Globální oteplování spojené s extrémními výkyvy počasí má za následek celou řadu nepříznivých událostí, ovlivňujících život na planetě. Mezi nejvýznamnější patří dopad na životní prostředí, hospodářství, bezpečnost, a také zdraví. Extrémní horka si každý rok vyžádají mnoho lidských životů, nehledě na zdravotní komplikace. A také se odrážejí na šíření nemocí, s nimiž jsme se v našich zeměpisných šířkách dosud nesetkávali. Například vloni bylo na území Evropy evidováno více než sto případů nákazy horečkou dengue.
Jak potvrzuje virolog RNDr. Jiří Černý, Ph.D., z Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze, i tato skutečnost jde na vrub dopadům globálního oteplování…
Rozhodně ano. Jak známo, horečku dengue nejčastěji a nejefektivněji přenášejí komáři, kteří se dříve vyskytovali pouze v tropických oblastech. Zhruba před dvaceti třiceti lety začali být velmi běžní i ve Středomoří. A dnes už toho nejznámějšího, komára tygrovaného, můžeme vidět i v prostoru střední Evropy, například v Panonské pánvi v Maďarsku. Je tady velká šance, že se stabilně rozšíří do Česka, kam bývá občas zavlečen.
Jak moc bude případů horečky dengue v Evropě přibývat?
To je velmi těžké odhadnout. Záleží na několika věcech. Tou první je rozšíření komárů, kteří horečku přenášejí. A vidíme, že se šíří poměrně efektivně, zejména v závislosti na oteplování. Další věc je, jakým způsobem se horečka dengue do nových oblastí bude dostávat. To je většinou spojeno s cestovateli, protože i u nás v České republice bývá horečka dengue zaznamenávána. Ale jsou to lidé, kteří se nakazili někde na dovolené v tropických nebo subtropických oblastech a horečku dengue si do Evropy přivezli. A třetí, úplně nejhorší scénář by byl, kdyby se některé oblasti Evropy staly pro tyto komáry endemickými, pravděpodobně nejdříve ty jižní. To znamená, že by se tam horečka dengue vyskytovala stabilně a nebyla by tam pouze zavlečena.
Které další nemoci typické pro jiné klimatické oblasti „migrují“ do Evropy?
Takových onemocnění je bohužel poměrně velké množství. Většinou nejsme schopni říct, jestli „migrují“ až v poslední době, nebo jestli tu byly v nějakém malém množství už dříve, a my jsme si toho nevšímali. Nicméně z tropických virových onemocnění, o které se zajímám já, mohu zmínit západonilskou horečku. Ta se dlouhodobě šíří v Evropě i u nás. Je to opět onemocnění přenášené komáry, které vyvolává nemoc podobnou klíšťové encefalitidě. To znamená těžké infekce nervové soustavy a podobně. Ve Středomoří byl zaznamenán další typ horečky, která se ve svých projevech podobá horečce dengue a způsobuje závažné onemocnění kloubů. Postižení lidé mají velmi těžkou artritidu, která může trvat i několik měsíců. Je to velmi bolestivé a nepříjemné onemocnění. A mohl bych pokračovat…
Je možné na tento trend účinně reagovat? Dá se šíření takových nemocí nějak zbrzdit?
Bavíme-li se o onemocněních přenášených komáry, recept je velmi jednoduchý, zbavit se jich. To lze provádět několika způsoby. V úplně nejhorších případech, kdy je onemocnění opravdu velmi rozšířené nebo je tu velké riziko přenosu, mohou být řešením insekticidy, ale tomu se poslední době vesměs vyhýbáme. Můžeme likvidovat místa, kde se komáři množí, což jsou zejména zásobárny vody jako zapomenuté sudy, konve a malé nádržky s vodou někde na zahradě v okolí lidských sídel. Můžeme používat moskytiéry a repelenty. Takže prevence existuje.
Upozornil byste na riziko nějakého onemocnění v letních turistických destinacích v Evropě? Například ve Španělsku dříve nic nehrozilo, ale teď se situace mění.
Onemocnění vyskytujících se v prostředí Středozemního moře je poměrně velké množství. Mohou je přenášet další komáři nebo jiný krev sající hmyz – napadá mě například Toscana virus. Mohou to být různá bakteriální i virová onemocnění přenášená jídlem, vodou a podobně. Nicméně je důležité si uvědomit, že země jako Chorvatsko, Itálie, Francie, Řecko či Španělsko jsou pořád evropskými zeměmi, které mají poměrně vyspělé zdravotnictví. A riziko tady není nějak dramaticky vyšší. V případě, že by člověk cestoval třeba do severní Afriky nebo někam do blízkovýchodních zemí, tam je to daleko horší.
RED / Zdroj: ČT
Podobné články
Možná bude někomu tento titulek znít divně. Onen údiv je však vyjádřen v samotné otázce – zda je možné, či zda není možné dělat vědu jinak, než tomu bylo po předchozí staletí.
Johana Rondevaldová je s Fakultou tropického zemědělství spjata již od svých bakalářských studií. Zaměřuje se na využití méně známých rostlinných druhů, které mohou významně přispět k řešení podvýživy a chronických onemocnění. Více se dozvíte v rozhovoru, který nabízí zajímavý pohled