Právní okénko Živé univerzity: Směrnice EU má posílit trestněprávní ochranu životního prostředí

Nová směrnice nahrazuje starší předpisy a výrazně zpřísňuje postihy. Nepoužívá sice termín „ekocida“, ale zavádí postih za tzv. „kvalifikované“ případy trestných činů, pokud povedou k rozsáhlé, podstatné a nezvratné škodě. Rozšiřuje seznam trestných činů, které zahrnují jednání poškozující kvalitu ovzduší, vody a půdy, ohrožující druhy nebo související s nelegálním nakládáním s odpady.

Členské státy EU musí nově zajistit trestnost i za činy spáchané z hrubé nedbalosti, pokud způsobí závažné poškození životního prostředí. Kromě změn ve vymezení trestného jednání dochází i k přehodnocení minimálních výší případných sankcí. Směrnice 2024/1203 rovněž obsahuje ustanovení o harmonizaci délky promlčecí doby, o zajištění a konfiskaci, stanoví ochranu oznamovatelů a požaduje umožnění použití vyšetřovacích nástrojů, které mají členské státy k dispozici v případě organizovaného zločinu. V neposlední řadě se zde také klade důraz na prevenci, školení, národní strategie boje proti environmentálním trestným činům a sběr informací o počtu oznámených, vyšetřovaných či spáchaných trestných činů proti životnímu prostředí. Unijní legislativa tak nastavila pravidla pro tvrdší postih závažných environmentálních zločinů a členské státy mají povinnost převést je do svých národních zákonů.

Trestné činy proti životnímu prostředí v českém právu

Než se blíže podíváme na připravovanou novelu trestního zákoníku na základě implementace směrnice 2024/1203, několik slov k pozici trestního práva v ochraně životního prostředí v ČR. Trestní právo v souladu se zásadou ultima ratio pouze doplňuje ochranu, která je životnímu prostředí poskytována jinými právními odvětvími v případě protiprávních činů proti životnímu prostředí cestou přestupkového práva jako specifické oblasti správního práva, která se zabývá méně závažnými porušeními právních předpisů. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku platí zásada subsidiarity trestní represe, nazývaná také jako princip ultima ratio. Podle ní lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění deliktní odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z hlediska deliktní odpovědnosti jako odpovědnosti za protiprávní jednání, tedy takové jednání, kterým se porušují jednotlivá ustanovení na ochranu životního prostředí či jeho složek, rozlišujeme odpovědnost trestněprávní a odpovědnost za správní delikty – odpovědnost přestupkovou. Jaký typ deliktní odpovědnosti konkrétní protiprávní jednání zakládá, závisí především na posouzení jeho závažnosti. Ve vztahu správní a trestní odpovědnosti platí přitom zásada ne bis in idem, tj. „ne dvakrát o tomtéž“. Trestní odpovědnost nastupuje až jako nejpřísnější prostředek v těch nejzávažnějších případech.

V České republice spadá většina protiprávních činů proti životnímu prostředí pod přestupky, za které zákon stanoví pokuty do 10 000 korun nebo jiné sankce. Kritické hlasy poukazují na nízkou efektivitu tohoto postihování, a to i v trestněprávních případech.

Trestné činy proti životnímu prostředí jsou v trestním zákoníku zařazeny do hlavy VIII jeho zvláštní části (§ 293 až 308 tr. zák.) a lze je rozdělit do dvou skupin. První představují obecné skutkové podstaty trestných činů ohrožení a poškození životního prostředí (§ 293 tr. zák.) a ohrožení a poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 294 tr. zák.), které chrání životní prostředí jako takové. Rozlišuje se tedy poškození a ohrožení životního prostředí úmyslné a z nedbalosti, přičemž trestem je odnětí svobody nebo zákaz činnosti. Druhou skupinu tvoří patnáct speciálních skutkových podstat trestných činů, vztahujících se k dílčím složkám životního prostředí jako poškození vodního zdroje nebo lesa, či k dílčím problémům a právem chráněným zájmům. Těmi jsou například neoprávněné vypuštění znečišťujících látek, neoprávněné nakládání s odpady, neoprávněná výroba a jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu, neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami z nedbalosti, poškození chráněných částí přírody, týrání zvířat, chov zvířat v nevhodných podmínkách, zanedbání péče o zvíře z nedbalosti, pytláctví, neoprávněná výroba, držení a jiné nakládání s léčivy a jinými látkami ovlivňujícími užitkovost hospodářských zvířat, šíření nakažlivé nemoci zvířat a šíření nakažlivé nemoci a škůdce užitkových rostlin. Vedle trestu odnětí svobody se zde používá jako postih zákaz činnosti.

