Svátek má

Taťána
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.
Generic selectors
Pouze přesné shody
Hledat v titulku
Hledat v obsahu
Post Type Selectors
API key not valid, or not yet activated. If you recently signed up for an account or created this key, please allow up to 30 minutes for key to activate.

Na sportování si najde čas málokdo ze studentů, míní vedoucí katedry tělesné výchovy

PaedDr. Dušan Vavrla už čtyři desítky let pečuje o rozvoj sportovního areálu suchdolské univerzity a zároveň o zdraví a duševní pohodu studentů a všech, kteří si na katedru tělesné výchovy přijdou zasportovat. On sám se sportu a pohybu v různých formách věnuje celý život a trochu ho mrzí, že se dnešní mladí sportovištím spíš vyhýbají. Sešli jsme se s ním vloni na podzim, právě když osmiveslice ČZU zazářila na Pražských primátorkách. 

Koronavirová pandemie překazila kromě kontaktní výuky také oblíbené univerzitní sportovní soutěže. Jak jste se s tím vyrovnali?
Koronavirus zasáhl celý sportovní svět a nás to pochopitelně potkalo taky. Přišli jsme o Rektorský den a o naše exkluzivní Sportovní hry zaměstnanců, kterých se v posledních letech účastní kolem 700 sportujících kolegů a kolegyň. Se založenýma rukama jsme ale neseděli, prováděli jsme údržbu sportovního areálu, naši asistenti natírali ploty, rozvezli jsme 30 tun písku na beachvolejbalových kurtech, antuku na ostatních hřištích, na fotbalovém hřišti jsme vybudovali novou závlahu atd. A pro studenty jsme na stránkách katedry umísťovali návody a rady, jak sportovat, posilovat a protahovat se, aby i v době omezení pohybu na veřejnosti mohli pečovat o své tělo. Otázka je, zda toho využili.
Kampus ČZU nabízí studentům „vše v jednom“ i co se týče sportu. Jak se vyvíjely podmínky sportování na univerzitě?
Zhruba v polovině 60. let se začal sportovní areál využívat pro výuku tělesné výchovy na tehdejší Vysoké škole zemědělské. Od té doby ale vnitřní prostory zůstaly prakticky beze změny a už neodpovídají současným požadavkům. Opravy se během času pochopitelně udělat musely. Opravily se střechy, vyměnila se okna, provedlo se zateplení budov, nové podlahy, rekonstrukce bazénu atd. Ale zatím jsme vnitřní sportoviště nedokázali rozšířit o další sportovní plochy. Máme pořád jen dvě tělocvičny a bazén. Z původní gymnastické nářaďovny jsme vybudovali provizorní malou posilovnu, o kterou je velký zájem a která svou kapacitou tento zájem nestačí uspokojit. V tělocvičnách nejsou podmínky pro všechny sporty, které bychom rádi provozovali.
Venkovní sportoviště naopak působí moderním dojmem.
Když to srovnáte s fotkami z 60. let, všechno je úplně jinak. Tenkrát tu byla jedna škvárová dráha, fotbalové hřiště a tři kurty na volejbal. Od 90. let jsme za pomoci školy, dotací a různých grantů a z vlastních zdrojů dokázali dobudovat venkovní areál do dnešní podoby. Máme tu krásné beachvolejbalové kurty, kurty na volejbal a tenis, v zimě tenisovou halu, novou atletickou dráhu s tartanovým povrchem, travnaté fotbalové hřiště a tréninkové hřiště s umělou trávou, nové venkovní šatny. Všechno je vkusně zasazeno do zeleně kampusu, na pohled to vypadá krásně. Plocha sportovního areálu je rozlehlá a k její údržbě potřebujete i odpovídající strojovou techniku, protože se o venkovní plochy staráme svépomocí. Myslím, že venkovní sportoviště splňují současné parametry. Jen interiéry bychom potřebovali dobudovat.
Co v univerzitním sportovním areálu postrádáte?
Chybí nám větší a moderní posilovna, sál pro kondiční cvičení různých forem, větší sportovní hala a s tím související lepší sociální zázemí, tedy šatny, sprchy apod. Velký zájem je o cvičení pro ženy, např. aerobik či jógu, která dnes probíhají v neodhlučněné a pro tento druh aktivit nevhodné tělocvičně. Naše velká tělocvična nesplňuje normy pro pořádání zápasů ve sportech, jako je florbal, futsal, vrcholový volejbal. Když jsme před lety vybojovali extraligu volejbalu, nemohli jsme ji u nás hrát, protože zdejší tělocvična nesplňovala normy pro tuto soutěž. Dnes hrajeme první ligu a musíme žádat o povolení hrát u nás, máme totiž nízký strop. Určitě by si areál zasloužil i regenerační zařízení se saunou, masérem a fyzioterapeutem.
ČZU pravidelně vyhlašuje vítěze ankety Sportovec roku. Jak je na tom ve srovnání s ostatními vysokými školami? 
Z hlediska sportu patříme v Praze mezi čtyři velké univerzity, pereme se o pomyslný trůn s Karlovou univerzitou, ČVUT a VŠE. Sportovec roku se vyhlašuje všude možně, tak jsme usoudili, že se musíme také pochlubit. Máme v řadách studentů vrcholové sportovce, mistry světa, olympioniky, ligové hráče. Poslední vítězkou ankety je biatlonistka Markéta Davidová, která dosahuje vynikajících výsledků ve světovém poháru. Rok předtím to byl Pepa Dostál, mistr světa v rychlostní kanoistice, předtím byl dvojnásobným vítězem oštěpař Jakub Vadlejch, stříbrný z olympiády a medailista z mistrovství světa.
