Mokřady představují velmi cenný, ale dlouho opomíjený ekosystém

Mokřady lze definovat jako oblasti, které jsou zaplavené mělkou vodou nebo je půda saturována vodou dostatečně dlouho, aby se vytvořily podmínky pro vznik hydromorfních (anaerobních) půd podporujících růst vegetace, která je speciálně přizpůsobená na anaerobní půdní podmínky.

Odhad světové rozlohy mokřadů kolísá mezi 5,3 a 12,8 milionů km², což představuje 6,2– 9,2 % povrchu souše na zeměkouli. Velké rozpětí těchto údajů je dáno různým přístupem k vymezení mokřadů a použitím různých zdrojových dat. Všeobecně je akceptováno, že nejvíce mokřadů se nachází v boreálních oblastech severní polokoule a v tropech kolem rovníku. V celkové ploše mokřadů je započítáno i 1,5 milionů km² rýžovišť. Nejrozšířenějším typem mokřadu jsou rašeliniště, přičemž odhady jejich rozlohy kolísají mezi cca 3,2 a 5,0 milionů km². Dalšími významnými typy mokřadů jsou nivy řek včetně nivních lesů, rákosiny, mělké vody do dvou metrů hloubky (např. rybochovné rybníky), tropické mangrovové porosty, pobřežní přílivové slané mokřady, mokré a ostřicové louky, vrbiny a olšiny, slatiny, mokřady vytvořené činností bobrů a umělé mokřady pro čištění odpadních vod. V České republice jsou nejvýznamnějšími typy mokřadů rašeliniště, rybníky a lužní lesy.

Předpokládá se, že od začátku 20. století zaniklo 50–60 % mokřadů v celosvětovém měřítku. Mezi nejčastější důvody patří odvodnění za účelem přeměny mokřadů na zemědělskou půdu nebo aquakultury, výstavba infrastruktury (silnice, dálnice, rozšiřování měst), výstavba přehrad, regulace potoků a řek, důlní a těžební činnost a znečištění. V minulosti zaniklo nejvíce mokrých luk, které byly odvodněny. V současnosti jsou to pravděpodobně mangrovové porosty, které jsou přeměňovány na akvakultury v tropických oblastech.

Mokřadní oblasti byly dlouhou dobu považovány za nepříliš cenné ekosystémy a také jejich výzkum byl zanedbatelný, protože vědci věnovali pozornost spíše vodním nebo suchozemským ekosystémům. Velký obrat v chápání významu mokřadů nastal v 50. letech 20. století, kdy byla poprvé popsána celá řada ekosystémových služeb, které mokřadní oblasti poskytují. Ekosystémové služby lze obecně definovat jako přínosy, které lidé získávají od ekosystémů a které mají vliv na kvalitu jejich života a životní úroveň.

V roce 1997 vypracovali Constanza a kolektiv monetární hodnocení ekosystémových služeb jednotlivých ekosystémů. Do tohoto hodnocení zahrnuli celkem 16 parametrů, a to regulaci skleníkových plynů, regulaci podnebí, regulaci přírodních disturbancí, regulaci hydrologie, zásobárnu vody, kontrolu eroze a zadržování sedimentů, tvorbu půdy, koloběh živin, čištění odpadních vod, polinaci, biologickou kontrolu, refugia pro populace migrující i trvale žijící v daném místě, produkci potravy, zdroje surovin, genetické zdroje, rekreaci a kulturní hodnoty. V tomto hodnocení měly mokřady průměrnou hodnotu ekosystémových služeb 14 785 USD/ha za rok. V porovnání s touto hodnotou měla např. zemědělská půda hodnotu pouze 92 USD/ha za rok. V roce 2014 publikovala skupina spolupracovníků Roberta Constanzy nové hodnocení, kde byly zahrnuty nové výzkumy a hodnota ekosystémových služeb byla přepočítána na hodnotu USD v roce 2007. Je z něj vidět, že nejvýše hodnoceným ekosystémem jsou korálové útesy (352 249 USD/ha za rok). Jako druhý nejcennější ekosystém byly v tomto hodnocení označeny přílivové mokřady a mangrove (193 843 USD/ha za rok). Ústí řek (angl. estuaries) byly ohodnoceny částkou 28 916 USD/ha za rok, městské ekosystémy 6661 USD/ha za rok, zemědělská půda 5567 USD/ha za rok, tropický les 5382 USD/ha za rok, temperátní/boreální les 3137 USD/ha za rok, pobřežní šelf 2222 USD/ha za rok a volný oceán 660 USD/ha za rok.

Od roku 1962 byla zásluhou Dr. Hoffmanna diskutována možnost uzavření mezinárodní ochrany mokřadů jako biotopů vodního ptactva vzhledem k alarmujícímu úbytku vodního ptactva a jeho stanovišť v mokřadních biotopech. Text úmluvy byl poměrně dlouho projednáván v letech 1963–1970 a celá snaha byla završena v roce 1971 podpisem smlouvy v íránském městě Ramsar. Ramsarská úmluva, celým názvem Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, byla uzavřena 2. února 1971. Smlouva byla podepsána zástupci 18 států a vstoupila v platnost 21. 12. 1975. První země, které v roce 1975 zahrnuly Ramsarskou úmluvu do národní legislativy, byly Austrálie, Finsko, Řecko, Írán, Norsko, JAR a Švédsko. Československá federativní republika se stala její smluvní stranou dne 2. července 1990. Po rozpadu ČSFR převzala Česká republika jako nástupnický stát závazky plynoucí z Úmluvy dne 1. ledna 1993. Dosud se k Ramsarské úmluvě připojilo celkem 171 států. Mokřady jsou jediným ekosystémem, který má vlastní mezinárodní úmluvu.

