Největší chybou v boji proti pandemii bylo „prokaučování“ pozitivní energie

Už vloni jste říkal, že máme virus způsobující koronavirové onemocnění přečtený. Stejně nás ale pořád něčím překvapuje, skoro to připomíná hru na kočku a na myš. Nebo, s trochou nadsázky, chování umělé inteligence. Jak si tuhle přizpůsobivost viru novým situacím máme vysvětlit?

„Přečtený“ koronavirus SARS-CoV-2 skutečně máme. Dostupných celogenomových sekvencí je již téměř jeden milion. To, co nám trochu zamotalo hlavu, je zvýšená genetická variabilita viru, která se začala projevovat zhruba na podzim loňského roku. Tato variabilita vznikla důsledkem různých přiznaných či nepřiznaných „promořovacích“ strategií. Aplikace těchto strategií vedla k tomu, že všude po světě existovaly populace, kde již bylo poměrně dost lidí, kteří v minulosti prodělali COVID-19, ale vyléčili se, a tudíž měli alespoň nějaká protilátky proti SARS-CoV-2. V těchto populacích ale stále ještě cirkulovalo velké množství viru, který byl pod velkým selekčním tlakem, jak se vyrovnat s faktem, že mu ubývá permisivních hostitelů. Pokud pak vznikla mutace umožňující reinfekci některých z těchto „přirozeně imunizovaných“ jedinců, dostal takový kmen viru velkou evoluční výhodu, protože najednou měl více dostupných hostitelů než ostatní kmeny, a rychle se rozšířil. Takže celé to je jen a pouze výsledek takto slepé evoluce. Nejsem odborník na IT, ale myslím, že na podobných principech řešení problémů fungují i některé umělé inteligence, ale to by spíše měl posoudit někdo jiný.

Co vás během základního výzkumu viru SARS-CoV-2 nejvíc zaskočilo?

Zaskočily mě právě tyto nové mutace viru. Ještě v létě 2020 to vypadalo, že virus mutuje velmi pomalu a že případné nové mutace jsou více méně neutrální. To se ale změnilo na podzim, kdy jsme pravděpodobně dospěli ke stavu, kdy narůstající množství přirozeně imunizovaných (promořených) jedinců začalo na virus vytvářet selektivní tlak, který právě vedl k vyselektování těchto nově vznikajících mutací.

O viru toho nyní víme dost, existuje už řada vakcín, ale ještě je hodně před námi. Jaké výzvy v souvislosti s bojem proti pandemii nás teď čekají a co vnímáte jako největší nebezpečí?

Když pominu nebezpečí ze strany nezodpovědného a nedůsledného přístupu společnosti, tak mi jako největší riziko připadá právě vznik nových mutací s nějakými nepříznivými biologickými vlastnostmi, jako je například zvýšená infektivita nebo odolnost proti protilátkám, kombinovaná s vyšší virulencí.

Nyní vidíme spásu v očkování. Je to možnost, jak definitivně virus porazit? Na co dalšího bychom se měli zaměřit? Hodně se např. hovoří o zlepšení přístupu každého z nás k péči o své zdraví a kondici.

Očkování je asi naše nejlepší zbraň, ale k úplnému „poražení“ viru nejspíš nedojde. Myslím, že SARS-CoV-2 se nám už nikdy nepodaří vymýtit a bude tu s námi pořád. Pokud se ale dostatečně proočkujeme, nebude už celospolečensky nebezpečný a skutečně se z něj stane „chřipčička“, která nebude mít potenciál zahltit zdravotnická zařízení v jakékoliv zemi na světě.

Krom očkování bychom si do budoucna měli asi dávat pozor na naše celkové zdraví. Vidíme, že lidé s největším rizikem těžkého průběhu onemocnění COVID-19 mají většinou nějaké další zdravotní komplikace, jako je vysoký krevní tlak, nadváha, cukrovka a podobně. Toto se omezit dá alespoň u mladší populace, která o sebe může více dbát.

