Jak otevřená věda formuje vědeckou praxi v 21. století

Já nejsem typický knihovník, přestože v univerzitní knihovně pracuji. Od bakalářského až po doktorské studium jsem na Provozně ekonomické fakultě studovala provoz a ekonomiku a poté management. Vždy jsem měla ráda prostředí univerzity a představovala jsem si, že na univerzitě budu pracovat, což se mi splnilo. V průběhu magisterského studia jsem nastoupila na univerzitní IT Helpdesk a pracovala jako tzv. technická podpora. Radila jsem zaměstnancům univerzity a studentům a musím říct, že tato pracovní zkušenost pro mě byla velmi přínosná i z hlediska mé aktuální pozice. Zjistila jsem, jak univerzita funguje, jaké tady jsou systémy a z těchto zkušeností často čerpám dodnes. Pak jsem ale začala mít pocit, že už se nemám kam posouvat. V Knihovně ČZU právě hledali koordinátorku Open Science. V té době jsem studovala doktorát, věděla jsem, že nějaká otevřená věda existuje, ale žádný odborník jsem nebyla. Nabídka mě ale zaujala, přihlásila jsem se a dobře to dopadlo. Nyní na této pozici působím už přes tři roky.

Co vás na té práci baví nejvíc? 

To je složitá otázka, protože mě na mé práci baví mnoho věcí. Otevřená věda je oblast, která se velmi dynamicky vyvíjí a je velmi rozsáhlá. Věnuji se jí už nějakou dobu a stále narážím na úplně nové věci. Člověk se tedy musí neustále vzdělávat, což je jedna z věcí, které mě velmi baví.

Také obecně ráda pomáhám lidem, což je jednou z hlavních náplní mé práce. Radit například s naplněním podmínek poskytovatelů financí v kontextu otevřené vědy, s výběrem správného časopisu a dalšími věcmi. Otevřená věda spočívá ve sdílení výzkumných výstupů, jako jsou publikace, data apod., za účelem zvýšení transparentnosti, zlepšení replikovatelnosti výzkumu, urychlení vědeckého pokroku a zajištění širšího společenského dopadu vědy. Tato myšlenka se mi od počátku zdá fascinující a těší mě, že ji mohu v rámci mé práce podporovat.

Vy jste součástí pracovních skupin, které se zabývají problematikou Open Science. Můžete prozradit něco víc?

Okolo problematiky Open Science se vytvořila velká komunita, která sdružuje kolegyně a kolegy z různých univerzit a institucí z celé republiky. Konkrétně se jedná o Pracovní skupinu Open Science pod Asociací knihoven vysokých škol. Kromě toho, že máme každý měsíc pravidelné online schůzky a je to tedy platforma, kde můžeme řešit vše potřebné, tak se setkáváme i osobně, pořádáme exkurze do zahraničí za účelem sdílení dobré praxe a také se od roku 2023 společně podílíme na přípravě celorepublikové akce Open Science Week.

Jsem opravdu ráda, že mohu být součástí takové komunity lidí, kteří si navzájem pomáhají, radí se a nebojí se sdílet i chvíle, kdy se třeba i něco úplně nedaří. Další takovou komunitou, ale spíše ze světa správy dat, je česká komunita Data stewardů, která působí velmi podobně.

Co ještě zahrnuje vaše práce koordinátorky Open Science?

Vzhledem k tomu, že jde o jedinou pozici svého druhu na univerzitě a téma otevřené vědy je velmi obsáhlé, usilujeme o to, aby byla tato problematika ukotvena na úrovni celé instituce, například ve směrnicích nebo politických dokumentech. Zároveň teď vzniká síť fakultních datových metodiků a mým úkolem je koordinovat jejich činnost a zajistit, aby měli všechny informace a potřebná školení. Také se snažím, aby se informace z fakult dostávaly na centrální úroveň. Jsem tedy velmi ráda, že nově působící fakultní metodici budou jakousi prodlouženou rukou knihovny.

Řeší se problematika Open Science na všech univerzitách?

Vzhledem k tomu, že v posledních letech do této problematiky výrazně vstoupily podmínky poskytovatelů financí, kdy se vyžadují praktiky otevřené vědy, tak i když se budeme bavit o menších univerzitách, setkáváme se s tím všichni, musíme tuto problematiku řešit a pomáhat výzkumným pracovníkům při přípravě projektových žádostí. Týká se to mimo jiné také otevřeného přístupu k publikacím. Takže ano, tato problematika se řeší i na jiných univerzitách, ale úroveň poskytované podpory a infrastruktury se velmi výrazně liší. Také není zcela běžné, aby všechny univerzity měly pracovníky zaměřující se čistě na problematiku otevřené vědy. Bohužel někde se z toho stala další agenda, kterou musí odbavovat někdo, kdo má jinou hlavní pracovní náplň. Toto je obecně velký problém, otázka dostupných kapacit.

