Něco jiného, něco nového: Inovativní podnikání jako alternativní cesta k cíli

     O programu

Jak vznikl nápad na založení programu Inovativní podnikání? A jaká byla inspirace?

Pokud se nepletu, s nápadem zavést program Inovativní podnikání přišla paní profesorka Tichá z katedry managementu a marketingu po své pracovní návštěvě v Maďarsku, kde jí byl tento koncept před deseti lety představen. Ta myšlenka ji nadchla a pěkně za tepla ji svěřila do rukou kolegovi Ing. Václavu Šveci, PhD., který se jí obratem ujal. Jel do Finska na zkušenou, absolvoval tam roční koučovací kurz a do šesti let dokázal sehnat veškerá povolení a certifikace, aby mohl být program úspěšně spuštěn. Co se inspirace týká, máme plnou důvěru ve finskou metodiku Tiimiakatemia, z níž čerpáme naprosté maximum, co nám jen zákon o vysokých školách a statut PEF ČZU v Praze umožňuje.

Jaký je hlavní cíl programu Inovativní podnikání a jak se liší od tradičních akademických programů?

Cílem je vybavit a motivovat jedince k co nejvyšší míře využití svého potenciálu jak ve prospěch vlastního rozvoje, tak s ohledem na druhé a ve prospěch rozvoje celé společnosti. Studenti pracují a učí se v týmu, vytvářejí a rozvíjejí vlastní tým, projekt a podnik směrem ke stanovené vizi, řeší problémy denního provozu podniku i jeho vedení, používají vhodné manažerské metody, nástroje a technologie, uvádějí na trh vlastní produkty a dále je rozvíjejí s ohledem na jejich rentabilitu.

A čím se program liší od tradičních akademických? Celý vzdělávací proces je naruby. Pokud si mohu dovolit přirovnání, nejlíp mi zde sedí pochopení pravidel nějaké hry. Buď vám někdo do detailu dopředu vysvětlí pravidla a pak jdete onu hru hrát sám a nikdo vám už nepomáhá, nebo vás někdo pravidla učí rovnou při hře. Na základě vyvolané potřeby. Takže u akademického přístupu se teoreticky učíte vše, co vás v budoucnu může potkat, a u tohoto profesního programu je nejprve vyvolaná potřeba se učit, respektive zjištění „Vím, že nevím a že bych chtěl vědět“. A pak si student teprve informace dohledává. Klade se důraz na pochopení a okamžitou aplikaci získaných dovedností. To je podle mě nejvýznamnější rozdíl.

Další významný rozdíl vidím ve formě vzdělávání. Jsou zde zohledněny nejmodernější vzdělávací přístupy založené na týmovosti, dialogu, koučování a učící se organizaci. Osobně mám z tohoto přístupu velkou radost. Zejména když pak dostávám vynikající zpětnou vazbu od externistů z velkých firem, kteří čím dál častěji pracují ve společnosti na stejných principech jako my. Že zde vzniká alternativa k akademickému přístupu.

Pak mě ještě napadá nadšení studenta. V Inovativním podnikání mají studenti své zázemí. Škola se pak stává místem, kde chce student trávit čas, chce tam tvořit, pracovat, diskutovat, vzdělávat se. Na programu mu záleží a dělá pro něj řadu věcí navíc. Chce být součástí komunity, chce šířit její dobré jméno. Student v prváku nastoupí s jiskrou v oku a ta jiskra se postupem času mění v plamen.

     Pedagogický přístup

Můžete nám říci něco víc o pedagogickém principu „učení se praxí“ a jeho implementaci v rámci programu?

Je to přesně tak, jak to zní. Studenti se učí tím, že rovnou věci zkoušejí aplikovat do praxe. Říká se, že člověk si pamatuje 10 procent z toho, co čte, 20 procent z toho, co slyší, 30 procent z toho, co vidí, 50 procent z toho, co slyší a vidí, 70 procent z toho, co řekne, a 90 procent z toho, co dělá. Proto preferujeme tento přístup. Raději omezíme kvantitu informací na úkor kvality, hloubky, zapamatování a aplikace. A jak to u nás reálně probíhá? Vyvoláme potřebu. Například v prváku si tým studentů musí založit legální formu podnikání. Nevědí, co přesně a v jakém pořadí je třeba udělat. Převezme si je katedra práva, kde se to dozvědí a ihned aplikují. Následně si musí nějak vydělat na zaplacení první faktury. Ale nemají produkt nebo službu. Tak jdou na katedru managementu a marketingu a zjišťují, co je k tomu třeba. Někdy ale také nejdou a dělají to po svém. A většinou se spálí. Tak zařadí zpátečku a zpětně se od lektorů a mentorů dozvědí, jak by se to mohlo udělat lépe, efektivněji a rychleji. Poté začnou znovu a lépe.

