Svátek má

Jiří
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

Jak válka na Ukrajině změnila náš svět

Probuzení do zimního rána s datem 24. února roku 2022 přivodilo civilizované Evropě šok, na jaký ani s odstupem času nelze zapomenout. Zvlášť když jeho příčina trvá a konec je v nedohlednu. Jen kousek od nás se v ten den, ve svátek svatého Matyáše, rozpoutala genocida. Bezprostřední reakcí vedení České zemědělské univerzity na napadení Ukrajiny bylo odsouzení agrese: „Jsme přesvědčeni, že sporné otázky mezi svrchovanými státy musí být řešeny cestou vzájemného dialogu, jednání a diplomacie, nikoliv cestou dezinformací, demonstrace síly a vojenské agrese. ČZU je připravena adresně pomoci studentům a akademikům, kteří bez vlastního přičinění budou vývojem postiženi,“ uvedl tehdy rektor Petr Sklenička. Prvotní šok pak vystřídala obrovská vlna solidarity a konkrétní pomoc.

Jen pár dní po vypuknutí války poskytla univerzita náhradní domov stovkám válečných běženců, vesměs ženám s dětmi. Kromě střechy nad hlavou všichni mohli počítat se zajištěním stravy, hygienických potřeb, lékařské péče a psychologické pomoci, což se po přestálém traumatu ukázalo jako zásadní. Dobrovolníci z řad zaměstnanců i studentů jim pomáhali s vyřizováním úředních záležitostí, pro ty nejmenší bylo zřízeno Dětské centrum. Později došlo na hledání pracovních příležitostí pro ukrajinské ženy, škol a školek pro malé děti a možností studia pro ty starší.

V Suchdole našla azyl také Antonína Konar. Se dvěma malými syny Vasilem a Denisem uprchla z Koločavy na Zakarpatské Ukrajině dva dny po začátku ruské agrese.

„Neuměla jsem si představit, co nás čeká, nevěděla jsem, co si počneme. Bála jsem se, že na všechno budeme úplně sami, že nebudeme mít kde bydlet a nebude o nás nijak postaráno. Ale bylo to přesně naopak,“ vzpomíná paní Antonína na období velké nejistoty a obav. Ubytovali ji na kolejích a podobně jako dalším válečným běžencům se jí i synům dostalo veškeré péče a podpory. „Moje děti byly nemocné a mně moc pomohlo, že mi zde všechno řekli, volali místo mě lékařům, protože jsem neuměla dobře česky. Také jsem kvůli jazykové bariéře uvítala, že se o nás starali studenti a zaměstnanci z Ukrajiny. Dlouze bych vyjmenovávala, co všechno nám tady na univerzitě zajistili. Bylo to opravdu vše, co člověk potřebuje v běžném životě, což není málo. Jen si to neuvědomíte, když máte všechno automaticky,“ líčí Antonína Konar. A co ji tehdy nejvíc překvapilo? „Jak skvěle bylo všechno zorganizováno, jak se myslelo na všechno a na všechny. Na lidi, kteří mají malé děti, na ty starší, dokonce i na zvířata.“

Podle kvestora ČZU Jakuba Kleindiensta byla pomoc lidem přicházejícím z válkou postižené země jedinečná rychlostí, s jakou univerzita reagovala, a také komplexností: „Hned ve čtvrtek ráno, v prvních hodinách po vypuknutí konfliktu, jsme si telefonovali s panem rektorem, svolali jsme krizový štáb a začali organizovat pomoc. Naše univerzita má 650 ukrajinských studentů, ale také 1300 ruských. Aby nám tu nevznikl tavicí kotlík, museli jsme přijmout bezpečnostní opatření, která jsme také hned realizovali,“ vzpomíná kvestor a zdůrazňuje: „Naše univerzita projevila bezprecedentní připravenost. V režii krizového štábu vznikl komplexní proces zajištění potřebné pomoci poskytované již od příjezdu na území republiky. Koordinovala ji skupina UKRAJINA help za mohutné podpory stovky dobrovolníků – studentů i zaměstnanců univerzity,“ shrnuje kvestor Jakub Kleindienst události odehrávající se bezprostředně po ruské invazi na Ukrajinu.  

Akceschopnost pracovní supiny UKRAJINA help vedla k nastavení systému, který umožnil okamžitě vyčlenit na 300 lůžek spravovaných ČZU. Jednotný systém evidence ubytovaných přinesl možnost přímého propojení s cizineckou policií. V praxi to mj. znamenalo, že každý z uprchlíků dostal indentifikační kartičku, aby mohl při pohybu po městě prokázat svoji totožnost. Bylo zprovozněno Dětské centrum, kam mohly maminky při vyřizování svých záležitostí svěřit děti od dvou do 15 let profesionální pečovatelce Oxaně hovořící ukrajinsky.

