Svátek svatého Martina je dnem hojnosti i vzpomínky na válečné veterány

Příměří v Compiègne

Zatímco k nám svatý Martin z Tours, římský voják, poustevník a biskup dodnes promlouvá napříč staletími, tradice Dne válečných veteránů je stará teprve 105 let. Je to den věnovaný ukončení prvního celosvětového válečného konfliktu. Příměří mezi zeměmi Dohody a Německem bylo podepsáno právě 11. listopadu 1918 v 11 hodin ve vlakovém voze u severofrancouzského města Compiègne. Od té doby se tento den připomíná v západní Evropě a v USA a od roku 2004 také v České republice. Symbolem vzpomínky na válečné veterány se staly květy vlčího máku, které pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě. Vděčíme za něj básni Na flanderských polích kanadského chirurga ze západní fronty Johna McCraea. Vlčí máky v klopě nosí v tyto dny lidé v celém „západním“ světě a konají se pietní vzpomínky, do nichž se dnes zahrnují i hrdinové novodobých konfliktů. U nás taková tradice existuje na mnoha místech. V Praze je to tradičně náměstí Míru, kde radnice Prahy 2 už poosmé chystá velkolepý program ve spolupráci s Armádou ČR. Největší oslavy ale patří místům, kde po čtyři válečné roky umírali mladí lidé na obou stranách západní fronty: ve Flandrech a ve Francii.

Svátek sv. Martina

Mnohem veselejší stránkou dne s datem 11. listopad jsou oslavy svátku jednoho římského vojáka, který žil ve 4. století. Svatomartinská husička a mladé víno k nim neodmyslitelně patří, stejně jako martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče či zahýbáky. Byl a je to jeden z nejoblíbenějších svátků roku, ať už sv. Martin přijel na bílém koni, nebo ne – jako pravděpodobně letos.

Proč se jí husa na svatého Martina

K pojídání husy se tradují dvě apokryfální legendy ze života sv. Martina. Jedna praví, že svatý Martin, který měl být jmenován biskupem, se z vrozené skromnosti před takovou poctou ukryl do husince. Husy svým kejháním Martinovu skrýš prozradily, což byl pádný důvod, aby skončily na pekáči.

Jak vznikla pranostika svatý Martin přijíždí na bílém koni?

Pravděpodobně na základě toho, že Martin jako voják jezdil na bílém koni. Jelikož často v historii na tento den začíná sněžit, je svátek svatého Martina spojován právě se sněhem. Obdoba této pranostiky je například i „Na svatého Martina bývá bílá peřina“.

Proč se pije svatomartinské víno

Označení svatomartinské víno ve spojitosti s vítáním nového vína se začalo užívat již na dvoře císaře Josefa II. Začátkem listopadu končila vinařům pracujícím u větších sedláků služba a některá vína bývala už tou dobou ve sklepě „vyčištěna“, a proto bylo zvykem ochutnávat novou úrodu.

Období svatomartinského vína je zcela zásadní etapou vinařského roku a 11. listopad se dá nazvat skutečným svátkem českých milovníků vína. Jedná se o obnovení tradice staré několik staletí a v novodobé historii jde o pádnou odpověď na francouzské Beaujolais nouveau. I svatomartinská vína jsou totiž prvními víny daného ročníku, na která jsou zvědavi výrobci i konzumenti. Pokud se totiž mladé svatomartinské vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník.

Obecně uznávaná zvyklost říká, že svatomartinským vínem si můžete přiťuknout právě na sv. Martina 11. listopadu v 11 hodin. Od této chvíle se smí podávat (a prodávat) a nastává doba ochutnávek, svatomartinských hodů a velkých slavností.

Známé pranostiky na sv. Martina

Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.

Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.

Na sv. Martina jiskrná vína.

Na sv. Martina, drž se synku komína.

Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce, páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.

Na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu.

Sv. Martin přijíždí na bílém koni.

O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá.

Radost Martina je hus a džbán vína.

Na sv. Martina bývá dobrá peřina.

Martinův led, bude vodou hned.

Na sv. Martin, ještě se tam vrátím, ale na svatého Mikuláš mě tu najisto máš.

Lenka Prokopová