Jak je zajištěna kvalita vzdělávání a jaký význam má dialog v rámci vzdělávacího procesu?

Studenti musí plnit studijní plán, dostávají zápočty a chodí na zkoušky jako ostatní. Stejně tak píšou bakalářskou práci a mají klasické státní závěrečné zkoušky. Co u nás nemáme, je frontální výuka. Ta je nahrazena workshopem a doplněna konzultacemi a tzv. training sessions, kde jsou různá témata řešena na základě principu učící se organizace.

     Praktické aspekty studia

Jaký je proces výběru firem, s nimiž studenti spolupracují, a jak studenti navazují spolupráci s reálnými firmami?

Koho studenti osloví, je zcela na nich. Statisticky platí, že když osloví 100 firem, 10 procent svolí ke schůzce a z toho jedna kývne na spolupráci. Studenti oslovují firmy nejčastěji přes své kontakty, skrze networkové akce nebo prostě jen zvednou telefon a zkusí to.

Můžete nám představit některé úspěšné projekty, které studenti během studia realizovali?

Určitě. Jen bych zde ráda sladila očekávání čtenářů. Úspěšný projekt znamená, že se na něm student něco naučí. A pokud je to, co se naučí, pozitivní a projekt je životaschopný, ba i výdělečný, tak je to skvělý bonus navíc. Mohu tedy uvést například WildBee, ve kterém studentský tým spravuje sociální sítě pro drogerii DM nebo projekt Košilárium, který upcykluje secondhandové košile a dává jim tak nový život. Dále třeba Svatby v kapse – kompletní svatební agentura na klíč. Za zmínku též stojí projekt Veni Vidi Vici cocktail bar.

     TRP: trénování, čtení, praxe

Jak funguje koncept TRP a jak přispívá k úspěchu studentů?

TRP neboli training (trénink), reading (čtení), practice (praxe) jsou základem fungování konceptu Tiimiakatemia. Čtení je nedílnou součástí studia. Knihy, které studenti čtou, jsou odborné, ale i populárně naučné, zaměřené na vše spojené s podnikáním, například na seberozvoj, marketing, ekonomii, leadership nebo komunikaci. Jednotlivé knihy jsou obodovány jedním až třemi body dle jejich náročnosti. Do konce studia musí každý přečíst knihy v celkové hodnotě 120 knižních bodů. V rámci TRP si proto každý student vytváří tzv. reading program neboli přehled toho, co a proč chce přečíst, co se z toho chce naučit, co opravdu přečetl, co se z toho naučil a pak i reflexi, jak se lišily předpoklady od reality a jak to zlepší.

Trénink probíhá na společných týmových sezeních nazývaných training session, zkráceně TS, kde se tým pod vedením kouče společně vzdělává. Témata si studenti vybírají sami a celý průběh je v jejich vedení. Jedná se o klíčovou součást vzdělávání. Platí tu základní pravidlo dialogu – umění myslet dohromady (kniha Williama Isaacse).

Praxe u nás probíhá za pomoci realizace projektů. Studenti testují získané znalosti a dovednosti v reálném životě ve svých projektech, což nazýváme ATP = applying theory to practice (aplikování teorie do praxe), které je jedním z dalších základních principů metodiky Tiimiakatemia.

Jak je organizován „reading program“ a jaký má vliv na vzdělávací proces?

Studenti mají k dispozici seznam doporučených knih. Z toho si sestavují svůj čtecí plán. Seznam knih je opravdu bohatý a dbáme na to, aby čtení nebylo pouze povrchní, ale aby proběhla reflexe, co bylo jeho obsahem, jaký to má pro studenta konkrétní přínos a jak se to prolíná s aktivitami, které právě realizuje. Z tohoto důvodu máme „esejbanku“, kde každý student svoji esej vkládá a kouč komentuje a přiděluje knižní body.

     Aplikace teorie v praxi (ATP)

Jak studenti aplikují teorii do praxe v rámci svých projektů?

