Svátek má

Květoslava
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

„Užívám si svobody výzkumu pro mě nejzajímavějších věcí: vztahů mezi termity a jejich okolím,“ říká čerstvý profesor a špičkový odborník na všekazy Jan Šobotník

Jmenovací dekrety opravňující k používání titulu profesor převzali 12. prosince 2023 z rukou prezidenta republiky další dva zástupci akademické obce České zemědělské univerzity: Jan Šobotník z Fakulty tropického zemědělství a Aleš Hanč z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů.
Prof. Mgr. Jan Šobotník, Ph.D., získal profesuru v oboru Tropické zemědělství a tropická ekologie na katedře udržitelných technologií FTZ. Zabývá se především ekologií termitů, jejich evolucí, obrannými mechanismy a komunikací. Poměrně dost času tráví terénními pracemi. Hlavními metodami laboratorní práce jsou histologie, optická a elektronová mikroskopie, 3D rekonstrukce, chemická ekologie, biochemie, molekulární biologie apod. Na ČZU působí od r. 2012 jako odborný asistent, docent a od roku 2023 jako řádný profesor. Je ženatý, má dvě dcery.

Jak se jako čerstvý profesor cítíte a co pro vás dosažení nejvyššího akademického titulu znamená v profesním a osobním životě?

Cítím se moc dobře, jako obvykle. Jsem totiž pozitivní člověk. Podobné události pro mě vždy znamenají jakési ohlédnutí zpět, vzpomínky na kolegy a studenty, kteří mi pomohli dělat moji práci tak, abych se za ni nemusel stydět. Jsem jim všem vděčný a děkuji alespoň takto za jejich pomoc.

Obecně mám pocit, že každý z nás má jakousi cestu, která jej často vede nevyzpytatelnými zákrutami dál a dál, a za sebe jsem moc rád, že mě osud zavál na ČZU, kde byly moje znalosti a zkušenosti oceněny nejvyšším pedagogickým titulem.

Jakými prioritami se ve své práci na univerzitě řídíte? A co považujete za nejdůležitější, aby se mladý vědec vypracoval na špičkovou úroveň?

Mou prioritou bylo vždy dělat dobrou, vstřícnou a otevřenou vědu a rád sdílím své znalosti a zkušenosti s kolegy a studenty. Moc dobře si pamatuji svoje vlastní začátky, význam zkušenějších kolegů pro vlastní rozvoj a nikdy nepřestanu být vděčný dlouhé řadě lidí, kteří mi otevřeli dveře i srdce a pomohli mi najít cestu během mých začátků ve vědě. Od jisté chvíle už je ovšem člověk spíše sám a musí produkovat vlastní zajímavé výsledky. Musí také hodně číst, zkoušet nové, i třeba lehce šílené věci. Chybami se člověk učí, alespoň měl by. Za důležité považuji vyzkoušet si práci ve více skupinách. Návštěvy pracovišť v oboru a dlouhodobé stáže jsou zásadní, byť ne nezbytnou podmínkou vylepšení vědecké intuice. Dalším významným zdrojem inspirace jsou pro mne vědecké konference, kde člověk může navazovat pracovní vztahy a tříbit si názory v debatách s kolegy.

Vzpomenete si na situaci, která vás za ta léta na univerzitě nejvíc potěšila?

Úspěšné projekty, články, obhajoby studentů… Těch událostí je celá řada, a pokud bych měl vybrat jednu hlavní, pak by to asi bylo vítězství našeho filmu Svět podle termitů na festivalu Life Science Film Festival 2017. V tomto filmu se nám podařilo zachytit všechny důležité momenty života termitů, což jen nejenom složité, ale i důležité pro širokou veřejnost, pro pochopení významu termitů pro celý náš svět.

Jak k tomu došlo, že se předmětem vašeho vědeckého zájmu stali právě termiti? Na co konkrétně se při výzkumu termitů a dalšího dřevokazného hmyzu specializujete?

