Válka na Ukrajině tři roky poté

Po prvotním šoku následovala bezprecedentní vlna solidarity, která opět po letech stmelila českou společnost a vyprovokovala ji k aktivitě. Česká zemědělská univerzita v Praze se jako první z vysokých škol zapojila do pomoci válečným běžencům.

Univerzita poskytla příbuzným a blízkým svých ukrajinských studentů ubytování na kolejích, základní životní potřeby, zázemí a kompletní informační servis. Hned na začátku vyčlenila 150 lůžek a další uvolnila později. Příjezd a ubytování uprchlíků a humanitární pomoc koordinovala skupina UKRAJINA help, která byla na univerzitě vytvořena bezprostředně po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině.

Na ČZU byla uspořádána peněžní i materiální sbírka na pomoc ukrajinským válečným běžencům a zřízeno kontaktní místo pro studenty, kteří potřebují pomoc. Nechyběla ani psychologická podpora. Studenti a akademici z Ukrajiny byli postupně začleňováni do studijních programů a výzkumných projektů. Mnozí z nich díky tomu našli v České republice náhradní domov, žijí zde a pracují na univerzitě i nadále. I se svými dětmi, které navštěvují školky a školy v Suchdole a okolí.

V obecném povědomí však válka na Ukrajině s odstupem tří let dostala zcela jinou příchuť. Pro mnohé se stala každodenní vzdálenou kulisou a svědectví a reportáže válečných zpravodajů vnímají spíše jako upoutávky na akční filmy. Zájem a spoluúčast postupně nahradila rezignace a apatie. Přestože jde o reálné každodenní drama a krvavý konflikt nedaleko od nás.

Zkusme si vzpomenout, jaké to bylo před třemi lety, a soustřeďme alespoň v těchto dnech pozornost na ty, kteří jsou obětí ruské agrese. Ukrajinci a Ukrajinky si naši podporu zaslouží – ať už bojují za svoji i naši svobodu a bezpečí, nebo přišli do Česka, aby zde našli útočiště. Dejme jim najevo, že jsme s nimi. Třeba účastí na koncertě Noise for Ukraine před ruskou ambasádou, jehož smyslem je hlasitě vyjádřit odpor vůči ruské agresi.

Lenka Prokopová / Foto: shutterstock

​​