Nejjednodušší příklad mohu uvést u managementu. Díky tomu, že studenti podnikají v týmových společnostech, mohou poznatky z managementu obratem aplikovat a zlepšovat si tak své dovednosti například ve vedení týmu. Stejně tak marketing. Potřebují-li uvést na trh nějaký produkt nebo službu, zjistí si vše potřebné a dle svých možností okamžitě aplikují a reflektují. Nebo třeba účetnictví. Zakladatel baru nevěděl, jak takto specifické účetnictví pojmout. Sesbíral tedy teoretické poznatky, pak obešel 10 majitelů barů, kteří mu své know-how nasdíleli, on si z toho udělal průnik a dle toho to aplikoval do praxe.

Jaký je proces zakládání reálných týmových společností a jak se to odráží v praktické části studia?

Studenti mají od začátku studia šest týdnů na založení legální formy podnikání, což zpravidla bývá družstvo. V rámci něj pak na své vlastní riziko a zodpovědnost realizují mnoho různorodých projektů, aby množství praktických dovedností bylo co nejvyšší. Veškeré studium vyjma jazyků je tedy úzce spjato s týmovou společností.

     Výsledky a cíle

Jak program připravuje studenty na budoucí podnikatelské úspěchy?

Po úspěšném absolvování programu vyjde hotový člověk vytrénovaný na spektrum dovedností, které jsou zásadní pro budoucí leadery a podnikavce, pro něž jsou překážky součástí plánu, nikoli důvodem odejít od rozpracovaného projetu. Umí komunikovat, řídit sami sebe, reagovat na změny, dohledávat, filtrovat, pochopit a aplikovat informace. Mají praxi a neuvěřitelnou síť kontaktů. Mnohdy už i fungující firmu, kterou dále rozvíjejí.

Pokud si mohu dovolit lehce odbočit, ráda bych zde demonstrovala, kde vidím největší přínos programu. Před deseti lety jsem založila a vedla podnikatelský inkubátor Point One. Stávalo se, že přihlášené projekty do Point One byly skvělé, ale neklaplo to po lidské stránce. Tým se třeba rozpadl, nedokázal překonat ani banální překážku, neuměl komunikovat. „Úmrtnost“ projektů byla vcelku vysoká. Program Inovativní podnikání má potenciál tento faktor snížit. Je to takový předstupeň podnikatelského inkubátoru.

Jaký typ profesních pozic obvykle zastávají absolventi programu?

Zatím máme zkušenost, že nejčastěji jsou z našich absolventů obchodníci, markeťáci, kreativci, manažeři nebo právě podnikatelé.

     Potenciální spolupráce

Jaké jsou možnosti spolupráce s programem pro firmy a organizace?

Možností spolupráce vidím několik. Buď se firmy spojí napřímo s nějakým naším týmem a rozeběhnou spolupráci v nějakém oboru, nebo osloví můj tým a spolupráce probíhá přes nás. Nejčastější typ spolupráce bývá v podobě jednorázového zadání pro několik desítek studentů, kteří problém firmy řeší a během dopředu vymezeného časového úseku navrhnou několik variant řešení. Další možností spolupráce je poskytnutí školení, jak ve firmě aplikovat princip učící se organizace, na čemž je naše studium postavené. V neposlední řadě hledáme synergii s firmami, které chtějí svou značku spojovat s moderním přístupem ke vzdělávání.

Jaké máte s programem plány?

V první řadě musím zajistit trvalou udržitelnost Inovativního podnikání. Máme velké štěstí, že nás vedení PEF v čele s děkanem doc. Ing. Tomášem Šubrtem, Ph.D., plně podporuje, ale je třeba najít si silné partnery a vzbudit zájem a podporu veřejnosti. Ačkoliv Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy moderní přístupy ve vzdělávání podporuje, infrastruktura připravena zase tolik není. Kladu si tedy za cíl toto postupně narovnávat. Ráda bych, aby se náš program stal příkladnou alternativou vysokoškolského vzdělávání a my jezdili po ČR školit další nově vznikající jednotky. Věřím, že je toto cesta, jak udělat svět o trochu lepším a kvalitnějším místem k bytí. A to mě neuvěřitelně motivuje a těší.

Jak mohou zájemci o spolupráci s programem kontaktovat vaši organizaci?

Nejlépe emailem na gdlouha@pef.czu.cz nebo telefonicky na +420 730 842 142.