Svátek má

Emil
18°C
Broken clouds
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
18°C
Broken clouds
Neděle
43.7108%
03:06
Min: 10°C
988
18:51
Max: 21°C
NNE 3 m/s

Pandemie potvrdila nutnost mít dobré zázemí v rodině i v práci,“ říká šéf Odboru bezpečnosti ČZU v Praze Jan Borák

„Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.“ Takové motto si zvolil někdejší doktorand Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze. Pro Jana Boráka je vodítkem i dnes, soudě podle způsobu řízení Odboru bezpečnosti na jeho alma mater. Na počátku pandemie se ocitl v pozici, kdy se svými kolegy musel na ČZU řešit jednu z prvních koronavirových nákaz. A po roce další prvenství ČZU, zřízení testovacího centra na přítomnost onemocnění COVID-19 přímo v kampusu. Mezi tím týdny a měsíce práce nad rámec běžných povinností. S Ing. Janem Borákem, Ph.D., se ohlížíme za obdobím, na které bude určitě dlouho vzpomínat.

Jak hodnotíte tuto dobu z hlediska bezpečnosti na ČZU?

Z hlediska bezpečnosti je pro nás pandemie velkou výzvou. Situace se neustále nepředvídatelně vyvíjí a bohužel si stále vyžaduje určité ústupky jak v soukromém, tak pracovním životě. Odbor bezpečnosti od začátku pracuje bez omezení a mnohdy i nad rámec svých pracovních povinností. Museli jsme odložit agendy s nižší prioritou a zaměřit se na zvládnutí pandemie. Nicméně, vzhledem k akademickému prostředí a konsekvencím z toho plynoucím je poměrně složité flexibilněji reagovat na aktuální potřeby. Zároveň je potřeba dodat, že na některé věci se prostě nedá na 100 % připravit. Ne všechny hrozby jsou také brány vážně, resp. jsou bagatelizovány do té doby, než se naplno projeví. To není jen problém pandemie. Pravidelně takto řešíme i další bezpečnostní agendy, např. protipožární opatření, fyzickou ochranu objektů a nyní i stále aktuálnější kybernetickou bezpečnost. Abych to shrnul, na ČZU mnohdy nedoceňujeme význam prevence a pak vynakládáme zbytečnou energii na odstranění důsledků.

Jaká opatření, přijatá na univerzitě, považujete za zásadní?

Ačkoliv se v krizových plánech a pandemických scénářích uvažuje o uzavírání provozů od cca 20–25 % nakažených, s odstupem času považuji za zásadní omezení pohybu, resp. uzavření fakult a ukončení ubytování na kolejích. Troufám si říct, že těmito kroky jsme výrazně eliminovali možná ohniska nemoci. Dílčí výskyt nemocných jsme již zvládli, a to díky vlastnímu systému trasování kontaktů, úzké spolupráci s Hygienickou stanicí Praha 6 i dobré interní spolupráci a dobře nastaveným komunikačním kanálům. Také bych zmínil zavedení dříve nepředstavitelné práce z domova, tzv. home office. Někdo to sice mohl mylně chápat jako další typ dovolené, nicméně si myslím, že řada zaměstnanců si ověřila, že se dá efektivně pracovat i z domova.

Co pro vás v tomto období bylo nejsložitější?

Rozhodně nevděčná pozice „prostředníka“. Většina z nás pandemickou situaci nikdy dříve nezažila. V demokratické společnosti, kdy každý zná jen svá práva, ale nedokáže reflektovat svoje povinnosti, je potřeba mnohdy nedemokraticky, leč jasně a srozumitelně rozhodnout. Bohužel vyjádření politiků se mění ze dne na den, a ne všechno řečené v médiích se do vládního či ministerského nařízení ve skutečnosti dostane. No a pak to metodicky implementujte na prostředí ČZU, neustále vysvětlujte a obhajujte interní nařízení a kontrolujte jejich dodržování. Náš odbor měl zkrátka nevděčnou úlohu prostředníka mezi vládními nařízeními, hygienou a policií na jedné straně a zaměstnanci a studenty, kteří se cítili omezeni ve svých právech, na straně druhé.

Pokud jde o osobní stránku věci, někdy bylo složitější motivovat kolegy v našem odboru k práci úplně mimo jejich pracovní náplň a také o víkendech. Nicméně jsme se vždy nějak doplnili a potřebné věci zajistili. U některých kolegů se naše vytíženost bohužel projevila negativně i v jejich osobním životě. Za jejich nasazení jim nepřestávám děkovat.

Jak zpětně hodnotíte spolupráci s ostatními odbory a fakultami?

Vedoucí zaměstnanci naši složitou situaci chápali, většinou byli podobně jako my v nevděčné pozici prostředníka, takže se nám snažili vesměs vycházet vstříc, za což jim zpětně moc děkuji. Co se týká řadových zaměstnanců, tam byla spolupráce o dost složitější. Na jednu stranu jsme dostávali spoustu rad bez znalosti hlubších souvislostí, jak se máme k tomu či onomu postavit a co máme dělat. Na druhou stranu, když jsme potřebovali nějakou součinnost, potýkali jsme se s absencí flexibility, zatajováním informací či obecnou neochotou spolupracovat. Mnohdy jsem si s kolegy říkal, že někteří snad ani nereflektují situaci mimo areál ČZU. Většina zaměstnanců ale chápe naši pozici a snaží se být vstřícní. Někteří nám i poděkují, což vždy velmi potěší.

