Letošní osvětová kampaň má genderový podtext. Sloganem „Její země, její práva“ (Her Land, Her Rights) se zaměřuje na roli žen v globálním úsilí snižovat a zastavit degradaci půdy a upozorňuje na fakt, že v řadě zemí světa mají ženy nerovný a omezený přístup k půdě a omezená práva k nakládání s půdou.
„Pro Českou republiku je zásadní, abychom si vodu v krajině a půdu dokázali chránit pro nás i příští generace. Ministerstvo životního prostředí má proto s Ministerstvem zemědělství vládou čerstvě schválenou Koncepci ochrany před následky sucha pro území České republiky na období 2023–2027,“ upozorňuje ministr životního prostředí Petr Hladík.
Česká krajina se podle něj musí adaptovat na změnu klimatu o to rychleji, že na základě aktuálního vyhodnocení hydrologické situace a modelovaných scénářů očekáváme nárůst teploty vzduchu o více než dva stupně Celsia ještě před rokem 2040. „Nutnost realizace adaptačních opatření, zejména efektivních opatření k zajištění vodních zdrojů pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, zabezpečení energetických zdrojů a současně i opatření k zadržení a posílení vody v krajině pro krajinné ekosystémy i zemědělskou produkci jsou tedy naléhavější. Ročně proto oba resorty na boj se suchem vyčlení v následujících letech celkem 16 miliard,“ doplňuje ministr Hladík.
Úmluva OSN o boji proti desertifikaci byla sjednaná v roce 1994 především pro účely řešení nepříznivého stavu v afrických zemích. Dnes je celosvětovou mezinárodní smlouvou pro ochranu půdy před degradací a zmírňování dopadů velkého sucha. Zapojeno je v ní 197 zemí a jako celek i Evropská unie. Úmluva pamatuje také na region střední a východní Evropy a jeho specifické podmínky, jako jsou ohroženost vodní a větrnou erozí či znečištění půd chemickými látkami. Konkrétně je řeší přílohou Úmluvy platnou od roku 2001. Česká republika přistoupila k Úmluvě v roce 2000 a podílí se tak na celosvětové úrovni na hledání způsobů, jak zmírňovat dopady sucha a předcházet degradaci půdy v ohrožených oblastech.
Zdroj: MŽP
Podobné články
Možná bude někomu tento titulek znít divně. Onen údiv je však vyjádřen v samotné otázce – zda je možné, či zda není možné dělat vědu jinak, než tomu bylo po předchozí staletí.
Johana Rondevaldová je s Fakultou tropického zemědělství spjata již od svých bakalářských studií. Zaměřuje se na využití méně známých rostlinných druhů, které mohou významně přispět k řešení podvýživy a chronických onemocnění. Více se dozvíte v rozhovoru, který nabízí zajímavý pohled