Na jaké úrovni probíhá zahraniční spolupráce? 

Problematika otevřené vědy je velmi rozsáhlá. Můžeme se bavit o otevřeném přístupu a ten se může týkat přístupu k publikacím, k datům anebo k jakýmkoliv jiným výzkumným výsledkům. Mohou to tedy být třeba i laboratorní vzorky, laboratorní deníky, softwary, kódy. A pak je tady druhá oblast, která velmi úzce souvisí s otevřenou vědou, a to je tzv. Research Data Management, správa výzkumných dat. Když mluvíme o nadnárodních iniciativách, na úrovni Evropské unie se řeší tzv. European Open Science Data Cloud, což je evropská iniciativa zaměřená na vytvoření otevřeného, důvěryhodného a federovaného prostředí pro správu a sdílení výzkumných dat. To samozřejmě intenzivně proniká i do prostředí České republiky. U nás je tzv. iniciativa EOSC CZ usilující o to, aby se v České republice vytvořila národní repozitářová platforma, národní metadatový katalog atp. Dále do ČR z Evropské unie pronikají určité věci, které souvisí s legislativním rámcem. Například na úrovni Evropské unie došlo ke schválení směrnice o otevřených datech, která pak musela být implementována i do našeho prostředí. Což mělo za následek, že poskytovatelé financí začali vyžadovat od příjemců grantů například otevřené sdílení jejich dat, protože výzkum byl financován z veřejných prostředků. Těch iniciativ je tedy mnoho a jsou různé způsoby, jakými ovlivňují implementaci otevřené vědy v českém prostředí. Opět jako na národní úrovni existují také různé mezinárodní iniciativy a pracovní skupiny zaměřující se na odlišné aspekty otevřené vědy. Kupříkladu jedna z těch novějších je Open science monitoring initiative (OSMI), která má za cíl podporovat přijetí principů monitorování otevřené vědy a prosazovat jejich praktické uplatňování.

Můžete zmínit některé aktuální trendy v oblasti knihovnictví?

Přestože nejsem vystudovaná knihovnice, všímám si, jak se prostředí univerzitních knihoven proměňuje. Stále jsou samozřejmě důležité jejich základní funkce, jako je půjčování knih nebo poskytování bezpečného zázemí pro studenty, kde mohou mezi přednáškami v klidu studovat nebo pracovat na svých projektech. Do role knihoven však vstupují nové služby související s podporou vědy a výzkumu. Dnes už jsou knihovny partnerem výzkumných pracovníků, akademiků a zároveň prostředím, které spojuje akademickou sféru s laickou veřejností. V rámci otevřené vědy máme například koncept Citizen Science (tzv. Občanské vědy), který se týká zapojování občanů do vědy a napomáhá šíření výzkumného poznání napříč celou společností. A například v této spojitosti mohou být knihovny místem, kde se široká veřejnost setkává s výzkumníky a kupř. se různými způsoby podílí na samotném výzkumu.

Jak se to konkrétně týká lidí mimo akademickou sféru? 

Je mnoho způsobů, jak se lidé mohou zapojit do výzkumného procesu. Například při plánování výzkumného návrhu anebo kupříkladu formou samotného sbírání a zaznamenávání dat, kdy následně vše sdílejí s výzkumníky, kteří realizují určitý výzkum. Lidé se mohou zapojit i formou vyhodnocování dat nebo jejich interpretace, jsou takovou prodlouženou rukou výzkumníků.

Jak byste tedy vysvětlila laikovi, který se nepohybuje v akademické sféře, v čem Open Science spočívá? 

Hlavním cílem otevřené vědy je, aby byly výzkumné výstupy jako data, publikace apod. co nejotevřenější a dostupné za jasných podmínek. To znamená, že když výzkumník nasbírá data, měl by zajistit, aby byla data dostupná veřejnosti za jasně stanovených podmínek. Aby se s nimi mohl seznámit běžný občan nebo je mohl za jasně daných podmínek využít jiný výzkumník a kupř. je zkombinovat se svými daty. Hlavní myšlenkou otevřené vědy je zpřístupňování výsledků vědeckého bádání. Otevřená věda zároveň velmi úzce souvisí s digitálními technologiemi. Je velký tlak na to, aby byly výstupy strojově čitelné a nějakým způsobem zpracovatelné. Zároveň je tlak na podporu spolupráce. Tím, že jsou výstupy veřejně dostupné, může na ně kdokoliv navázat, dochází k podpoře spolupráce a navazování nových partnerství, podporuje se transparentnost a reprodukovatelnost výzkumu.

