„S pacienty si povídám. Součástí profesního přístupu je působit sebejistě a být autoritou pro zvíře i jeho pána,“ říká veterinární lékařka Martina Frühauf Kolářová

Veterinární lékař musí mít široký záběr, ale určitě máte něco, co vás zajímá víc. Jaká je vaše specializace?

Králíci a fyzioterapie. Když jsem před dvanácti lety nastoupila po škole na své první pracoviště, nikdo se tam v té době nevěnoval fyzioterapii. Zároveň se tam ale provádělo hodně ortopedických operací a ta zvířátka potřebovala pomoc při rekonvalescenci, tak jsem začala dělat fyzioterapii. Postupem času jsem zjistila, že jsou mi blízcí drobní savci, králíci obzvláště. Nehledě na to, že jsou nesmírně roztomilí. Kdo by odolal malému králíčkovi, co si budeme povídat.

Vloni v říjnu jste otevřeli novou výukovou veterinární ambulanci, jak se vám chvíli po otevření daří?

Musím říct, že klienti naši ambulanci navštěvují hojně. Líbí se jim, že v naší ordinaci ještě není cítit dezinfekce a další typické medicínské pachy, které zvířata zneklidňují. Pravidelně k nám dochází například pejsek na tzv. zvykačku, protože jinak se k lékaři extrémně bojí, ale u nás to pro něj není tak stresující. Takže i takové možnosti můžeme nabídnout. Jednou z velkých snah je, aby klienti měli z návštěvy u nás co nejpříjemnější zážitek a pokud možno žádný stres. Je totiž velmi důležité, aby i majitel zvířete byl v pohodě. Pán je pro zvíře vůdcem smečky a jeho chování se na zvíře přenáší.

Máme krátce po Vánocích, jaké nejčastější případy řešíte v ordinaci během svátků?

Bohužel mnohdy se stává, že majitelé v klasickém předvánočním shonu zcela zapomenou na své mazlíčky. Když po Štědrém dni ten největší shon opadne, čekárna se nám často zaplní zvířaty, u kterých obtíže trvají již několik dní, někdy i týdnů, ale majitelé jim do té doby nevěnovali pozornost. Další časté případy jsou podobné jako u lidí, zejména přejídání a stres spojený s cestováním a návštěvami. A do toho všeho pak přichází Silvestr. Rušné oslavy, hlasité petardy a množství podnapilých lidí v ulicích způsobují, že jsou zvířata často velmi vystrašená a vystresovaná.

Objevují se také nevhodné dárky v podobě mazlíčků?

Samozřejmě. Klienti po Vánocích přicházejí s tím, že dostali zvíře, se kterým ale nemají žádné zkušenosti. Nevědí, jak se o ně správně starat. Často se navíc stává, že si lidé pořídí například štěně, ale když se v lednu vracejí do práce a školy, zjišťují, že na ně vlastně vůbec nemají čas.

Stává se často, že noví majitelé takto neodhadnou své možnosti?

Bohužel ano. V současné době navíc hodně řešíme takzvaná „covidová štěňata”. Spousta lidí si během lockdownu pořídila psa, který si zvykl, že je s ním páníček celý den doma. Najednou po půl roce odchází do práce a zvíře je zmatené. Štěně ani jakékoliv jiné mládě samozřejmě nechápe, že přijdete večer domů. Podobný případ jsem nedávno řešila u kočky s kožním onemocněním, která již vystřídala několik veterinářů. Po rozhovoru s jejím majitelem jsem zjistila, že potíže se objevily ve chvíli, kdy odjeli na dovolenou. Kočka samozřejmě vnímá naši nepřítomnost a ten stres se může projevit podobnými příznaky.

Jak se pak dá taková situace řešit?

Tato pacientka k nám bohužel přišla s již pokročilou dermatitidou, tak jsme museli udělat potřebná vyšetření, a nakonec nasadit antibiotika. Důležitá je ale prevence. Klienti sami musí přijít na to, co bylo v daném případě spouštěčem. Je důležité si problém uvědomit a pojmenovat ho, abychom se mohli situaci příště vyvarovat. Pokud si veterinář s majiteli nepopovídá, bude pouze potlačovat příznaky, ale nezjistí opravdové jádro problému.

U humánní medicíny se velice často mluví o přístupu k pacientovi, je tedy tento trend také součástí té veterinární?

