Udržitelná existence vlka v kulturní krajině je předmětem zájmu vědců ČZU

Můžete ve stručnosti připomenout závěry projektu OWAD?

Během více než tří let jsme ustavili pravidelný a systematický monitoring vlků, inspirovaný modelem, který má dlouhou tradici v sousedním Sasku. Námi zavedený model monitoringu, který jsme začali používat v severních Čechách, se však začíná pomalu prosazovat i do dalších regionů v ČR. Na základě intenzivní spolupráce se Sasy se nám podařilo prvky jejich monitorovacího systému promítnout i do vloni schválené koncepce monitoringu vlka pro celou Českou republiku. Ale zejména díky rozběhnutému monitoringu máme detailní představu o struktuře populace, reprodukci, disperzi či sezonních změnách počtu vlků v jednotlivých teritoriích. V tomto nám velmi pomáhá také identifikace jedinců pomocí genotypizace zbytkové DNA z nalezených vzorků (trus, moč, kořist atp.).

Dalším podstatným příspěvkem projektu bylo založení několika dlouhodobých výzkumných témat, na kterých jsme též spolupracovali s dalšími institucemi v ČR a partnery ze Saska. Příkladem jsou podrobná data o struktuře potravy vlků, nyní máme dobrý komparační materiál pro srovnání změn potravní ekologie vlků v rámci střední Evropy. Díky podpoře projektu OWAD se podařilo vybudovat velmi komplexní zázemí pro odchyt a telemetrii vlků – což je jedna z velmi těžkých a technicky komplikovaných disciplín v ekologii savců. Dokladem toho, že se celé dílo zdařilo, je i vloni první odchycený vlk s obojkem v ČR – tato samice nám dodnes běhá na Šumavě a pravidelně posílá prostorová data.

Náš projekt začal patrně včas, podařilo se jím zachytit hlavní vlnu rozšiřování vlčí populace v ČR. S šířením vlků se pochopitelně probudil silný veřejný a mediální zájem o tento silně konfliktní a kontroverzní druh. My jsme od počátku počítali právě s prací s veřejností na lokální, regionální i celonárodní úrovni; tento aspekt je velmi důležitý při návratu velkých šelem obecně. V průběhu řešení jsme tak měli možnost oslovovat různé úrovně společnosti, např. laickou veřejnost či profesní skupiny. Uspořádali jsme desítky seminářů, workshopů, pracovali s různými úrovněmi médií a vyprodukovali množství zpráv o návratu vlků. Naším cílem bylo dostat co největší množství objektivních informací k co největšímu počtu lidí různého zaměření. Podařilo se nám tak vyvinout i dva weby, které jsou již ustáleným zdrojem aktuálních a ověřených informací o vlcích nejen v projektovém území. Čtenář zde nalezne i detailnější reporty o tom, co se během projektu podařilo (viz owad.fzp.czu.cz). Na tomto webu je patrné, že s koncem projektu OWAD nám téma vlka neutichlo, ale navázali jsme dalším projektem (nyní projekt OWADIS), který čerpá ze zavedené spolupráce mezi partnery a uchopil některé další výzvy, jež se snaží posunovat dále kupředu.

Na základě terénního monitoringu vznikla mapa vlčího osídlení v Čechách. Co nám přesně říká?

Tato mapa vzniká již několikátý rok, my ji aktualizujeme zejména dle nejnovějších výsledků výše uvedeného monitoringu. Na tomto výstupu spolupracujeme intenzivně s dalšími výzkumnými subjekty, kdy každý dodává data z regionu, ve kterém dominantně působí. Mapa tedy představuje rozmístění a určení typu teritorií vlků v ČR v tzv. vlčím roce; ten vždy běží od května do dubna a používá se, protože lépe odpovídá reprodukční biologii vlků. Z poslední vyhodnocené sezony vlčího roku 2019/2020 vidíme, že vlci u nás utvořili 22 trvale obhajovaných teritorií. Ne každé teritorium je však obsazeno plnou smečkou. Někde, kde je teritorium teprve založeno, nacházíme solitérního, byť rezidentního jedince (budoucí alfa samec či samice). Jinde je pár již utvořen, ale ještě se mu nepodařila reprodukce. Ovšem ve většině teritorií nacházíme smečky, tedy příbuzensky spjaté vlky, kde je rodičovský pár a pak několik mladých vlků v jedné či dvou generacích. Nutné je zmínit dvě věci, naprostá většina aktuálně evidovaných teritorií je přeshraničních. V těchto teritoriích vlci běhají z části v ČR a z části v sousedních zemích – někdy jsou dominantně v ČR, ale někdy zase na cizím území. Druhý podstatný moment je, že počet vlků ve smečce sezonně dosti kolísá, mladí vlci mají značnou úmrtnost (doprava, ilegální odstřel atp.). Subadultní vlci pak opouštějí rodnou smečku a vydávají se hledat své vlastní teritorium. Není tudíž lehké stanovit celkové počty vlků v jednotlivých teritoriích, ani dokonce není metodicky ustanoveno jedno období, kdy by se vlci měli počítat. Předcházím tak časté otázce, kolik je u nás vlků – není na to jednoduchá odpověď. Řešení tohoto rébusu musí zahrnovat oba zmíněné aspekty, tj. mezistátní sdílení teritorií vlků a sezonní fluktuaci v každé smečce. A tomuto „rozřešení“ se rozhodně v budoucnu chceme intenzivně věnovat.