ČZU byla mezi prvními, kdo zavedl testování zaměstnanců. Jak se toto opatření podařilo zvládnout a jste s průběhem testování spokojen?

Odbor bezpečnosti navrhoval testování, resp. umístění testovacího centra v areálu, již na podzim. Bohužel v tu dobu, kdy se před Vánoci dokonce plánovalo rozvolňování, to nebylo přijatelné. Nicméně jsme na to byli již částečně připraveni, což se projevilo v reakci na zavedení povinného testování ve firmách letos v únoru. I když nebylo při zajišťování a zprovoznění testovacího centra pořádně kde čerpat a zkušenosti z jiných testovacích center byly oproti našim podmínkám zcela odlišné, podařilo se nám během 14 dnů i ve spolupráci se smluvním partnerem zajistit testovací prostory odpovídající hygienickým požadavkům, zdravotnický i podpůrný personál a zdravotnický materiál. ČZU měla jako první univerzita v ČR, a jedna z prvních státních institucí, vlastní testovací centrum. Některé věci jsme mohli zcela jistě udělat lépe, ale abych řekl pravdu, mnohé agresivní reakce zaměstnanců mě nepřestávají překvapovat. Řada velkých i malých firem neměla kde testovat zaměstnance, nebylo kde nakoupit samotestovací sady, tak vás trochu zamrzí, když posloucháte věty typu: „Co to tady na nás zkoušíte, nejsme pokusní králíci, už to dávno mělo být zajištěné, proč je tam fronta, pořád to nefunguje, proč nemáme testování před fakultou, nebudu stát venku, chci šťourat jen z krku atd.“ A jsme zase u toho. Jako by někteří opravdu nevěděli, co se děje reálně mimo areál ČZU.

Co byste dnes udělal jinak?

U většiny projektů či akcí si na konci sednete a kompletně si všechno zrekapitulujete. Vyhodnotíte, co se podařilo a co je naopak příště potřeba vylepšit, chcete vše posunout kupředu, tzv. Demingův cyklus kontinuálního zdokonalování. Což jsme se při dílčích etapách, jako bylo trasování, distribuce roušek a dezinfekce, pomoc nemocným a seniorům, zajištění respirátorů, testování a samotestování, snažili vyhodnocovat. A teď mi řekněte, zda už jsme na konci nebo někde uprostřed, či v horším případě na začátku doby pandemie? Ale k vaší otázce… Snažil bych se být důraznější v prosazování bezpečnostních opatření navzdory konzervativním akademickým postojům. Vlastně už od 1. března 2020, kdy jsme na ČZU měli jednoho z prvních pozitivních v ČR, je náš Odbor vnějších vztahů i celá ČZU pod velkým mediálním tlakem. Všichni pozitivně hodnotí, jak jsme se popasovali s prvním trasováním a jak jsme odpovědně reagovali na další dění, ne zkratkovitě a populisticky, bez konzultace s hygienou a doktory, viz jiné velké společnosti a školy. Nyní se téměř po roce situace opakuje, máme vlastní testovací centrum, volají mi lidé napříč republikou a chtějí poradit, chtějí po nás zřídit testovací centra v jejich prostředí. Mají dle platné legislativy zajistit testování svých zaměstnanců, ale nevědí, jak na to. A my na ČZU to všechno už dávno máme. A pak jdete po chodbě a slyšíte, nebo vám lidé volají a říkají, že kvůli vám musí stát frontu na testování a že kvůli vám musí nosit respirátory.

Přinesl vám poslední rok i pozitivní zkušenosti a poučení?

Každopádně ano, stoprocentně jsem si ověřil, že je nutné mít kolem sebe dobré zázemí, dobrý tým nejbližších v rodině i v práci. Ke každému z kolegů se snažím přistupovat individuálně, aby se v našem týmu cítil lépe a lépe, měl dostatek prostoru na seberealizaci, vzdělávání, sbíral zkušenosti a pracoval co nejlépe ve prospěch ČZU. Snažím se být lídr, musím jít příkladem a mít dostatečné sebevědomí na to, abych nechával lidi kolem sebe růst. Snažím se být empatický, důvěřovat svým lidem a podporovat je. Tato filozofie se mi osvědčila a kolegové mi důvěru nyní vracejí i s úroky.

Také jsme získali spoustu nových zajímavých kontaktů. Vesměs šlo o pozitivní odezvu ze státní správy, ale i od soukromých firem. Dlouhodobě se nám osvědčuje dobře nastavená spolupráce s policií, teď nově s MP v Suchdole v oblasti zajištění bezpečnosti místních obyvatel. Nebo spolupráce s hygienou, kdy nám i na základě fungujícího trasování vyšli vstříc při schvalování testovacího a nyní i očkovacího centra na ČZU. Dále je na místě poděkovat vedení univerzity, a beru to jako velké pozitivum, že nás v naší nepopulární činnosti podrží.

A poučení? Neexistuje dokonalost, není možné jí dosáhnout, ale snažíme se vytěžit maximum z toho, co máme. A co nejlépe dělat to, co děláme.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová

  

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Kontaktní informace

Česká zemědělská univerzita v Praze

Kamýcká 129

165 00 Praha – Suchdol

IČO: 60460709

DIČ: CZ60460709

ID datové schránky ČZU: 3hdj9cb

Tel. ústředna: +420 224 381 111

Materiály umístěné na tomto webu mohou být publikovány pouze se souhlasem ČZU. Informace o zpracování a ochraně osobních údajů na ČZU v Praze.
© 2021 Česká zemědělská univerzita v Praze – Všechna práva vyhrazena

Skip to content