Já na psychologický přístup určitě dbám a myslím, že mohu promluvit i za své kolegy, kteří tu budou ordinovat. Dr. Načeradská má i svou kliniku, která je „cat friendly”, takže ona je vlastně renomovaný kočičí psycholog. Když jste v praxi a vidíte, jakým způsobem se ubírá veterinární medicína, tak si uvědomíte, že už bylo na čase k tomu dojít. I v humánní medicíně nedostaneme jen injekci a léky, nezbytná je také komunikace. Mnoho onemocnění je psychosomatických, a to nejen u lidí.

Veterinární medicína se velmi přibližuje té humánní. Co ještě bychom našli společného?

Velice mile mě překvapilo, kolik studentek našeho oboru se chce zabývat výživou zvířat. Protože výživa, stejně jako u lidí, jde do popředí i u zvířat a je velice důležitá. Naši klienti často nemají povědomí, jak by měli správně krmit a jakou potravu pro zvíře zvolit. Mnoho veterinářů se při úvodním pohovoru nezajímá, čím je zvíře krmeno. A ono nestačí jen odpovědět „granulemi nebo vařím”. Je důležité zjistit, jakou značkou granulí a s jakým složením. Mnohdy zjistíme, že alfou a omegou problému je právě krmení. Když přijde do ordinace nový klient, vždycky se na to ptám, i když jde třeba jen o očkování. Informace o výživě je totiž důležitou součástí diagnostiky.

Na co je tedy potřeba dávat pozor?

U zdravého zvířete je důležité sledovat, aby mělo dostatek živin odpovídající jeho věkové kategorii a plemenu. Jinak budeme krmit mladou dogu a jinak štěně čivavy. To samé platí u králíků nebo koček. V momentě, kdy vidím, že pejsek je silně obézní, tak si s klientem musím o problému popovídat a doporučit mu vhodnou stravu. Na trhu jsou například granule, které pomohou zvířeti zhubnout. Druhá věc je nemocné zvíře. Pokud budeme mít starší kočičku s chronickým onemocněním ledvin, doporučím speciální ledvinovou dietu, která šetří orgán jako takový.

Pokud zrovna nemáme cestu k veterináři, co můžeme začít sledovat sami?

Určitě doporučení výrobce, vybrat kvalitní krmivo. Vhodnou stravou asi nebude dvanáctikilogramový pytel granulí za 200 korun. Tam moc živin a kvalitní bílkoviny nebude. Myslím, že adekvátní cena za 12 kg granulí je tak kolem 1500–2000 Kč. V dnešní době to zkrátka něco musí stát, pokud chcete kvalitní potraviny. Oběd za desetikorunu přece také neuvaříte. Pak můžete sledovat, jestli zvířátko není hubené nebo naopak nepřibírá, jestli má kvalitní srst a trus. Pokud je všechno v pořádku, granule neměňte.

A samotné granule stačí?

Pokud jsou kvalitní, stačí. Někteří lidé namítají, že jim by jíst stále to stejné nechutnalo, ale my jsme všežravci. Není potřeba ke granulím přidávat tvaroh, vajíčko apod. Na vývoji zvířecích krmiv se podílejí skutečné špičky a pečlivě bádají a pracují na tom, aby zvíře ve stravě dostalo dostatek živin v dané kategorii – mládě, senior, kastrované zvíře, sportovní pes apod. A proto říkám, kvalitní granule plně stačí.

Nedá mi to, abych se nezeptala na pamlsky. Tu kousek šunky, tu třeba sousto dortíku?

Je těžké odolat loudícím očím, ale lidská strava rozhodně nepatří do zvířecího jídelníčku. Hodně sladíme, solíme, kořeníme. To pro zvířata prostě není. Proti čemu nic nenamítám, je B.A.R.F., tedy syrová strava. Spoustě psů to vyřešilo gastrointestinální problémy. Problém je v tom, že je to teď moderní a spousta lidí si myslí, že psovi koupí „flák“ masa a pes bude spokojený. Ale tak to úplně není. Když jde o štěňata v růstovém období, je potřeba dbát na to, aby dostala, co potřebují. Málokdo dokáže sám přesně spočítat, jak výživu nastavit. Často se stává, že psovi krmenému B.A.R.F. při krevním rozboru zjistíme, že má rozhozené železo nebo vápník. Doporučuji tedy během růstu krmit granulemi, kde jsou zajištěny všechny výživové složky, a až budou zavřeny růstové zóny, až bude pejsek „hotový“, tak je možné přejít na B.A.R.F. Seniora ale zase doporučuji krmit granulemi.

Pojďme se ještě vrátit k přístupu veterinárního lékaře ke klientovi, což je ve vašem případě nejen zvíře, ale i jeho pán.