Novelizace českého trestního zákoníku

Pro implementaci požadavků vyplývajících ze směrnice 2024/1203 do českého právního řádu je připravena novela trestního zákoníku a dalších souvisejících zákonů. Má za cíl plně transponovat nová unijní pravidla, která mají posílit ochranu životního prostředí a umožnit účinnější postih závažných ekologických deliktů. Česká republika v současné době trestný čin „ekocida“ jako takový nezná a neobjevuje se výslovně ani v předkládané novele trestního zákoníku. Dochází však k rozšíření definic stávajících trestných činů proti životnímu prostředí a k významnému posílení postihů za ekologické zločiny. Jsou zavedeny nové skutkové podstaty, které umožní postihovat i činy spáchané z hrubé nedbalosti s rozsáhlými ekologickými dopady. Výrazně jsou zpřísněny trestní sazby. Novela trestního zákoníku zavádí postihy za narušování životního prostředí, které mohou dosáhnout až na deset let vězení.

Pokud jde o ustanovení trestního zákoníku o trestných činech proti životnímu prostředí, novela zavádí nový trestný čin těžké poškození životního prostředí (§ 292a tr. zák.)  a těžké poškození životního prostředí z nedbalosti (§ 292b tr. zák.). Jde o postih nejzávažnějších protiprávních jednání proti životnímu prostředí, která vedou ke zničení nebo trvalému či závažnému poškození složek životního prostředí – půdy, vody, ovzduší nebo ekosystému – a to ve značném rozsahu, na značném území nebo s velkými náklady na odstranění následků. Postih se týká i zničení nebo trvalého či dlouhodobě závažného poškození přírodního stanoviště či biotopu druhu živočicha nebo rostliny v chráněné lokalitě a také mimořádně hodnotného ekosystému a stanoviště v evropsky chráněné lokalitě nebo v ptačí oblasti.

Tyto nové trestné činy tedy představují postih jednání s katastrofálními důsledky pro životní prostředí. V základní sazbě za ně mají hrozit dva roky až osm let vězení. Na tři až deset let by se podle novely trestní sazba zvýšila u členů organizovaných skupin, při porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání nebo funkce, při získání značného prospěchu nebo způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou lidí nebo smrti. Trestná má být už příprava činu.

Vedle úmyslné „ekocidy“ chce zákon postihovat jedním rokem až šesti lety odnětí svobody za „ekocidu“ spáchanou z nedbalosti. Při porušení důležité povinnosti to mají být dva roky až osm let. U méně závažných případů poškození a ohrožení životního prostředí se zvyšuje základní sazba na šest měsíců až pět let u úmyslu a šest měsíců až tři roky u nedbalosti. Při způsobení těžké újmy na zdraví nejméně dvou lidí či smrti má být možné uložit až desetiletý trest.

Mezi novými trestnými činy je dále nedovolené provedení záměru podléhajícího posouzení vlivů na životní prostředí a neoprávněná recyklace vody. V obou případech nové trestné činnosti má v základní sazbě hrozit půl roku až pět let odnětí svobody.

U nedovolené výroby a jiného nakládání s radioaktivní, jinou vysoce nebezpečnou látkou nebo s jaderným materiálem má být výslovně trestné i jejich ukládání, přepravení a zpracovávání. K trestnému činu poškození vodního zdroje nově přibude neoprávněný odběr vody, přičemž základní sazba se zvýší podle novely až na tři roky vězení. Trestní sazby mají vzrůst také u neoprávněného nakládání s odpady nebo chráněnými živočichy, u vypuštění znečišťujících látek a u poškození lesa.

Nezbývá než věřit, že připravovaná novela trestního zákoníku projde co nejdříve legislativním procesem. Účinnosti má nabýt 1. 7. 2026. Zatím ale v legislativním procesu nepopiratelná hodnota ochrany životního prostředí a jeho udržitelnosti zřejmě příliš nerezonuje a přednost někdy dostávají méně závažné právní úpravy.

JUDr. Jitka Mráčková, CSc., katedra práva Provozně ekonomické fakulty ČZU