Jak vidí budoucí krajináři současnou podobu kampusu ČZU

Už hezkých pár let sledujete, co studenti krajinářství vytvářejí. Jak se vyvíjejí a v čem jsou ti dnešní jiní, než jejich předchůdci? 

Ti dnešní samozřejmě mají k dispozici jiné nástroje a umějí lépe pracovat s dostupnými technologiemi.

Například s umělou inteligencí? 

To raději ne, ona jim může pomáhat, ale kreativitu nenahradí. AI je pouhý nástroj, stejně jako byl dříve nástrojem počítač. Ještě pamatuji dobu, kdy se všechno kreslilo a rýsovalo ručně. Pak přišly počítače a 3D programy. Umělá inteligence není nic jiného než nástroj a při navrhování ji nelze využívat jako kreativní postup. Může usnadnit práci, může vám jako nástroj pomoci, ale není to finální cíl. To nejdůležitější je v hlavách studentů a záleží především na jejich invenci.

Nemohou nové technologie invenci trochu upozadit? Nebo studenti spoléhají hlavně sami na sebe?

To je individuální a záleží na přístupu. My ale máme program nastavený tak, aby se kreativita přirozeně rozvíjela, a funguje to čím dál lépe. Úroveň projektů a způsob myšlení studentů se vyvíjí a hodně se za těch čtrnáct let posunul. Alespoň já to tak vidím.

Jak tedy hodnotíte poslední výstavu semestrálních prací? 

Určitě tam je zajímavý posun. Moji studenti celý semestr mapovali problematická místa v kampusu. Těch je opravdu dost a byl bych rád, kdyby se tím někdo zabýval. V kampusu se pohybuje dvacet tisíc studentů, takže je důležité, co si o tom myslí právě oni. Oni se k tomu musí vyjadřovat, oni musí identifikovat „mrtvá místa“ a pojmenovat je. Já už na tomto tématu pracuji se studenty několik let, kdy mapujeme mrtvá místa ve veřejném prostoru. Vlastně je to taková zpětná vazba, aby si ti, kteří budou něco navrhovat, uvědomili, že se to velmi snadno může stát mrtvým místem. Je to takové varování.

Co považujete za největší hříchy?

Že si není pořádně kde sednout. Pak jsou v kampusu přehřátá místa. Musí se stále zalévat, což souvisí i s tím, kde a jak se sázejí stromy nebo jak často se seká tráva. Areál neplní pobytovou funkci a je přehřátý. Jednotlivé části spolu nejsou koncepčně propojeny, a to se projevuje i v cestní síti a řadě bariér v podobě výsadeb i vyvýšených záhonů.

Ale na první pohled to tak nevypadá…  

Nevypadá, ale v podstatě to je dekorovaný prostor, který neslouží svému pobytovému účelu. Když se zelená struktura kampusu zakládala, byly asi jiné klimatické podmínky a přemýšlelo se o tom trochu jinak. Do jisté míry tedy hraje roli posun v klimatických podmínkách, ale je to i otázka toho, že se areál ve své době navrhoval jako zelená struktura, která má vyplnit prázdná místa mezi budovami, a nedomyslela se pobytová funkce toho všeho. Důraz byl kladen na reprezentativnost a pestrou škálu použitého rostlinného materiálu, včetně velkého počtu dnes přerostlých jehličnanů, které vytvářejí bariéry funerálního charakteru, a nikdo si pod ně nesedne. To je ostatně častá bolest ve veřejném prostoru i na různých náměstích. Rostlinný materiál by neměl být zneužíván jako dekorace nebo izolace nežádoucích pohledů, ale měl by vytvářet příjemnou pobytovou atmosféru, genia loci daného místa. Je tady spousta vyvýšených záhonů, které vytvářejí bariéry v prostoru, prostor není prostupný, jsou tu nefunkční překážky, které jen člení prostor, ale pro pobytovou funkci přínosem nejsou. Například mezi rektorátem a Agrem máte nádherné, obrovské stromy, a jako podsadba je tam břečťan. Kdo si ale sedne do břečťanů? Studenti, zaměstnanci nebo pedagogové vlastně ten prostor nemohou užívat, stromy jsou obehnané zídkou a uvnitř je vysazený břečťan. Celá řada zelených ploch je nevyužitá, protože postrádají pobytovou funkci, kterou by měly mít.

Vstupní osa do areálu není příčně prostupná, je další bariérou, místo ní by tu mohla být pěší zóna, která by umožnila volný pohyb ve všech směrech. Nevyužité jsou i prostory mezi budovami a jejich pobytová funkce. Veřejné prostory nejsou navzájem propojeny, je tu přebytečné množství parkovacích ploch na úkor pobytové funkce pro lidi. Na parkovištích se sázejí stromy, aby se auta nepřehřívala, ale namísto parkovišť by tu mohl být vysázený bosket s terénní modelací, který by poskytoval stín odpočívajícím a studujícím lidem. Každé nové parkoviště se do týdne zaplní, ale je to ten správný přístup k veřejnému prostoru s ohledem k environmentálním principům a etice? Noříme se do technocénu a budeme se dusit vlastní konzumností? Popravdě, ani libosad, který je úžasný svojí sbírkou, není funkčně dořešen, cestní síť neumožňuje procházet podél sbírkových výsadeb a skrze ně. To jsou zhruba ty zásadní věci, které studenti pojmenovali. Mám v úmyslu předložit jejich poznatky vedení univerzity, aby se z nich případně bylo možné inspirovat do budoucna.

Rozhovor vedla: Lenka Prokopová / Foto: Veronika Šrek Bromová

Mrtvá místa v kampusu, jak je zmapovaly studentky Prostorové výtvarné tvorby Sandra Landfeldová a Anna Matoušková a celý první ročník magisterského studia katedry zahradní a krajinné architektury FAPPZ.

Pozn. red.: Náměty studentů krajinářství obdržel rektor ČZU Petr Sklenička, ocenil je a přislíbil, že tento materiál poskytne architektům, kteří se budou úpravami generelu kampusu zabývat. „To mě moc těší, protože to dává smysl našemu společnému počínání se studenty,“ poznamenal k tomu docent Hnízdil.