Když začnu páníčkem, často už ve dveřích poznám, jak bude potřeba s takovým člověkem pracovat. Už výběr zvířete a plemena často napoví, jaký klient je. Každého musím uvést do pohody a rozmluvit ho, jeho svěřenec mluvit nedokáže, jsem odkázána na informace od majitele. Snažím se jim ukázat, že jsem především člověk, nejen lékař, a hlavně dávám najevo, že je pro mě prioritou zvířeti pomoct. To musím ukázat i studentům. Naším úkolem je připravit je na všechny možné situace. Od čerstvého chovatele, který může být roztomile vyjukaný, až po majitele zvířete, které je v terminálním stádiu. Musíme si zachovat empatii, zároveň bychom neměli s klientem plakat.

Jak přistupujete ke zvířecím pacientům? Snažíte se je hladit a uklidňovat, nebo si spíš udržujete pracovní odstup?

Nejprve si popovídám s majitelem, a přitom po očku sleduji, jak se zvíře v ambulanci chová. Jestli je spíše vnímavé a aktivní, nebo jestli se schovává v rohu. Řeč těla prozradí opravdu hodně a když vidím signály, které naznačují, že je zvíře ve stresu a mohlo by mě například pokousat, samozřejmě si držím větší odstup. Ale protože agresivita u zvířat je mnohdy spojená se strachem, nejdůležitější je eliminovat takovou situaci předem. Nejlépe právě navozením příjemného prostředí, ve kterém se pacient, klient i lékař budou cítit dobře.

Co si pod takovým příjemným prostředím máme představit?

Je to zájem o zvíře, tón hlasu. S pacienty si povídám, ale nešišlám na ně. Součástí profesního přístupu je působit sebejistě a být v dané situaci pro zvíře (i klienta) autoritou. Majitelé se často diví, že mě jejich mazlíčci poslouchají. Pro navození příjemného prostředí jsou velmi důležité i pachy v ordinaci. Někteří lékaři, specializující se na kočky, používají ve svých ordinacích dokonce kočičí feromony.

Nová ambulance vznikla zejména díky akreditaci nového bakalářského programu, který se na ČZU začal vyučovat. Co vlastně znamená pojem veterinární asistent?

Určitě to není žádná sekretářka veterináře, která by mu měla nosit kávu nebo čaj. Jeho role je velice důležitá. Pod dozorem veterinárního lékaře provádí očkování, doporučuje antiparazitární programy, radí ohledně výživy, chovatelské péče, obsluhuje diagnostické přístroje, hlídá anestezie, stará se o hospitalizovaná zvířata, nese za ně odpovědnost a důležitou roli hraje i v managementu veterinární praxe. Řeší komunikaci, výživu i péči. Veterinární asistent musí mít znalosti o jednotlivých druzích zvířat a různých onemocněních. Ví, co si „může dovolit“ k psovi, který je epileptik, kardiak. Takže je to kvalifikovaná síla, která často pracuje v tom svém sektoru samostatně. Samozřejmě mnohdy po konzultaci s veterinárním lékařem. V mnoha zemích bývá též někdy nazýván veterinární sestra.

Jaká je situace na českém pracovním trhu? Mají absolventi šanci najít uplatnění?

Na českém veterinárním trhu je obrovský nedostatek veterinárních sester a asistentů. Ve světě mají veterinární lékaři běžně k ruce tři až čtyři sestry, u nás jsou ale i ordinace, které nemají sestru žádnou. To samozřejmě výrazně ovlivňuje kvalitu péče, kterou může lékař v danou chvíli nabídnout.

Proč tomu tak je?

Hlavním problémem je určitě nedostatek vzdělaného personálu. Mezi současnými sestrami mohou být bývalí zaměstnanci útulků, ale i prodavačky. Rozhoduje jejich cit a talent. Následně si je lékař musí do podoby své veterinární sestry tzv. vychovat. Bohužel u nás tomuto problému příliš nepomáhá ani legislativa. V České republice z právního hlediska neexistuje povolání veterinární sestry, resp. asistenta. A protože povolání u nás není oficiálně pojmenované, takový člověk nemá ani žádnou právní zodpovědnost a za všechny jeho případné chyby zodpovídá veterinární lékař.

Nový bakalářský program by toto mohl částečně pomoci vyřešit?

Existují střední veterinární školy, ale z vlastní zkušenosti vím, že často nenaplňují ani očekávání studentů, natož veterinářů. To množství informací nemůže zvládnout pokrýt střední škola a vzdělání sester by na ní rozhodně nemělo končit. Vysoké školy si mohou dovolit větší specializaci na konkrétní obor. Absolventi programu tak získají jak potřebné vzdělání, tak i status určité zodpovědnosti.

