Vaření představuje základní aspekt lidské existence, jenž je nejenom nezbytný pro naše přežití, ale také významně formuje sociální a kulturní dynamiku. Rozvoj kulinářských dovedností a sebevědomí v této oblasti roste spolu s naší food agency[1] – schopností rozhodovat a ovlivňovat co a jak konzumujeme.

Jedná se o komplexní kombinace sociálních faktorů, dovedností a zkušeností, které ve výsledku ovlivňují naše rozhodování o tom, jak se stravujeme. Například rozhodnutí mezi vyndáním pizzy z mrazáku a vytvořením vlastní pizzy z domácího těsta je ovlivněno nejen našimi kulinářskými dovednostmi, ale také časem, zkušenostmi a sociálním kontextem, jako je například možnost povečeřet s rodinou.
V době, kdy se zdravé stravování stává stále významnější částí veřejné diskuse, je užitečné se na tyto otázky zaměřit. A právě tohoto tématu se týká výzkum vědců ČZU zaměřený na revalidaci a empirickou aplikaci škály, která souhrnně měří jejich přístup ke stravování (název škály CAFPAS je akronymem anglického názvu Cooking and Food Provisioning Action Scale). Studie vytvořila index, který dokáže komplexně změřit tento potenciál u jednotlivých osob či na úrovni celé populace, a otevírá tak otázku, jak je tento potenciál rozdělen a jak ho lze zlepšit. Bylo zjištěno, že dovednosti a postoj k vaření se vyvíjejí s rostoucím věkem. Každým rokem se zlepšují dovednosti, které napomáhají lepšímu zvládání zajišťování potravin a současně zvyšují již zmíněnou food agency. Významnou roli ve vztahu k vaření hraje také pohlaví, kde je zřejmé, že se muži a ženy staví k vaření odlišně.[2] Výzkum také odhalil, že vztah mezi příjmem a schopností zajišťovat potraviny nemá lineární průběh. S rostoucím příjmem se totiž zdá, že food agency klesá, s výjimkou lidí, kteří mají nejvyšší příjem. Tato zjištění poskytují hlubší pochopení toho, jak sociální a ekonomické faktory ovlivňují stravovací návyky a vztah k jídlu.
Tento výzkum přináší cenné poznatky o vlivu různých sociodemografických faktorů na schopnosti a postoj k vaření a zajišťování potravin. Není pochyb, že tato data mohou být užitečná pro tvůrce politik a odborníky na veřejné zdraví při vytváření strategií pro podporu zdravého stravování a zlepšení výživového stavu populace.[3]
Karel Jílek
[1] Ten přístup předpokládá, že to právě nejsou jen sociální faktory, jako jsou věk, pohlaví nebo příjem, které ovlivňují, co a jak konzumujeme, ale zvláštní kombinace dovedností, zkušeností a sociálních faktorů, které ovlivňují naše každodenní činnosti týkající se přípravy jídla a konzumace.
[2] Tento fenomén pravděpodobně reflektuje tradiční rozdělení rolí v naší společnosti.
[3] Tento článek byl inspirován a přepsán z odborné studie: Zagata L., Urban J., Uhnak T., Revalidation and empirical application of the Cooking and Food Provisioning Action Scale (CAFPAS), Food Quality and Preference,Volume 99, 2022, 104540, ISSN 0950-3293, https://doi.org/10.1016/j.foodqual.2022.104540.
Podobné články
Budoucí směřování České zemědělské univerzity v Praze bude od 1. února 2026 v rukou dosavadního prvního prorektora Michala Lošťáka. Nového rektora ČZU jmenoval v úterý 20. ledna prezident republiky Petr Pavel spolu s dalšími kandidáty, které během podzimu zvolily senáty
Dřevo jako moderní, udržitelný a technologicky vyspělý stavební materiál představuje nový dokumentární film Stavby s vůní dřeva, který vznikl na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Film sleduje cestu dřeva z českých lesů až po současné architektonické

