„V konkurenci západoevropských a amerických univerzit obstojí ČZU v Praze víc než dobře,“ říká čerstvý držitel Fulbrightova stipendia Lukáš Gábor

Vystudoval jste aplikovanou a krajinnou ekologii a máte v tomto oboru doktorát se specializací na modelování druhové distribuce. Čeho konkrétně se vaše výzkumná činnost týkala?

Pochopení vztahů mezi druhy a prostředím, ve kterém se vyskytují, patří mezi základní výzkumné pilíře v ekologii. Modely druhové distribuce jsou populárním nástrojem, který nám tyto vztahy pomáhá studovat. Díky nim umíme kvantifikovat nejen vztah mezi druhem a danými environmentálními proměnnými, ale také odhadnout, jakým způsobem může druh reagovat na změny v prostředí. Model druhové distribuce tedy nejen charakterizuje současné rozšíření zkoumaného druhu, ale umožňuje i predikovat, jakým způsobem bude rozšíření ovlivněno například klimatickou změnou. Jedná se tedy o velmi důležitý nástroj, který slouží k tvorbě map výskytu druhů, jež mohou být podkladem pro rozšíření chráněných území nebo pro vyhodnocení stupně ohrožení uváděného v červených seznamech.

Při tvorbě modelů druhové distribuce je nutné mít k dispozici záznamy o výskytu druhu (obvykle body s GPS souřadnicemi) a environmentální proměnné, které výskyt druhu ovlivňují (např. průměrná roční teplota nebo množství srážek a slunečního svitu). A právě kvalita těchto dat, například přesnost záznamů o výskytu druhů, je při tvorbě modelů klíčová. Nicméně všechna výskytová data obsahují polohovou chybu, která se pohybuje od pár metrů (data pořízená pomocí moderních GPS) až po několik desítek kilometrů (data odvozená z textového popisu), což může zásadně ovlivnit přesnost modelů. Pro lepší představu lze použít analogii s navigací. Díky současným GPS technologiím je i navigace v telefonu schopná ukázat vaši polohu velmi přesně. Představme si ale, že by navigace nebyla tak přesná a ukazovala by vám polohu s přesností stovek metrů nebo v extrémních případech i několika desítek kilometrů. Najednou byste se místo Jizerských hor, kde chcete strávit prodloužený víkend, mohli ocitnout v centru Liberce. Stejným způsobem ovlivňuje polohová chyba ve výskytových datech modely druhové distribuce. Pokud při tvorbě použijeme nepřesná data, bude výsledná predikce zavádějící. V extrémním případě může model vyhodnotit, že například kapr žije v lese.

K mému překvapení jsem na začátku doktorského studia (katedra prostorových věd Fakulty životního prostředí) zjistil, že je vlivu polohové chyby na modely druhové distribuce věnovaná nedostatečná pozornost a že těch pár dosavadních studií prezentuje rozporuplné závěry. Proto jsem se začal tématu prostorových chyb věnovat ve svém výzkumu a věnuji se mu i v rámci své stáže na Yale University.

Tam jste se dostal díky prestižnímu stipendiu a nyní jste „Fulbright Scholar“. To se nestane jen tak někomu. Jak se vám to podařilo?

Poprvé jsem o Fulbrightově stipendiu slyšel během prvního roku na doktorském studiu a přiznám se, že mě ani nenapadlo si o něj požádat. Připadalo mi to jako nedosažitelná meta. Nicméně jednoho dne za mnou přišel můj školitel Vítek Moudrý a mezi řečí mi oznámil, že mám přihlášku napsat a odevzdat. Chvíli jsem si myslel, že si dělá srandu, protože tohle stipendium přece nemůžu dostat, ale obratem jsem pochopil, že to myslí vážně (umí být občas hodně nekompromisní). Než jsem se pustil do psaní přihlášky, sešel jsem se s Bárou Hudcovou od nás z FŽP a Tomášem Václavíkem z Univerzity Palackého v Olomouci, kteří v minulosti Fulbrightovo stipendium dostali, a snažil jsem se zjistit, co bylo z jejich pohledu pro získání stipendia klíčové. Pro podání grantu je také důležité mít v USA předem domluvenou univerzitu, na kterou chcete jet. V době, kdy jsem začal psát přihlášku, jsem měl možnost poznat Petra Keila, který na Yale University byl, a díky němu jsem získal zvací dopis od profesora Waltera Jetze, který na Yale vede Centrum pro biodiverzitu a globální změnu.

Proto si myslím, že klíčovým faktorem byli právě lidé, které jsem kolem sebe v té době měl. Touto cestou bych jim vlastně chtěl ještě jednou poděkovat. Bez nich by to nešlo. Kromě toho věřím, že jsem měl také velké štěstí. Ale bez něj to v životě nejde. Někdy je štěstí ten jediný rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem.

Na Yale University jste teprve pár měsíců. Jaké byly první dojmy a jak se vám daří adaptovat v novém prostředí?