Co se podle vás během posledního roku v boji s koronavirem udělalo zásadně špatně a co bylo naopak dobře?

Zejména vloni na jaře bylo vidět velké nadšení lidí postavit se viru a svést s ním vítěznou bitvu. Všude bylo plno dobrých nápadů. Vznikaly různé eRoušky a podobně. Jen málo z těchto nápadů se ale podařilo dovést do úplného konce, přijímaná opatření byla chaotická, neměla žádnou dlouhodobou strategii ani se nedařilo je dobře komunikovat s veřejností. Lidé postupně ztratili elán a chuť bojovat. Právě tohle „prokaučování“ pozitivní energie byla podle mne největší chyba.

Česká republika se z premianta na začátku pandemie dostala do nezáviděníhodné pozice Černého Petra. Kde vidíte zásadní momenty, které nás přivedly až k největšímu počtu úmrtí a nakažených v poměru k počtu obyvatel?

Podle mě se největší chyba stala na konci léta 2020, kdy jsme včas nezachytili druhou vlnu, a pak jsme se už jen vezli… Lidé si začali zvykat na nepříznivá čísla ve statistikách, chyběl koncept boje s epidemií a celé se to rozjelo až do kritického stavu v únoru a březnu.

Je skutečnost, že se koronavirus tak rychle rozšířil po světě, jen zřetězením nešťastných náhod, nebo mohou podobné situace nastat častěji?

Rychlé rozšíření SARS-CoV-2 po světě určitě není náhoda. Je to výsledek intenzivního globálního propojení celého světa. Viry dnes cestují po světě stejně rychle jako cestující v tryskových letadlech, kteří je přenášejí. Podobnou rychlost šíření jsme viděli už před třinácti lety v rámci pandemie Mexické prasečí chřipky. Stejně tak můžeme podobnou rychlost očekávat i v budoucnu, pokud se zde objeví nový lidský patogen s podobným způsobem šíření, jako má SARS-CoV-2.

V souvislosti s koronavirovou pandemií bylo vloni v létě na ČZU založeno nové centrum pro výzkum infekčních chorob zvířat. Jeho cílem je monitorovat rizika spojená s šířením vybraných onemocnění v populacích zvířat včetně viru SARS-CoV-2. Jaké jsou poznatky z tohoto výzkumu a jak centrum funguje?

Centrum nyní zahrnuje pracovníky z FTZ a FAPPZ. Naším cílem není jen výzkum SARS-CoV-2, ale i jiných patogenů, které se šíří mezi různými zvířecími druhy, ale i člověkem. V současné době máme poměrně slušný impakt, co se týká vědeckých výsledků a publikovaných článků. Byla připravena BSL-2 laboratoř, která má za cíl umožnit studium patogenů v biologických vzorcích. Připravuje se stavba laboratoře BSL-3, kde by bylo možné provádět i kultivace a další experimenty s nebezpečnými patogeny, a to včetně pokusů na zvířatech. Tato infrastruktura je velmi důležitá, protože na ČZU doposud chyběla. Navíc tyto laboratoře jsou k dispozici všem výzkumným týmům, které mají o podobný výzkum zájem.

Jak byste v dost chaotické situaci posledního roku ohodnotil způsob, jakým se vedení ČZU k pandemii postavilo?

Myslím, že vedení ČZU se k současné situaci staví velmi dobře. Velké množství kroků, které dělá, nemůže samo ovlivnit, protože se jedná o implementaci vládních a ministerských nařízení. Krom toho ale poskytuje dobrý servis. Příkladem může být zřízení odběrového místa pro zaměstnance univerzity přímo v kampusu. Na ostatních univerzitách řeší povinnost pravidelného testování samotesty. Vzhledem k tomu, že v současné době například chybí nezávislé srovnání účinnosti jednotlivých samotestů, je vznik tohoto testovacího místa velmi důležitý. Navíc toto testování je plně hrazené ze zdravotního pojištění, takže to představuje i významné úspory pro ČZU.

Rozhovor připravila: Lenka Prokopová