Jaké výhody přináší Open Science běžným občanům? 

Především zvyšuje důvěryhodnost výzkumného bádání. Tím, že jsou výzkumné výstupy volně přístupné, může se kdokoliv podívat a zkontrolovat výsledky. Výzkumné projekty jsou financovány z veřejných prostředků, a proto je důležité, aby lidé věděli, co bylo za jejich peníze vyzkoumáno. To je asi hlavní přínos. Nebo když si vezmeme odborné publikace, tak jejich dostupnost znamená, že se k nim dostanou i malé organizace nebo výzkumníci v rozvojových zemích, kteří jinak nemají prostředky, aby si zaplatili předplatné.

Kromě výhod Open Science – můžete zmínit i nějaké výzvy, s nimiž se nejčastěji setkáváte? 

To je například otázka otevřeného přístupu k publikacím. Dříve univerzitní knihovny platily tzv. předplatné, které zajišťovalo, aby měli pracovníci a studenti přístup k odborným informacím a článkům. Nicméně, částka za předplatné se v průběhu let neustále zvyšovala, což nakonec vedlo ke vzniku iniciativy otevřeného přístupu. Hlavním předpokladem bylo, že věda je financovaná z veřejných prostředků, takže by její výstupy měly být dostupné všem. Otevřený přístup (Open Access) znamená, že dnes existují zcela otevřené časopisy, které článek v momentě jeho zveřejnění zpřístupní, je volně dostupný kdekoliv, komukoliv a není nutné platit předplatné.

Je tu však druhý pohled, a sice ten, že autor článku platí tzv. publikační poplatek. Teď jsme bohužel v mezifázi, kdy máme časopisy fungující na principu předplatného, a zároveň poskytují Open Access. Dochází k tzv. double dippingu, dvojímu financování. Uvědomuji si, že toto je trochu složité. Pro výzkumníky je problém získat finanční prostředky, aby zajistili otevřený přístup.

Pokud jde o další výzvy otevřené vědy, já za sebe vnímám, že je velmi složité změnit myšlení nebo zavedené praktiky. Přechod k otevřenosti se samozřejmě pojí se spoustou další administrativy. Najednou musíte dobře dokumentovat svá data, mít je dobře popsaná, zároveň musíte řešit, jak je zveřejnit nebo nahrát apod. Pro řadu výzkumníků jsou to nové praktiky, na které dříve nebyli zvyklí. Už tedy jen samotná změna myšlení a posun k otevřenosti je výzvou.

Jak konkrétně pomáhá v této oblasti Knihovna ČZU?

Je mnoho způsobů, jak může pomáhat. Poskytujeme konzultace a zároveň související vzdělávání a osvětu, pomáháme výzkumníkům vybrat vhodný otevřený časopis. K tomu se třeba pojí problematika licencí, radíme výzkumníkům, jakou licenci vybrat, když si chtějí zachovat svá práva, například aby publikace nemohla být využívána komerčně. Dále jim radíme, jak získat prostředky, jak si napsat Open Access do projektových žádostí. Také spravujeme tzv. tokeny na Open Access, které podporují otevřený přístup u konkrétních vydavatelství a umožní autorům publikovat bezplatně v některých otevřených časopisech a mnoho dalšího.

Knihovny také pomáhají s Research Data Managementem, tedy správou výzkumných dat. O co se konkrétně jedná?

Z pohledu knihovny jde o to, abychom pomáhali výzkumníkům i studentům se správou jejich dat v průběhu celého životního cyklu těchto dat, počínaje jejich plánováním až po finální archivaci nebo sdílení dat. Podstatou je, aby výzkumníci měli data správně pojmenována, aby dodržovali určité konvence v dané vědní oblasti, aby používali správné formáty a podobně. Opět se jedná o velmi rozsáhlou a komplikovanou problematiku.

Jaká je vaše vize pro otevřenou vědu v následujících letech?

Přála bych si, aby výzkumníci a studenti neměli z otevřené vědy strach. Aby si neříkali, že to je jen další nadbytečná zátěž v kontextu projektů. Aby pochopili, že to není jen o vytváření dokumentů a nahrávání publikací kvůli splnění nějakých podmínek, ale že to opravdu má smysl, že otevřená věda výrazně pomáhá transparentnosti, ověřování výzkumných výsledků a zároveň urychluje výzkumný proces. A také že šetří finanční prostředky. Aby lidé vnímali otevřenou vědu jako něco, co nám všem může pomáhat.

Na základě Podcastu plného života „Jak otevřená věda přetváří budoucnost“ zpracovala Lenka Prokopová

Foto: archiv Kristýny Zychové