě díky rychlé mobilitě lidí. V současné době můžeme vidět, jak se virus rychle rozšířil z Británie a Pyrenejského poloostrova do téměř celé západní poloviny Evropy (včetně ČR), Severní Ameriky, Austrálie, Izraele, Spojených arabských emirátů a možná i dalších zemí. Rozdíl je ale v tom, že se daleko pomaleji šíří mezi jednotlivými lidmi. Zatímco SARS-CoV-2 během prvního půl měsíce od jeho objevení nakazil desetitisíce lidí, virem opičích neštovic se zatím nakazilo „jen“ necelých 200 lidí. Pokud situaci nepodceníme a pokud se dramaticky nezhorší, měli bychom tuto epidemii zvládnout. Důležité je ale i zakročit proti viru v jeho endemických oblastech, kterými jsou západní a střední Afrika, a připravit se na další možné epidemie nakažlivějších onemocnění – i těch, která nemusí nutně ohrožovat lidi, ale třeba i těch, která jsou nebezpečná pro domácí i volně žijící zvířata.

Ptala se: Lenka Prokopová

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Kontaktní informace

Česká zemědělská univerzita v Praze

Kamýcká 129

165 00 Praha – Suchdol

IČO: 60460709

DIČ: CZ60460709

ID datové schránky ČZU: 3hdj9cb

Tel. ústředna: +420 224 381 111

Materiály umístěné na tomto webu mohou být publikovány pouze se souhlasem ČZU. Informace o zpracování a ochraně osobních údajů na ČZU v Praze.
© 2021 Česká zemědělská univerzita v Praze – Všechna práva vyhrazena

Skip to content