Stalo se to, stejně jako řada dalších událostí v mém životě, naprosto nečekanou shodou šťastných okolností. V roce 1995, kdy jsem končil magisterské studium, nebyla na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy dostupná žádná doktorandská pozice v entomologii, a tak jsem se přesunul na Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v Dejvicích, kde jsem strávil 17 krásných let prací na chemické komunikaci hmyzu a termitů. Postupem času mi bylo hřiště vytyčené chemickými metodami výzkumu hmyzu trochu úzké, a proto jsem se přesunul na ČZU, kde si od té doby užívám svobody výzkumu věcí, které mně osobně přijdou nejzajímavější, tedy vztahů mezi termity a jejich okolím, tvořeným hustou spletí vazeb mezi dalšími živými organismy a jejich prostředím. Jedná se o komplexní problém, ke kterému s kolegy přistupujeme různě, asi jako k velkému koláči, který okusujeme ze stran. Těším se, až se prokoušeme do samotného středu 😉.

Termit má v obecném povědomí pověst škůdce, který „sežere, na co přijde“, je-li to ze dřeva. Víme ale, že plní důležitou ekologickou funkci. Jak konkrétně a jak složité je termity s jejich špatnou pověstí obhajovat?

Ano, je to přesně, jak říkáte, termiti neboli hezky česky všekazi, jsou v teplejších oblastech schopni sežrat prakticky jakýkoliv materiál rostlinného původu, jak jim velí jejich instinkty. Recyklace odumřelých substrátů a uvolňování živin zpět do koloběhu života je jejich hlavní biologická funkce a není jejich chybou, že lidé vyrábí a přemisťují obrovská množství těchto věcí po celém světě a s nimi i mnohdy nebezpečné termity. Nemám tedy potřebu nějak zvlášť obhajovat termity, spíše jen konstatovat, že svou ekologickou roli plní velmi zdatně, lépe než kterákoliv jiná skupina živočichů, a je jen na nás chránit se před nepříjemnými efekty jejich přirozených aktivit.

Při vaší specializaci musíte hodně vyjíždět do terénu. Odkud jste si přivezl nejzajímavější poznatky a kam byste se už nerad vracel?

Každá terénní práce je specifická, odlišná od jiných a při každé z nich jsem se něco přiučil. V odpověď na vaši otázku musím přiznat, že mne naprosto pohlcuje Afrika, kde je diverzita i abundance termitů nejvyšší. Nasbírali jsme tam mnoho dosud nepopsaných druhů i rodů termitů, vloni jsme na základě materiálu sbíraného v Kamerunu v roce 2019 popsali novou podčeleď Engelitermitinae (Termitidae). Na druhou stranu jsou místa, na která vzpomínám méně rád, a to konkrétně na pobyty na Papui či v Austrálii. Jsou to místa od nás velmi vzdálená, pracovat tam je obvykle velmi náročné a drahé, a navíc tam pronikl jen zlomek linií termitů, takže práce se tam brzy stává rutinní až nudnou. Jakmile začnete pracovat na termitech v Africe, jste nadobro ztraceni a žádný jiný kout Země vám již nebude dost dobrý 😉.

„Afrika je na termity nejlepší,“ říká prof. Šobotník, který je na fotce zachycen při přejezdu rovníku v Keni (zleva: Petr Stiblík, bývalý student JŠ; Cecilia Dahlsjö, bývalá postdoktorandská výzkumnice z týmu JŠ; prof. Jan Šobotník; prof. David Sillam-Dussès, dlouhodobý spolupracovník JŠ)

Kromě vědecké práce a bohaté publikační činnosti patří velká část vaší profesní aktivity studentům. Čím by se měl vyznačovat dobrý vysokoškolský pedagog a čím se při předávání znalostí studentům řídíte vy? A jací jsou podle vás dnešní studenti?

Před každou přednáškou se snažím nejprve si sám ujasnit, k jakému publiku se obracím a co chci sdělit. Tomu pak přizpůsobuji konkrétní obsah a snažím se definovat si sám pro sebe nezbytné minimální penzum informací, jehož znalost považuji za nutnou. K tomu chci poskytnout i patřičnou nadstavbu, konkrétní příklady a „case studies“ (případová studie – pozn. red.), abych alespoň částečně nabídl přesahy a možné aplikace teoretických znalostí.