Já jsem měl to štěstí, že jsem v USA byl v rámci svých studií již předtím. Nejdříve jsem strávil nějaký čas na University of Florida a pak na North Carolina State University. Proto jsem víceméně věděl, co od běžného života v USA očekávat. Na Yale University jsem navíc měl prezentaci svého výzkumu během jednoho z mých předchozích pobytů v USA, takže jsem znal i město, ve kterém se univerzita nachází. Nemusel jsem tedy zjišťovat, jak se sem dostanu z letiště nebo v jaké části města hledat ubytování a které se naopak vyhnout. Velkou oporou mi také byli kolegové z výzkumného týmu, kteří mi se vším ochotně pomáhali. Adaptace byla tedy rychlá a již po pár týdnech jsem se tu cítil jako doma. A to i díky tomu, že v Connecticutu je příroda, ve které rád trávím volný čas, všude na „dosah ruky“.

Hlavní dojem, který mám téměř od počátku pobytu na Yale, je ten, že jsem ještě nikdy v životě nemusel studovat tak hodně, a tak intenzivně jako za poslední tři měsíce tady.

Čím konkrétně se zabýváte? A co z toho chcete vytěžit pro svoji další kariéru nebo využít v českém prostředí?

Jak už jsem zmínil, v rámci svého výzkumu se tady zabývám vlivem polohové chyby ve výskytových datech na modely druhové distribuce. Kromě toho jsem se pustil do analýzy polohové nepřesnosti v globálních databázích, ze kterých je možné záznamy o výskytu druhů stahovat. Rád bych se podíval na to, jakým způsobem je polohová nepřesnost v těchto datech distribuována ve světě, jaké zdroje těchto dat mají největší nepřesnost nebo jestli, a případně jak moc je tato nepřesnost korelována s místy, která patří z pohledu biodiverzity mezi ta nejcennější.

Získané znalosti bych rád využil po návratu na ČZU, a to nejen v rámci výzkumu, ale i při výuce. Je také zajímavé vidět, jakým způsobem jsou tu vedeni doktorandi. Věřím, že něco z toho by našlo uplatnění i u nás.

Kdybyste měl srovnat svoji alma mater a Yale, jak by to dopadlo?

Na tuhle otázku by spousta lidí očekávala jednoznačnou odpověď ve prospěch Yale. Je to přece prestižní univerzita z Ivy League. Jenže každá z univerzit má svoje pro a proti. Mně osobně dala každá z nich něco jiného a díky tomu jsem se mohl posunout kupředu. Takže za mě je to remíza.

Dovolím si ale využít této otázky a trochu si postesknu. Mám totiž často pocit, že ČZU je nejen lidmi z venku, ale i zevnitř univerzity podceňovaná. Vždy když něco takového slyším, jsem z toho trochu rozpačitý a smutný. V posledních pár letech jsem měl možnost navštívit několik univerzit nejen v USA, ale i v Evropě, a z mého pohledu si ČZU v tomto srovnání vede dobře. V posledních pár letech vnímám posun univerzity mílovými kroky ještě více kupředu. Proto si myslím, že by bylo fajn, kdybychom všichni byli na tu naši univerzitu více pyšní a kdybychom si neříkali, jak je to jinde určitě lepší. Ono totiž není.

V posledních letech jste se hodně angažoval v Kariérním centru ČZU. Co vám ta práce profesně přinesla?

V kariérním centru mám na starosti realizaci workshopů a celouniverzitní části Veletrhu pracovních příležitostí. Kromě toho mám na starosti vztahy s firmami, které se chtějí prezentovat na univerzitě našim studentům jako potenciální zaměstnavatelé. Z profesního hlediska je to pro mě práce velmi cenná, protože mi umožňuje rozvoj dovedností (např. vyjednávaní, event management), které bych jako vědec na počátku své kariéry rozvíjel pomaleji. Tady jsem měl opět štěstí, že si mě v posledním ročníku magisterského studia všiml na kariérním semináři Přemysl Gubani (vedoucí celouniverzitního kariérního centra) a nabídl mi možnost zapojit se do jeho chodu. Navíc na akcích kariérního centra studentům připomínáme, jak důležitá je proaktivita, networking a kontrolované riskování. A já mohu říct, že jednám ve shodě s doporučeními, které studentům dáváme.

Jsou tyto zkušenosti přenositelné např. do prostředí americké univerzity?

Moje současná pozice je zaměřená čistě na výzkum, a tak se organizační dovednosti, které jsem během práce v kariérním centru získal, uplatňují hůře. Nicméně dovednosti a znalosti z oblasti Career Management Skills, které jsem získal během workshopů, jež realizujeme pro studenty, tu využívám na denní bázi. Vnímám, že díky tomu snadněji navazuji a rozvíjím nové pracovní vztahy nejen s kolegy ve výzkumném týmu, ale i s lidmi z jiných kateder.

Máte v plánu alespoň v rámci možností procestovat kousek Ameriky? A kam byste se chtěl podívat nejvíc?

Možnosti cestovat jsem využil již během předchozích pobytů. Autem jsem projel celou Floridu a také část Kalifornie. Cesta ze San Francisca po pobřeží do Los Angeles patří mezi to nejhezčí, co jsem v USA zatím viděl. Kromě toho jsem také navštívil Washington, D.C., New York a Boston. Zatím mi unikají národní parky, kam bych se chtěl určitě podívat. Rád bych navštívil Yosemity nebo Yellowstone. Hodně mě láká navštívit Aljašku, ale nevím, jestli se mi to podaří.

Připravila: Lenka Prokopová