Jak družice souvisejí s ochranou biodiverzity? Nejen na to zná odpověď čerstvá profesorka České zemědělské univerzity

Ve vašem životopise se dočteme o kombinaci několika oborů. Dává to nějaký smysl?

Ano. Tedy alespoň pro mne ano. Od matematiky v útlém mládí a češtiny, literatury a programování o pár let později si takhle jednou zabalíte baťůžek s knihami o biologii a jdete na ČZU. Na tom není nic divného, že ne?

Vůbec ne. Napoví to něco o renesanční touze obsáhnout celé spektrum vědění. Ale na ČZU jste zakotvila. Hlavní důvod?

Renesanční touha? Spíše bych řekla prostá zvědavost a neochota či neschopnost zůstat v jednom směru a jít v něm do hloubky. Věčná otázka co, jak a co kdyby…? To mě na pár let odvedlo do praxe ochrany přírody a pak mě principem bumerangu přivedlo zpět na ČZU. V praxi jsem vytvořila základ (geografického) informačního systému ochrany přírody. Na ČZU jsem pak dostala šanci vybudovat výukový a výzkumný směr zaměřený na GIS, dálkový průzkum Země, prostorovou ekologii, potažmo na prostorové vědy. Pokud chcete jména, mohou za to Petr Sklenička a Vladimír Bejček. A též Miroslav E. Šálek, Jan Růžička a Karel Šťastný, ač tihle tři o tom nevědí. A taky za to můžu já.

Jaké knihy byste v tom baťůžku nesla dnes, kdyby na to přišlo?

Asi ty samé. Ty, které se mi líbí.

Co vám z toho, čemu jste se kdy věnovala, přineslo největší radost a uspokojení?

Přineslo? Mám to štěstí, že k této otázce nemám minulý čas.

Profesuru jste získala v oboru Environmentální vědy o Zemi. Čeho se konkrétně vaše bádání týká? 

Hlavně krajiny a biodiverzity. Jak popsat stav a změny krajiny, stav a změny výskytu druhů, stav a změny krajinné heterogenity a druhové diverzity. A jak tomu mohou pomoci terénní data a jak k tomu v synergii s nimi mohou pomoci data dálkového průzkumu Země. Aneb jak mohou družice souviset s ochranou biodiverzity. Což je mé současné srdeční bádací téma.

Nad planetou létá čím dál víc družic pro pozorování Země, jejichž data jsou pro každého zdarma. Představme si, že my nevíme o přírodě skoro nic, ale družice vědí skoro všechno. Nebo že my víme hodně a družice, jako peer to peer vědecký parťák, vědí také mnoho. A že teď je to na nás. Máme někde 700 km nad zemí skupinu kamarádů, kteří se s námi snaží promluvit, posílají nám zajímavá data, která pro zemědělství, lesnictví a životní prostředí potřebujeme. My se jen musíme naučit mluvit jazykem jejich kmene a musíme ho naučit studenty. Jen. A k tomu nesmíme zblbnout a hrát si na jakési bohy, kteří by hodnotili přírodu jen z pohledu družic u stolu s počítačem. Musíme zůstat na Zemi i na na zemi, ve všech slova smyslech. Včetně toho, že terénní znalost nejde nahradit, lze se jí jen přiblížit.

V profesorské přednášce jste zmínila katedru. Co pro vás znamená?

Moc. Podařilo se nám spolu s kolegy vybudovat partu, která je, podle mého názoru, skvělá.  Vědecky i výukově, obojí na mezinárodním poli. Jasně, že spolu nesouhlasíme a priori vždy, jasně, že jsme občas ve při, ale funguje to. Na KVP, Katedru prostorových věd, nedám dopustit. Ani na původní KAGÚP, Katedru aplikované geoinformatiky a územního plánování.

Máte tedy skvělé kolegy. A co byste řekla na adresu studentů?

Měla jsem s kolegy tu čest vystavět základní předměty o GIS a pak bakalářský program Geografické informační systémy a dálkový průzkum Země v životním prostředí a navazující magisterský program Prostorové vědy v životním prostředí. Jsme parta, kterou baví učit a která stále vymýšlí, jak učit lépe.

Vzkaz studentům? Tenhle bude srdečný: Moc díky, že se učíte. Dík i za to, že nás chvílemi nenávidíte. Třeba v době, kdy řešíte projekt z GIS I. Časem možná budeme jen zastávky na vaší cestě a vy uvidíte, k čemu to celé bylo.

Prý vás baví námořní jachting. Vidíte v tom něco společného s prací profesora?

Jasně. Na moři jsem byla pár tisíc mil jako člen posádky a učím se být na moři jako kapitán. Je to stejné jako na univerzitě, na všech dílčích postech. Když jsi člen posádky, v daný okamžik poslouchej kapitána. A diskutuj, až když loď není v ohrožení. Ale svůj názor nezapomeň a řekni. Když jsi kapitán, řekni včas, kam se jede a proč, a předvídej vše, co se může stát. A dávej v daný okamžik jen rozkazy, které jsou nutné, tvým úkolem je provést loď a posádku větrem a útesy. Nikdy nepředstírej ohrožení, které není, a nikdy se nezapomeň ptát posádky, jak se cítí, a jestli s tebou stále chce jet.

Námořní jachting asi nelze provozovat jako běžnou relaxaci. Čemu se ráda věnujete, když si chcete odpočinout od vědy?

Proč by námořní jachting neměl být běžnou relaxací? Nedělám to závodně a ani se nesnažím o extrémy. Není to tak, že by se přes plachetnici o třiceti pěti stopách převalovaly zpěněné vlny adrenalinu. Alespoň většinou ne. Je to stejná relaxace jako třeba chození po horách, horolezectví nebo cestování bez cestovky. Nebo golf či lov. Máte v hlavě něco jiného než práci, a zároveň máte čas nezávazně přemýšlet. A pak odpočatou hlavu, která pár dní viděla jen modrý obzor, vlny a bouřky a pak zas poklidné západy slunce, zpravidla něco napadne. Ono od vědy se neodpočívá, věda jen je.

Nyní jste za svoji vědeckou práci získala nejvyšší akademický titul. Ten byl v tradičním pojetí spojován s postavou pana profesora zralého věku. Dnes není výjimkou potkat mezi profesory a profesorkami čerstvé čtyřicátníky a čtyřicátnice, a dokonce i mladší ročníky. O čem to podle vás svědčí?

Může to svědčit o více věcech a nesvedu říci, která je ta pravá. Asi jak kde, na které univerzitě a fakultě. Někde jsou požadavky na profesora na světových standardech, někde jsou spíše žertovné. Myslím, že docent a zejména profesor má mít za sebou vystavění směrů výuky a bádání. Obojí z toho na světové úrovni. Pak je jedno, kolik je jí nebo jemu let.

Ptala se: Lenka Prokopová

Foto: Lucie Cihelková / Pavel Bydžovský