Hydrologové ČZU komentují kritický stav globálních vodních zdrojů

Zpráva používá ekonomické přirovnání „řeky a srážky jsou náš běžný účet“, zatímco „hluboké podzemní vody a ledovce jsou spořicí účet“. Globální vodní bankrot znamená, že spotřebováváme víc než příroda stačí doplňovat, takže už nežijeme ani z úroků, ale saháme přímo do kapitálu, tedy do úspor našich předků.

Jak zmiňuje Oldřich Rakovec z Fakulty životního prostření ČZU v Praze, jde o globální pohled, který nutně zjednodušuje, a regionální rozdíly samozřejmě existují. Vody může lokálně přibývat, často ale tam, kde žije méně lidí, například v severských oblastech. Kritické obilnice světa a hustě obydlené regiony naopak patří mezi nejzranitelnější.

Dále podle zprávy Světové meteorologické organizace State of Global Water Resources 2024 ztratily světové ledovce v roce 2024 přibližně 450 gigatun vody, což odpovídá krychli ledu 7 km × 7 km × 7 km. Paradoxně to může krátkodobě znamenat více vody v řekách a dočasnou úlevu pro některé regiony, dlouhodobě je to ale opačně. Jakmile ledovce dojdou, tato zásobárna zmizí a sucho se může ještě zhoršit. Zpráva OSN proto volá po posunu od krizového řízení k řízení bankrotu. To znamená přiznat problém, přehodnotit poptávku, zajistit spravedlnost a chránit zbývající přírodní kapitál.

„Zpráva Univerzitního institutu OSN zároveň upozorňuje na nutnost změny našeho pohledu na řízení vodních zdrojů s přihlédnutím k celé škále využití včetně zemědělství, ekosystémů a energetiky. Dostupnost vody by se měla stát hlavním tématem aktivit spojených s klimatickou změnou namísto prostého sledování trajektorií vývoje koncentrací skleníkových plynů a technologické mitigace a adaptace. Voda a její dostupnost by dle této zprávy měly být stěžejními tématy politické agendy a environmentálních iniciativ, což může vést k zvýšení jejich věrohodnosti, rozšíření diskusní platformy a zároveň k praktickým řešením,“ doplňuje Martin Hanel z katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování.

Zdroj: FŽP