Základní mise Ramsarské úmluvy je ochrana a rozumné užívání všech mokřadů na lokální, regionální a národní úrovni a snaha prostřednictvím mezinárodní spolupráce přispět k udržitelnému rozvoji světa. Pro potřebu Ramsarské úmluvy jsou mokřady definovány jako „Území bažin, slatin, rašelinišť, území pokrytá vodou, přirozená i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje šest metrů“.

V současné době Ramsarská úmluva zahrnuje 2414 mokřadů o celkové ploše 254 540 512 ha.  Největší počet „ramsarských“ mokřadů je v Evropě (47 %), v Africe (17 %) a v Asii (15 %). Z hlediska plochy má nejvíce „ramsarských mokřadů“ Afrika (43 %), Jižní Amerika (24 %) a Evropa (11 %).

Pokud jde o jednotlivé země, největší plocha „ramsarských“ mokřadů je v Bolívii (148 425 km²), Kongu (138 139 km²), Kanadě (130 869 km²), Čadu (124 051 km²) a Rusku (103 238 km²). Nejvíce „ramsarských“ mokřadů pak mají Velká Británie (175), Mexiko (142), Španělsko (75), Švédsko (68) a Austrálie (66).

Prvním na seznamu ramsarských mokřadů byl Cobourg Peninsula v Austrálii, který byl zapsán 8. 5. 1974. Největšími mokřady na tomto seznamu jsou Rio Negro v Brazílii (120 016 km²), Ngiri-Tumba-Maindombe v Demokratické Republice Kongo (65 696 km²) a Queen Maud Gulf v Kanadě (62 782 km²).

V České republice se nachází celkem 14 mokřadů mezinárodního významu o celkové rozloze 60 207 hektarů. Jako první byly 2. 7. 1990 zapsány Lednické rybníky (650 ha), Novozámecký a Břehyňský rybník (923 ha), Šumavská rašeliniště (637 ha) a Třeboňské rybníky (10 165 ha). Jako poslední byly zapsány mokřady Horní Jizery (2303 ha) a Pramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa (3223 ha).

Prof. Ing. Jan Vymazal, CSc.

Ekosystémové služby mokřadů lze rozdělit do čtyř hlavních oblastí

ZÁSOBOVACÍ

Potrava – rýže (Oryza sativa), ovsucha vodní (Zizania aquatica), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), lotos ořechonosný (Nelumbo nucifera), řasy, bobuloviny (brusinky, borůvky, ostružiník moruška), ryby, želvy, krokodýlovití, husy, kachny, korýši, měkkýši

Stavební a technické materiály – mokřadní stromy, mokřadní byliny – papyrus (Cyperus papyrus), rákos obecný (Phragmites australis), skřípinec kalifornský (Scirpus    californicus), orobinec (Typha spp.), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea)

Energetické zdroje – přímé zdroje (rašelina, rákos, chrastice, orobinec), nepřímé zdroje (např. bioplyn z mokřadní vegetace)

Zdroj vody – zásobování pitnou vodou, voda pro průmysl a zemědělství

Chemické suroviny – zejména látky obsažené v mokřadních rostlinách (saponiny, silice)

Léky a léčivé zdroje – např. puškvorec obecný (Acorus calamus – antidepresivní látky), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata – podporuje trávicí funkce), různé druhy máty (Mentha spp. –  výroba mastí), vrby (Salix spp. – diuretikum, přípravky proti plísním)

REGULAČNÍ

Regulace podnebí – mokřady ukládají uhlík, čímž regulují skleníkové plyny v ovzduší

Regulace přívalových průtoků – mokřady zadržují vodu a zplošťují maximální průtoky

Regulace teploty ovzduší – v mokřadech se přemění většina dopadající sluneční energie na odpar vody (evapotranspiraci), čímž se ovzduší ochlazuje

Čištění vody – samočistící procesy v mokřadech včetně čištění a filtrace vody v pobřežních mokřadech (do této kategorie můžeme zařadit i čištění odpadních vod v umělých mokřadech)

Omezení vlivu vodní eroze na vodní ekosystémy – přirozené mokřadní pásy podél vodotečí a stojatých vod

PODPŮRNÉ

Tvorba půdy – velmi důležité především v pobřežních mokřadech, kde půda vznikající při dekompozici rostlinného materiálu kompenzuje zvyšování hladiny oceánů

Ukládání uhlíku a živin – v mokřadech vzhledem k anoxickým/anaerobním půdním podmínkám nedochází k úplné dekompozici rostlinného materiálu

Biodiverzita – mokřady jsou ekoton, tj. ekosystém na rozhraní vodního a suchozemského ekosystému, a proto mají velkou biodiverzitu, kde se kombinují atributy obou okolních ekosystémů

Migrace ptáků – stanoviště stěhovavých ptáků při migraci

KULTURNÍ

Vzdělávání – naučné stezky, tracky, pozorovatelny ptáků a další mokřadní flóry a fauny

Estetika a kultura – estetická působivost mokřadních oblastí, folkloristicky cenné stavby, výroba předmětů typických pro mokřadní oblasti (košíky, matrace)

Rekreace – koupání, sportovní rybářství a myslivost, turismus, jízda na člunech

Duchovní význam – v mnohých částech světa jsou mokřady a mokřadní živočichové uctíváni