Dnešní studenti jsou v mnohém odlišní od mojí generace. Pokud pominu notoricky známá fakta týkající se vlivu moderních technologií na pozornost a zpracování informací, přijde mi, že jsou mnohem více zaměřeni na výkon, na konkrétní cíl, který si vytyčili a k jehož splnění se upínají. My jsme byli naproti tomu více naivní, otevření, entuziastičtí, nadšení pro naši práci. Dnešní generace je často mnohem efektivnější v jednotlivostech, zatímco má tendence přehlížet zbytek a ulpívat ve své vlastní jedinečné a poměrně omezené bublině. Může to být často ku prospěchu věci, ale na druhou stranu nejdůležitější poznání vždy vzniklo z multidisciplinárních přístupů. V tomto ohledu bych studentům doporučoval větší odvahu při vystupování z vlastní ulity a komfortní zóny.

Kromě vědy máte také řadu koníčků. Korespondují nějak s vaším profesním zaměřením, nebo se snažíte ve volném čase od vědy úplně oprostit?

Moje koníčky se stále točí kolem biologie, je to především moje rodina, přátelé, dům, zahrada a pes, kteří mi poskytují zázemí a návrat k běžným záležitostem. A stejně tak je mi koníčkem i práce a kdykoliv vyplňuji nudné tabulky či formuláře, snažím se myslet spíš na onu světlou stránku vědy, která mi stále poskytuje potěšení. Schopnost myslet a tvořit je dar, který bychom měli náležitě využít pro dobro nás samotných, společnosti a poznání. Práce je mi koníčkem a hranice mezi aktivitami pracovními a odpočinkovými je u mě poměrně fluidní.

Co je pro vás nejlepší způsob relaxace? A jakou knihu byste si s sebou vzal na opuštěný ostrov?

Těch věcí je celá řada a patří k nim nejen soukromé, ale i některé pracovní aktivity. Běžná relaxace zahrnuje zahradnické práce, procházky se psem a pobyt v přírodě, pokud je teplo, stolní hry s rodinou či přáteli, návštěvy divadel, výstav, cestování… Stejně tak rád sleduji dobré dokumentární či hrané filmy a seriály na internetových platformách. Mám řadu oblíbených knih a z hlediska opakovaného čtení bych volil nejspíše mezi Na východ od ráje Johna Steinbecka a Vojna a mír Lva Nikolajeviče Tolstého.

Máte nějaké dosud nesplněné přání, ať už jde o profesní, nebo osobní život?

Mám trvalý pocit, že se mi sny plní průběžně. Před více než třiceti lety jsem se dal dohromady se svou ženou. Je mimořádně úspěšná v rámci své profese, jíž jsou pohybové divadlo a choreografie, které v současnosti vyučuje na katedře nonverbálního divadla HAMU. Oba jsme svým oborům propadli, a zároveň máme poměrně flexibilní kalendáře a můžeme trávit hodně času spolu i s našimi dcerami. Nevím, co dalšího bych si měl přát, snad jen aby nám to vydrželo v lásce a zdraví. Pokud bych pak mohl vyslovit zcela nerealizovatelné přání, pak bych se přimlouval za zlepšení politické, ekonomické a ekologické situace v rovníkové Africe tak, aby zde do budoucna žili šťastní a bohatí lidé i termiti.

Jakou zásadní radu byste dal mladému člověku, který právě začal studovat na České zemědělské univerzitě?

Dobře si promysli, čeho chceš v životě dosáhnout. Přemýšlej, jak vidíš sám/sama sebe za 10 let. Přizpůsob strategii svému cíli a zároveň nevsaď všechno na jednu jedinou kartu. Buď otevřený/á novým výzvám. Věř si a nikdy se nevzdávej: nedostatek v jedné oblasti často znamená výhodu v jiné. Žij naplno, buď aktivní v reálném životě. Dělej svou práci na 150 % a věř, že odměna tě nemine.

A vaše životní krédo?

Poznej sám sebe.

Ptala se: Lenka Prokopová / Foto: archiv J. Šobotníka

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content