Konkrétní formy pomoci

Česká zemědělská univerzita vyhlásila finanční sbírku na pomoc válečným běžencům, na jejímž kontě se již v prvním týdnu shromáždilo kolem 800 tisíc korun. Dalším významným počinem byla materiální sbírka. Do týdne se ve skladovacích prostorách nahromadily domácí potřeby, nádobí, drogistické zboží a věci pro děti. „Lidé nosili plenky, dětské hygienické potřeby, dudlíky, všechno pro miminka, protože se na veřejnost dostala informace, že tu máme i úplně malé děti. Takže sunar, přesnídávky, dětské sesličky, hrací deky. Pro ty větší sedačky do auta, houpačky, deskové hry, odrážedla, koloběžky, míče, švihadla nebo kolečkové brusle. Dřevěné postýlky různých velikostí donesli obyvatelé Suchdola a jedna školka nám darovala dětská lehátka, matrace a pyžámka,“ vyjmenovává koordinátorka sbírky Tereza Zuzánková z dlouhého seznamu darů, jimiž lidé chtěli válečným uprchlíkům ulehčit život.

Nezištnou pomoc nabídli i partneři univerzity a firmy jako dm-drogerie nebo alza.cz. „Nákup důležitých potřeb univerzita nejprve zajišťovala z vlastních prostředků, což bylo v plánu také u větší objednávky hygienických potřeb u drogistické sítě dm-drogerie markt. Její vedení se ale rozhodlo nám věnovat veškeré položky v hodnotě 300 tisíc korun zdarma. Prodejce elektroniky alza.cz zase věnoval pračky a myčky do ubytovacích zařízení, která jimi nedisponovala,“ vzpomíná s povděkem rektor ČZU Petr Sklenička. Na tyto vzpomínky navazuje ředitelka Odboru komunikace a PR Karla Mráčková: „Slova ´Pošli to dál´ zde našla svou novou symboliku. Chtěla bych velice poděkovat všem, kteří nám pomáhali pomáhat. Díky těmto partnerům, firmám i konkrétním lidem jsme měli mnohem větší možnosti v celkové péči o lidi, kteří museli náhle opustit své domovy. Můj osobní vděk patří za nevídanou bezprostřední empatii, za to, že nebylo potřeba nic dlouze vysvětlovat, o nic prosit, reakce v podobě dodávek nejrůznějších zásob byly velkorysé a okamžité.“

Univerzita zřídila kontaktní místo pro studenty, kteří potřebují pomoc, ale i pro ty ochotné pomáhat. Studenti a akademici z Ukrajiny se postupně začleňovali do studijních programů a výzkumných projektů. O dobré nápady nebyla nouze. Třeba bezplatná veterinární péče o zvířata, která si rodiny přivezly s sebou. ČZU tuto službu nabízela ve vlastní veterinární ambulanci.

Život v Kostelci, v Lánech a v Malé Chuchli

Většina uprchlíků z Ukrajiny našla náhradní domov na kolejích v Suchdole, kde pro ně univerzita vyčlenila 140 míst. Další byli ubytováni ve školních podnicích v Lánech nebo v Kostelci nad Černými lesy, šestnáct matek s dětmi pak v sídle Institutu vzdělávání a poradenství v Malé Chuchli. Tady už téměř patří „do rodiny“ a ta pro ně vymýšlí nová a nová překvapení. Ať jde o Velikonoce, Vánoce nebo milé dárky. Jako třeba kytara pro dívku, která tu svou musela při útěku nechat doma.

V Lánech hned začátkem března zprovoznili část podnikové ubytovny, kam se mohlo nastěhovat pětačtyřicet ukrajinských žen a dětí. Sousedé jim zajistili oblečení a další potřeby. Například dětem studujícím na dálku na ukrajinských školách hodně pomohlo šest notebooků od herečky Nikol Leigeb Štíbrové. A pravidelné dodávky pečiva od pekárny LA LORRAINE BAKERY GROUP uvítali úplně všichni. Ubytovací kapacita v Lánech se později rozšířila o dalších dvanáct pokojů a čtyřicet lůžek.

Ve Školním lesním podniku v Kostelci nad Černými lesy našlo střechu nad hlavou devětačtyřicet uprchlíků. Děti dostaly příležitost navštěvovat adaptační třídy, dospělí kurzy češtiny pořádané místními organizacemi.

Byl jsem, a stále jsem velmi hrdý na to, že naše univerzita dokázala poskytnout uprchlíkům pomoc v takovém rozsahu. Od ubytování až po kompletní balíček pomoci, který těmto zkoušeným lidem na útěku umožnil v těžkých chvílích důstojný život,“ shrnuje rektor ČZU Petr Sklenička.

Lenka Prokopová / Karla Mráčková

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content