Jak hodnotíte Program péče o vlka, strategii reagující na rozšíření vlčí populace na českém území?

Byli jsme – jako zástupci velkého mezinárodního projektu – u přípravy a finalizace Programu péče. Proběhlo mnoho jednání s různými, i opozičními skupinami a odpůrci této koncepce. Spokojeni nejsme v zásadě nikdo, jelikož každý by chtěl dokument posunout více na svou stranu od dojednaného kompromisu. Je však důležité, že u takto kontroverzního druhu se relativně rychle povedlo dojednat a schválit Program péče, do kterého byly velmi rychle zapracovány i mnohé nové postupy a přístupy v ochraně i výzkumu vlků. Ale tento dokument je vlastně jen takovým rozcestníkem (dnes se říká často cestovní mapou), píše se v něm, co a kdy se má udělat a v jakém časovém rámci. Vzniknout by tedy měly další doprovodné a podrobnější dokumenty, které upřesňují, jak k vlkovi v jednotlivých aspektech přistupovat. Pro nás výzkumníky tam jsou nastíněny zásadní a prioritní směry, kterými se má základní i aplikovaný výzkum vlčí populace v ČR dále ubírat.

Jak vidíte budoucnost vlčí populace v Čechách?

Osobně odhaduji, že počty vlků ve střední Evropě, ČR nevyjímaje, budou růst, avšak nijak závratnou rychlostí. Dokážu si představit, že vlci budou přítomni ve všech odlehlejších oblastech pohraničních hor, mnohdy budou zasahovat i do vnitrozemí – příkladem budiž již dnes existující smečka v okolí Ralska. Limitou pro ně však bude značná intenzita využití převážně vnitrozemských oblastí moderním člověkem. Například si nedokážu osobně představit, že vlci budou mít trvale ustavenou smečku u Kolína či Kroměříže. Problém naší krajiny s velkými lány, minimem dělících prvků ve formě lesíků, remízů atp. tak bude omezením pro vznik trvalého osídlení vlky v čistě zemědělské krajině. Na druhé straně dle mého mohou být vlci trvale přítomni na Vysočině, v Brdech či Jeseníkách. Do jaké míry však bude pro vlky omezující značná intenzita volnočasového užívání krajiny lidmi, je otázkou. Např. intenzivně turisticky zatížené Krkonoše asi těžko bude obývat plachá vlčí smečka.

Jakým směrem se bude nyní ubírat další výzkum?

Bude velmi zajímavé popsat preferenci vlků k habitatům, které máme ve střední Evropě k dispozici, vč. výše uvedených interakcí. V nejbližších letech nás bude zajímat, jaké jsou determinanty biotopů, které v našich podmínkách vlci odmítají (víkendová návštěvnost, intenzivní zemědělství atp.). To, že podstatným selekčním faktorem je výrazná fragmentace lidskými komunikacemi, již víme teď kvůli často dokumentovaným střetům vlků s dopravními prostředky. Jak se s tím však vlci vypořádávají behaviorálně, tj. jak např. silnice obcházejí, jak často a blízko se k nim dostávají, budeme schopni zjistit jen velmi podrobným a dlouhým studiem. Jedním ze zásadních nástrojů, které budeme v budoucnu ve výzkumu vlků používat, bude rozhodně pokračování v jejich odchytech a telemetrii. To je technika, která nám tyto a jiné otázky pomůže efektivně zodpovědět.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová

Foto: Tomáš Jůnek