Teď máme na kontě ještě úspěch našich veslařů, kteří zabodovali na Pražských primátorkách.
Ano, mužský veslařský tým ČZU se stal v pátek 18. září 2020 vítězem 10. ročníku závodu Univerzitní osmy. Je to velký úspěch, protože Primátorky patří společně s podzimní Hokejovou bitvou univerzit k nejprestižnějším univerzitním sportovním akcím. A obě dvě jsme v silné konkurenci již dokázali vyhrát. Navíc jsme se na Primátorkách prezentovali ve večerním programu i koncertem ČZU Life Orchestra, který se skládá především ze studentů a absolventů naší univerzity. Takže obrovský sportovní úspěch a krásný kulturní zážitek.
Jak si dnes stojí univerzitní sportovní klub ČZU?
Sport výkonnostní i rekreační úrovně obecně upadá. Problém začíná už u dětí, chybí jim přirozený pohyb. Na univerzitě se to pak projevuje tak, že studenti ztrácejí zájem o sport ve volném čase a docházejí jen tam, kde je to povinné. Původně jsme v univerzitním klubu měli 900 členů, dnes necelých 500. Máme zhruba deset sportů, naše katedra svými pedagogy zajišťuje tréninkový proces, chod oddílů po stránce organizační i finanční. Nejúspěšnější je oddíl volejbalu, který hraje druhou nejvyšší soutěž, pak máme slušný basketbal, nějaké výsledky má i atletika, podvodní ragby, cyklisti na horských kolech, futsal. Vůbec největší zájem je o rekreační formy cvičení pro ženy. Bohužel jsme museli odhlásit náš fotbalový tým ze soutěže kvůli nedostatku hráčů. Ale zajišťujeme i cvičení zdravotního charakteru pro zaměstnance a U3V.
Vaše katedra pořádá pro studenty zimní a letní kurzy. Tady by se dal předpokládat velký zájem.
Není to vysoké procento vzhledem k tomu, že na univerzitě je 13 tisíc studentů na denním studiu, a my naplníme studenty cca 200 míst v zimních a 400 v letních kurzech. Studenti jsou zahlceni informacemi a často ani o kurzech nevědí, i když se je snažíme propagovat, jak to jde. Třeba v pátém ročníku přijede poprvé na kurz student, odjíždí úplně nadšený a říká: „Proč jste nám to neřekli v prvním ročníku, to jsme měli vědět dřív!“ A ptají se, jestli by mohli jet i jako absolventi v příštím roce, takže nám absolventi doplňují stavy v kurzech.
Jaké kurzy nabízíte?
V zimě lyžování, sjezdové i běžecké, dříve jsme měli hokej a bruslení. V létě se snažíme dostat studenty do přírody, chceme, aby si vyzkoušeli aktivně prožít týden ve skupině vrstevníků. Nabízíme vodáckou turistiku v Čechách i na divoké vodě v Rakousku, cykloturistiku u nás a jeden kurz Rakousko-Itálie-Švýcarsko. A pochopitelně turistiku, něco Krkonoše, velice atraktivní je vysokohorská turistika v Roháčích na Slovensku, kurz windsurfingu, jachtingu, pak všesportovní kurzy na Orlické přehradě, kde se snažíme kombinovat míčové hry, kanoistiku, orientační běh. Také máme atraktivní sportovní pobyty ve Španělsku a v Chorvatsku, kde studenti prožijí týden u moře aktivně s pohybem a není to jen o válení se na pláži.
Co byste vzkázal studentům ohledně nutnosti sportovat, hýbat se?
Já říkám „sportujte, sportujte“, protože tak pracujete na svém fyzickém i duševním zdraví, což poznáte až v pozdějším věku. Sportování není jen o zdraví, je to i otázka psychické kondice, libých pocitů, emocí, to k tomu patří. Myslím, že při dnešním životním stylu je třeba si najít čas a vyčistit si hlavu, nejlépe při sportu a v přírodě. Aspoň se proběhnout, projet na kole, zaplavat si, ideálně v partě kamarádů. Mladého nic nebolí, to až s věkem přijdou bolesti zad, kloubů. My na katedře tělesné výchovy se snažíme studenty nějakým způsobem motivovat, dávat jin návod, jak o své tělo pečovat. Ať přijdou a vyzkouší si to.
Máme na ČZU jednu specialitu, a to jsou Sportovní hry zaměstnanců. Byl to váš nápad?
Dá se říct, že ano. Když jsem viděl, s jakým nadšením svých zaměstnanců pořádají různé firmy sportovní akce, napadalo mě, proč něco podobného není u nás. V roce 2002 jsme s kolegy z naší katedry uspořádali první ročník, dali tomu pravidla a přidali nadhodnotu, abychom lidi přilákali. Tou je tradiční slavnostní zahájení s programem, každý účastník dostává triko, klobásku a pivo. Vítězné družstvo se stává mistrem univerzity, vyhrává pohár a slaví. Důležité je, že se podařilo zapojit i rektora a děkany, kteří reprezentují své týmy v pétanque. A večer je tancovačka, zábava, prima atmosféra. Jsem rád, že se Sportovní hry zaměstnanců ujaly a jsou součástí školního harmonogramu. Teď nás o ně, jako o mnoho dalších aktivit, připravila koronavirová pandemie, ale snad se už brzy dočkáme.
Lenka Prokopová  

Podobné články

Rychlé odkazy

Shop ČZU

Point One

CVPK

Klub absolventů

Poníček

Kariérní centrum

Skip to content