Kdo především má o nový program zájem?

Pro mě bylo velmi milým překvapením, že velkou část zájemců o studium tvoří veterinární sestry, které si u nás samy chtějí dodělat potřebné vzdělání. Samy od sebe mají touhu rozvíjet se i v teoretických znalostech a zlepšovat se ve svém povolání, to je skvělé. Dále u nás chtějí ve studiu pokračovat studenti zmiňovaných středních veterinárních škol, zájemci o fyzioterapii a v neposlední řadě zájemci, kteří mají zkrátka pozitivní vztah ke zvířatům.

Jak probíhá přijímací řízení?

Přijímací řízení probíhá nejprve formou písemných testů z biologie a chemie. Letos se nám přihlásilo na 300 uchazečů, převážně děvčat, což je pro nový program skvělý výsledek. Druhé kolo v podobě ústního pohovoru hodnotíme my veterináři společně s garanty. Chceme vidět, jaké má člověk vystupování, jestli je pro tuto profesi vhodný. Práce veterinárního asistenta není jen o hlazení štěňátek, musí umět zvládat i nepříjemné a obtížné situace.

V logu vaší ordinace vidím symbol zeměkoule, co pro vás představuje?

Fungujeme na principu globálního vnímání. Propojení praxe, výuky a vědy. Ne nadarmo se říká, že k učení nových věcí potřebujeme propojit alespoň tři smysly – sluch, zrak a hmat. Současně chceme zdůraznit celosvětový trend specializace ve veterinární medicíně.

Je pro klienty benefitem, že je vaše veterinární ambulance součástí fakulty, potažmo univerzity?

Z mého pohledu je to obrovský benefit. Mohou se zde setkávat se specialisty, a to nejen s námi – prof. Svobodou, dr. Načeradskou a mnou, ale také s externisty. Chceme, aby zde několik hodin týdně pracovali evropští specialisté – jakože máme ve veterinární medicíně opravdu velké odborníky. Spolupráce s nimi už je navázána, teď to jen uvádíme do praxe. Klient se taky může spolehnout, že budeme pracovat s novými trendy. Tím, že jsme na univerzitní půdě, víme, co je v naší oblasti nového, co ukázaly a potvrdily výzkumy. Mnohdy se stává, že lékaři ve veterinárních ordinacích zamrznou na určitém bodě a v medicíně, která je neskutečně dynamickým oborem, se neposouvají. To je motivace i pro nás. Výuková veterinární ordinace je vlastně výuková i pro nás, lékaře.

Co může ordinace novým klientům nabídnout?

V rámci naší odborné praxe, poskytujeme slevu 10 % pro studenty a zaměstnance ČZU. Lidé se na nás mohou obrátit s jakýmkoliv problémem, poradenství poskytujeme i přes telefon nebo email. Máme přístup k nejčerstvějším vědeckým poznatkům a moderní medicíně. Nebráníme se ani dalším aktivitám, už máme počátky spolupráce na určitých grantech a projektech. Disponujeme plně vybavenou laboratoří, kterou mimo ordinační hodiny můžeme využít k celé řadě dalších výzkumů.

Co byste závěrem vzkázala majitelům, a třeba i vašim potenciálním klientům?

Vzkázala bych, ať se nebojí našich studentů. To, že tu stojí student, neznamená, že péče o zvíře bude omezena. Naopak si myslím, že dostane mnohem víc, protože studenti s sebou přinášejí nové podněty a také pokoru. U nás v kuchyňce je nakreslený krásný sup a já vždycky říkám studentům: „Buďte supi!”. Ten sup nám připomíná skromnost, úsměv a pokoru. Pokoru k životu a zdraví, k tomu, že už zítra se může stát něco, co váš život změní.

Ptala se: Karla Mráčková

MVDr. Martina Frühauf Kolářová *1983

• Studium na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně ukončila v roce 2009, od té doby až do 3/2021 působila na Veterinární klinice v Horoměřicích.
• V současné době působí na Veterině v Jinočanech a ve Výukové veterinární ambulanci Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů. Jako poradce v magnetoterapii působí od roku 2014 do současnosti.
• 2017/2018 působila jako fyzioterapeutka psů a od února 2018 stála u zrodu projektu První pomoc psa, který vzdělává ohledně první pomoci doposud. Od února 2020 do současnosti působí na ČZU v Praze.