Jak přežít v online prostoru a mít ho pod kontrolou

Na otázky typu Jak se chránit v digitálním světě? a Jaký vliv má kyberprostor na společnost a politiku? není snadné najít jednoduché odpovědi. Zvlášť když každá z nich v sobě může skrývat další a další podotázky. Kdokoliv z nás se navíc jednou může ocitnout v situaci, kdy bude vystaven nějakému riziku číhajícímu v online prostoru. Možná i proto první otázka moderátora debaty a politologa Milana Školníka, který se zabývá vlivem internetu na politiku, směřovala mimo tento prostor: Jak je pro vás důležitý osobní kontakt a vzájemné setkávání?

„Vídáme se velmi často, pracujeme v týmech a trávíme čas společně. Osobní kontakt je pro nás nezastupitelný,“ zareagovala nejmladší z diskutujících, studentka Inovativního podnikání Lenka Štěrbová zastupující generaci „Z“. Kromě ní přijali pozvání do diskuse Berta Jarošová, která od roku 2022 působí jako kybernetická atašé pro USA a Kanadu na Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, D.C. a v této roli zastupuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost; první prorektor ČZU Michal Lošťák, jehož celoživotním zájmem je sociologie a zabývá se zkoumáním dopadu digitálních technologií na společnost; investigativní novinář Matěj Nejedlý, reportér sledující internetovou kriminalitu.

„O tom, že se online prostor stal součástí našich životů, není pochyb. Významně nám pomáhá, ale také nás ovlivňuje a formuje veřejné mínění. Mnohdy se v tomto prostoru ztrácíme. V tu chvíli je to právě kritické myšlení, které nám může poskytnout bezpečnější pohled na věc,“ zahájila pondělní setkání kancléřka ČZU Iva Hrabánková. A právě směrem k vyjasnění některých podstatných souvislostí by se měly ubírat všechny otevřené a neformální debaty, které právě odstartovaly na České zemědělské univerzitě.

Na první z nich diskutující mimo jiné posuzovali výhody a nevýhody offline a online prostoru. „Ať už žijeme v jakékoliv době, ty nejdůležitější věci se odehrávají ´face to face´. Na univerzitě, v rodině, kdekoliv. Ale důležité je prolínání obou světů. A je třeba myslet na to, že jsou skupiny lidí, které nemají technologické možnosti, což souvisí s technologickou nerovností. To je třeba brát v úvahu,“ myslí si Berta Jarošová.

O práci kybernetické diplomatky, která se již tři roky věnuje posilování vztahů mezi Spojenými státy a Českou republikou v oblasti obrany proti kybernetickým hrozbám, jsme se dozvěděli mnoho zajímavého včetně rozdílnosti přístupů obou zemí. „Mým úkolem je zajistit, aby se o nás vědělo, abychom měli vybudované vztahy a abychom se v případě, že by nastala situace vyžadující pomoc USA, měli na koho obrátit.“

Mezi dalšími tématy figurovaly ochrana vědy a výzkumu a akademického sektoru, ochrana dat na sociálních médiích či kyberútoky v médiích. Právě o nich detailně poreferoval novinář Seznamu.cz. Matěj Nejedlý. Zároveň upozornil na netušené možnosti „dark webu“, kde lze mimo jiné zničit jedince nebo nějakou společnost za pomoci hackerů.

Existuje tedy způsob, jak se bránit? „Nedůvěřovat, být ostražitý a všechno si třikrát ověřit, než zareaguji. My například nyní čelíme vlnám falešných telefonátů, někteří se vydávají za spolupracovníky Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Je na místě nenechat se zatlačit do kouta a nepodlehnout nátlaku. V poslední době se studenti začínají věnovat propojení kybernetické bezpečnosti a psychologie, což má podle mě velkou budoucnost,“ podotýká Berta Jarošová a profesor Lošťák k tomu dodává: „V naší společnosti nám často nic jiného, než důvěra nezbývá, protože je hodně náročné si prověřit identitu. A to je velký problém.“

A jak vnímají bezpečnostní rizika mladí lidé, kteří na sociálních sítích vyrůstali? „My, kteří na sociálních sítích působíme, počítáme s tím, že všechny naše informace jsou dostupné a že si nás lidi můžou dohledat. Ale to je prostě riziko sociálních sítí. Snažíme se nezveřejňovat, co nechceme, aby se dostalo někam dál,“ říká studenta ČZU Lenka Štěrbová.

Jak jsme se také dozvěděli, na mezinárodní úrovni se řeší i bezpečnost akademické sféry. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost spolupracuje kromě federálních úřadů a soukromých společností s vědeckými institucemi a univerzitami. „Je to velké téma, které rezonovalo i na prvním česko-americkém dialogu vloni. Když se podíváme na ochranu vědy a výzkumu konkrétně, v Americe a v Kanadě probíhá přehodnocení přístupu, a to jak z pohledu ochrany výzkumníků, kteří se stále častěji stávají terčem kybernetických útoků, tak i z pohledu ochrany univerzit. A poslední sférou je ochrana vědy a výzkumu v oblastech, které hrají nebo budou hrát klíčovou roli pro národní bezpečnost. V Kanadě vydali seznam domén, kde přistoupili k zákazu spolupráce kanadských výzkumníků s určitými výzkumníky z Číny, Ruské federace nebo Iránu, aby zamezili přístupu k těm nejcitlivějším technologiím,“ vysvětluje Berta Jarošová, jedna z účastnic debaty na téma Jak přežít v kyberprostoru aneb Jak přežít v online prostoru a mít ho pod kontrolou.

Text: Lenka Prokopová / Foto: Petr Zmek